Holota, Benedikt OFM

Chléb náš vezdejší dej nám dnes

Lidstvo udělalo mnoho velkých objevů během svých dějin. Zdá se však, že tím největším vynálezem - je chléb. Lidé oslavují vynálezce lodního šroubu, střelného prachu, atomové energie, ale kdo přišel na to, jak péct chléb, to nás nenapadne. A přece: Co bychom si bez chleba počali?

Naléhavou potřebu chleba vyjadřuje čtvrtá prosba Otčenáše: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ V té prosbě je obsažena dětinná důvěra k nebeskému Otci. Dal nám život. Jsme jeho. Je Otcem všech lidí a my ho prosíme o chléb nejen pro sebe, nýbrž pro všechny. A Otec, který nám dává život, nám přece nemůže odepřít to, co nutně pro život potřebujeme.

Když nás vybízí, abychom prosili o vezdejší chléb, tím nás nechce učit zahálce, nýbrž zbavit všeho shonu a starostí. Učí nás tou prosbou důvěře v jeho dobrotu. Zároveň nám připomíná, že jsme všichni odpovědni za hlad ve světě. Chleba je nás všech, nejen těch bohatých. Jde přece o NÁŠ chléb. Ta prosba nás učí zároveň se dělit. Ne z donucení, nýbrž z lásky, aby „přebytek jedněch léčil nouzi druhých“, jak píše sv. Pavel.

Chléb jako pokrm je darem našeho Otce. Je tedy správné prosit o něj a děkovat mu. Modlit se před jídlem a po něm by mělo být v křesťanské rodině samozřejmostí.

Hladovět ale může nejen tělo, také duše. „Člověk nežije pouze chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst“ - čteme v Písmu. Na zemi je nejen hlad po chlebě a žízeň po vodě. Také po slyšení Božího Slova. Prosba o každodenní chléb se týká také Chleba života. Těla Kristova, které přijímáme při mši svaté.

A to: „dej nám dnes“ - to DNES nemůžeme chápat pouze jako přítomný den, jeden z mnohých v dějinách vesmíru. Je to také den Páně, den královské hostiny, při které v eucharistiii již okoušíme něco z blaženosti věčného Božího království.

Benedikt Holota OFM