Skowronková, Susanne

„Již dlouho jsem neměla čas přečíst si knihu.“

„Můj muž a já již sotva nalezneme čas pro rozhovor.“

„Toužím po tom, abych několik dní nemusela být za nic zodpovědná.“

„Právě teď, kdy se cítím tak unavená, mi naše firma nakládá ještě více práce. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.“

Hektika, stres, velké pracovní zatížení, neklid určují všední den - ať chceme nebo ne. Přes veškerou touhu, vypadnout z tohoto stereotypu a shonu se to daří jen málokdy nebo vůbec ne. Ale při bližším pohledu by se určitě našly možnosti, jak si zajistit přestávky pro zotavení: vzít si několik dní volno, hodinu denně se sama procházet, během nákupního shonu se uchýlit na několik minut do tichého kostela nebo do kvetoucího parku. Proč je to tak těžké, ustanovit si sama tyto chvíle k odpočinku? Proč je třeba víc energie k uhájení volného večera, než k přežití dvou ohlášených termínů?

Něco v nás zřejmě není přesvědčeno o tom, že člověk skutečně potřebuje chvíle odpočinku. úplně nás zachvátila myšlenka na stále vyšší výkonnost. Právě v tzv. pomáhajících povoláních (ale ne jen tam) potkáváme lidi, kteří jsou neschopni několik dní se zcela uvolnit, jít na dovolenou. „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím,“ zní pozvání v evangeliu (Mt 11,28). Proč je bereme tak málo vážně? Stále je (ještě) rozšířen názor, je jen tvrdě pracující člověk, který si nedopřává žádnou přestávku, je dobrým, „křesťanským“ člověkem. Náš hektický životní styl určuje v podvědomí strach, že budeme považováni za sobecké a líné.

 

 

 

Pozornost k nám samým

Kdo se nezotavuje (v přírodě během dovolené, ve společenství, chvílemi pohody s hudbou nebo četbou), ten se brzy stane břemenem pro druhé. I proto je tak důležité, věnovat pozornost sobě samému. Má-li tolik lidí právo na nás, pak máme i my právo na sebe. Neboť co by prospělo, kdybychom se zasadili o všechno možné, dělali kariéru, byli zde pro druhé, ale sami sebe bychom ztráceli? (Mt 16,26).Aby naše lidství bylo celistvé a dokonalé, musíme mít pozorné srdce nejen pro všechny ostatní, ale také pro sebe samotné.

 

 

 

Strach z prázdnoty

Ale snad nám přichází naše hektika vhod, protože nemůžeme věřit v toto přislíbení, máme příliš mnoho strachu z toho, jaké problémy, úzkosti a dokonce vyprahlosti mohou vyvstat v tichosti v naší duši. Myšlenka, že smíme být před Bohem jako dítě u matky: které nemusí mluvit, aby ho slyšela, které nemusí vypočítávat, co všechno udělalo a co mu schází, které se prostě může přitulit a nechat se milovat - tato myšlenka je pro některé nemyslitelná a těžko snesitelná. „Občerstvuji znaveného a sytím hladového (Jer 31,25). Tato zkušenost předpokládá ztišení, a také vyprázdnění.

 

 

 

Životně důležité

Vždy znovu poukazuje Bible na to, jak důležité jsou klid a zotavení v životě člověka, že jsou zcela nezbytné pro jeho život. Že svěcení neděle, která jako den klidu s Pánem, vystřídá šest pracovních dní, bylo zahrnuto do Desatera Božích přikázání, to ozřejmuje. Tělo si smí odpočinout, aby se mohla projevit duše: v modlitbě, ztišení, v oslavném společenství s lidmi. Může se „zaměstnat“. Smí se ztišit, aby byla občerstvena a nasycena: vnitřní silou, novou energií, novou ideo.

V pokoji může naše duše přijímat pozvání Ježíšovo.

Susanne Skowronková

Untervegs mit Franziskus 4/96

přeložila Eva Kalfusová