Sv. František Solano
Mlčoch, Lubomír OFS
14. července +1610
Když Kryštof Kolumbus objevil novou zemi, zasvětil ji Panně Marii. Jenže těm, kdo hledali vojenskou slávu a zlato, na tom pramálo záleželo. Zaplavili nový ráj násilím a chtivostí, a s nelibostí pozorovali misionáře, kteří domorodcům přinášeli Dobrou zprávu o Bohu, který skrze Pannu sestoupil na zem a přinesl spásu. Mezi takové misionáře, zahrnované láskou indiánů, patřil i neúnavný minorita sv. František Solano. Jeho dílo i jeho dobu pěkně charakterizuje příhoda, k níž došlo hned na začátku cesty. Loď, na které se plavil do Peru, ztroskotala u pobřeží a kapitán, znalý věcí námořních, dal spustit člun, aby se on a skupina vybraných pasažérů zachránili. Kněz, znalý věcí božských, odmítl pozvání k útěku a modlitbami posiloval a těšil ty, kteří na lodi zůstali opuštěni. A tak se ukázalo, že sv. František neputoval do Ameriky proto, aby hledal prospěch pro sebe, ale aby pomohl těm, o které mocní nedbali. Všichni se zachránili, jakkoliv se to zdálo nepravděpodobné.
Kresbu světce provázejí znaky Argentiny a Peru, které spolu s Bolivií, Paragvají, Urugvají a Chile ctí sv. Františka Solana jako svého apoštola města Limy, kde zemřel, a papežů Benedikta XIII., Benedikta XIV. a sv. Pia X. První z nich dal sv. Františka zapsat do seznamu světců r. 1726 na jeho úmrtní den, druhý přeložil jeho svátek na 24. července, aby se nekryl se svátkem sv. Bonaventury, a třetí z nich vrátil r. 1913 světcův svátek na původní datum. Město Lima i řád si ovšem světce připomínají o den dřív. Dole je u Františkových nohou nakreslen ještě znak jeho rodné Granady.
Zdirad Čech