Houška, Petr Alk. OFM

Ukončený diecézní proces, o kterém jsme pojednali minule, pokračuje v Římě při kongregaci pro svatořečení. Jako samostatná instituce vznikla v roce 1969 rozhodnutím Pavla VI. Do té doby vyřizovala všechny beatifikační a kanonizační záležitosti kongregace Ritu, jak jsem o tom psal v 5. čísle Poutníka.

V čele kongregace  stojí kardinál prefekt. Jeho nejbližšími spolupracovníky jsou sekretář v hodnosti titulárního arcibiskupa a podsekretář v hodnosti monsignora.  Další významnou funkci zastává generální relátor a promotor fidei (obránce víry), který se také nazývá prelát-teolog. Všechny tyto hodnostáře jmenuje sám Svatý otec.

Když akta diecézního procesu jsou v zapečetěném obalu doručena do Říma, musí kongregace zvláštním dekretem dovolit, že mohou být úředně „otevřena“ (apertura). V záležitosti našich čtrnácti bratří františkánů umučených roku 1611, došlo k tomuto „otevření“ akt již v roce 1947. Avšak následující politické události u nás další postup znemožnily.

K pohybu došlo až  po roce 1989. Podle vyžádaných pokynů z Říma zpracoval jsem jako vicepostulátor roku 1991 přehledný dokument o kauze, který byl předán  naší biskupské konferenci. Čeští a moravští biskupové pak adresovali prosebný list Svatému otci ohledně beatifikace čtrnácti bratří s datem 25. února 1992.

Další postup kongregace pro svatořečení  odpovídal v podstatě běžným pravidlům. 14. dubna 1994 vydala kongregace prohlášení, že ze strany Svatého stolce není proti procesu námitek ((nihil obstare). Povinností podsekretáře kongregace je prostudovat akta diecézního procesu, zjistit, zda vše po právní stránce správně proběhlo a referovat o tom na řádné schůzi kongregace (congressus ordinarius). V našem případě bylo zhodnocení kladné, a tak 20. dubna 1994 vydala kongregace dekret o právní platnosti diecézního procesu (de validitate). Každá kauza musí mít při kongregaci svého relátora. Relátoři jsou odborní pracovníci kongregace, jimž stojí v čele generální relátor. Ten navrhne, komu z relátorů má být ta která kauza svěřena, načež návrh schválí řádná schůze kongregace. Relátorem pro „pražskou“ kauzu čtrnácti bratří františkánů byl jmenován jezuita Polák P. Jeroným Fokcinski.

Relátor je povinen prostudovat všechen materiál z diecéze doručený - tentokráte po stránce obsahové -, vybrat z něho podstatné a vypracovat tzv. pozici, to znamená podklad pro šetření případu v komisích. Podle druhu kauzy se zabývá pozice buď mučednictvím, nebo životem kandidáta a jeho hrdinskými ctnostmi nebo zázrakem. Některý složitější případ si vyžádá zpracování celé řady pozic.

Naše „pražská“ kauza 14 bratří je povýtce historická a je třeba zpracovat pouze positio super martyrio (pozici o mučednictví). U mučedníků je všechno jednodušší. Kdysi v arcidiecézním procesu byli řádně vyslechnuti svědkové dokazující pověst svatosti, absenci nepřiměřeného kultu (de non cultu) a dále odborníci, zejména historikové (např. Dr. Blažej Ráček SJ, profesor Josef Pekař a jiní). Avšak pro dobově současné svědectví v 17. století je nutno sáhnout po písemných  pramenech. Existuje osm ověřených svědectví uchovaných v archivu českomoravské františkánské provincie. Byla sice pojata do materiálu arcidiecézního procesu, avšak po odstupu  padesáti let bylo dnes třeba jejich přepsání podle moderní historicko-kritické metody. Na počátku letošního roku řádový postulátor františkánského řádu pověřil touto prací  polského odborníka františkána Polykarpa Nowaka, který se úspěšně zhostil tohoto úkolu během jednoho měsíce ke spokojenosti relátora. Za vypracování pozice je odpovědný relátor, který ji také předkládá k posouzení. Může však mít i řadu spolupracovníků, kterým rozdělí úkoly (collaboratores externi). V našem případě jsem byl spoluprací pověřen i já.

Až sem jsme tedy sledovali kauzu našich 14 bratří. Na četné dotazy, jak je záležitost daleko, odpovídám: pracuje se na sestavení pozice.

Jde-li  o kauzu historickou, ale i v jiných případech, jejichž povaha to vyžaduje, je předložena vypracovaná pozice k posouzení  odborné historické komisi, složené z poradců ((consultores), jimž v čele stojí generální relátor. Odborníci mohou mít připomínky, námitky, mohou žádat doplňující informace, vysvětlení apod. V takovém případě se obracejí na relátora.

K dalšímu posouzení je pozice předložena teologické komisi, které předsedá promotor fidei - prelát teolog. Jeho úkolem je vyjasnit všechno, co by snad po stránce teologické mohlo být sporné, a připraví pak souhrnný referát o záležitosti pro zasedání biskupů a kardinálů, kteří jsou údy kongregace. Promotor fidei byl dříve chápán jako neúprosný cenzor, který měl za úkol upozornit na nedostatky v životě Božích služebníků. Dnes je jeho povinností zpracovat celkové odborné zhodnocení.

Všechny poradce jmenuje na pět let Svatý otec, pro jednotlivý případ může tak učinit prefekt kongregace. Zázračné uzdravení, k němuž došlo na přímluvu kandidáta beatifikace nebo kanonizace, posuzuje zvláštní lékařský tým, který se nazývá Consulta medica.

Posudky odborníků a prelátů v komisích musí být alespoň ze dvou třetin kladné.

Závěry ze zasedání biskupů a kardinálů shrne sekretář kongregace do stručného přehledného dekretu, který předloží ke schválení a podpisu prefektu kongregace. Ten se ohlásí u Svatého otce a požádá jej, aby dekret stvrdil a dovolil jeho zveřejnění. Stane-li se tak, je rozhodnuto o blahořečení kandidáta, pro něž se určí vhodný termín, případně místo.

Jde-li o  svatořečení, musí se k žádosti kongregace vyslovit ještě tajná papežská konsistoř, kterou tvoří kardinálové a biskupové bydlící v Římě. Také zde se určí doba svatořečení.

Shrneme-li vše, plyne z toho, že poslední rozhodné slovo má vždy Svatý otec. Za 18 let svého pontifikátu k 1. listopadu 1996 prohlásil Jan Pavel II. za blahoslavené 745 osob, z toho 575 mučedníků a 184 vyznavačů. Za svaté prohlásil 277 osob, a to 245 mučedníků a 32 vyznavačů. Tato veliká čísla vysvětlíme tím, že častěji se jednalo o celé skupiny osob mučedníků, ať už z doby francouzské revoluce, mučedníků, kteří  obětovali na Východě život pro jednotu s Římem, mučedníků z Mexika, z Vietnamu, ale zvláště ze Španělska z doby občanské války. Mnohé beatifikace a kanonizace se uskutečnily při početných papežových apoštolských cestách přímo na místě, kde blahoslavení nebo svatí zemřeli.

Františkánská rodina se dočkala v tomto roce svatořečení kněze - observanta blahoslaveného Jana z Dukly (+1484 ve Lvově), jehož Svatý otec kanonizoval při letošní návštěvě Polska.

Ke chvále Kristově. Amen.

Petr Alk. Houška OFM

 

 

Modlitba

Všemohoucí, věčný Bože,

ty jsi povolal z různých evropských národů

své služebníky Menší bratry k apoštolské službě

do pražského kláštera.

Svým životem a smrtí vydali svědectví pravé víře.

Prosíme tě, aby Evropa, odchovaná křesťanstvím,

vytvářela svornou rodinu,

v níž se respektují práva lidské osoby.

A dopřej nám též,

aby Svatá stolice zapsala

jména těchto čtrnácti umučených řeholníků

do seznamu blahoslavených,

Ke chvále Kristově. Amen.