Čech, Zdirad

11. srpna   +1253

Jistěže jsou podivuhodní sv. František a jeho řádoví bratři, kteří se v letech plných násilí, chamtivosti a pýchy vydali do boje za Kříž s holýma rukama, v naprosté chudobě. Ale ještě podivuhodnější jsou sv. Klára a její družky. Dnešní doba, která překroutila všechno, co se překroutit dá, by k představě čisté lásky jistě přidala kýčovitou unylost, vzdychání a růžové kytičky. Ale kolik bylo ve skutečnosti v této květince síly! S jako rozhodností se vzepřela, když ji příbuzní chtěli odvléct od oltáře, s jakou rozhodností zachránila svou sestru, s jakou odvahou, ozbrojena monstrancí s Nejsvětější svátostí, zahnala barbarské vojáky, kteří chtěli vyplenit klášter, a jiné, kteří chtěli zničit její rodné město. A kolik v tom všem bylo víry, nepochopitelné pro dobu, která zapomíná, že věřím neznamená domnívám se, ale jsem pevně přesvědčen.

Kresbu světice provázejí znakové štíty papežů Řehoře IX., který schválil řeholi sv. Kláry, Inocence IV., který ji potvrdil, a znak papeže Alexandra IV.,  který dal svatou pannu zapsat do seznamu svatých už v roce 1255, dva roky po její smrti.

Zdirad Čech