Říský, Bernard OFM

Bratrský vztah  ukazuje ke společným rodičům, na společný původ. Pokud je zabarven pocitem ukřivděnosti z pociťovaného nedostatku rodičovské lásky, může být i negativní. Jen pohled na lásku, objímající všechny sourozence, vylučuje toto napětí. František byl zasažen láskou svého Pána i skutečností, že Láska není milována. Toto bolestné zjištění bylo pro něj celoživotní hnací silou - toužil vynahradit Lásce tento dluh celého stvoření.  Protože se Pán nedá zahanbit naší velkodušností, dával Františkovi stále hlubší vnímání světa i lidí.

Věčné Slovo, skrze něž všechno povstalo, stalo se člověkem - a tím bratrem všech lidí. Ztotožňuje se s těmi nejmenšími: Cokoli učiníte jednomu z nich, mně jste učinili - a František bere toto slovo svého Pána doslova: chce sloužit Lásce v těch nejmenších. Protože láska směřuje ke ztotožnění, František chce být bratrem všech, jako jeho Pán, který se z lásky stal posledním z lidí, aby všem mohl nést radostnou zvěst, poselství o Lásce, která přichází budovat Království lásky.

Pokud sourozenci drží dohromady, jsou silní. Chudé a bezbranné všechno ohrožuje - a proto potřebují jeden druhého a především svého Bratra, který je ochrání před každým ohrožením, i před nimi samými a před jejich sobectvím a hříchem, protože bere na sebe všechen hřích světa, ovšem s jedinou podmínkou: „Abyste se milovali jako já miloval vás!“ Tato láska spojuje v nerozbornou jednotu, která je obrazem nejsvětější Trojice. V této jednotě mají přednost maličcí, kterým Otec zjevuje Tajemství, a prvními jsou služebníci všech.

Tak si František prožívá ve své prostotě a chudobě své bratrství se svým Pánem a s ním a v něm se všemi lidmi. Zato dostává od Pána bratry, kteří chtějí žít spolu s ním tímto ideálem. František je přijímá s velkou úctou jako Pánův dar a objímá v nich svého chudého Pána. I mezi nimi chce být vždy nejmenším - neporoučí jim. Pán sám mu zjevil, jak má žít podle evangelia, a František učí své bratry příkladem, strhuje je svou opravdovostí a zapaluje svou láskou.

Jeho pokora a prostota mu odhaluje Lásku, přítomnou ve všem, co ho potkává a obklopuje. Všechno povstalo Slovem lásky, a proto všechno je mu bratrem a sestrou. Prožívání tohoto univerzálního bratrství nachází svůj jedinečný výraz v jeho písni o bratru slunci - je to píseň oslavující univerzální bratrství. Ani sestra smrt není z tohoto vztahu vyloučena, i za ni velebí Pána - protože „úsměv má na rtech a v duši píseň, kdo s tebou spojen vůlí svou je uložen v hrobě - neztrácí život, koho ty béřeš k sobě“.

Bernard Říský OFM

 

 

 

 

 

 

 

 

Ať uchvátí, prosím, Pane,

ohnivá a sladká moc tvé lásky mou duši

skrze všechno, co je zde pod nebem,

abych zemřel láskou k tvé lásce,

jako tys zemřel z lásky k mé lásce.

Sv. František