Mlčoch, Lubomír OFS

Spectabilis pane děkane byl jste nedávno zvolen do funkce velmi významné pro přípravu budoucích kněží v naší vlasti. Dovoluji si začít otázkou trochu osobní: čekal jste sám někdy - při dosavadním běhu Vaší životní i profesní kariéry - že budete pověřen takovouto funkcí a to v Praze?

Mohu říci rovnou, že tuto Boží režii jsem sám nečekal. Narodil jsem se ve Spojených státech, kde můj otec pracoval v české bance sv.Prokopa /do USA přišel již před 1.svět.válkou/. Světová hospodářská krize na přelomu 20. a 30.let vedla m.j. i k bankrotu této banky, a moji rodiče se rozhodli vrátit domů do Čech. Od 4 do 18 let jsem pak žil v Praze, takže moje dětství a mládí je s Prahou spojeno /z raného dětství v Americe mám jen mlhavé vzpomínky/. Po maturitě v roce 1948 jsem odešel do "rodné Ameriky" a dva roky zde studoval na Koleji sv.Prokopa. Poté jsem pokračoval v Nepomucenu v Římě, a zde jsem i zůstal následujících 30 let jako knihovník na Lateráně. Měl jsem /a mám stále/ i americké občanství a byl jsem vlastně jaksi "zapůjčen" mým biskupem z Green Bay /poblíž Chicaga/. Toto mé postavení trvá i po roce 1989, kdy jsem "zapůjčen" na Katolickou teologickou fakultu do Prahy, takže jsem se po těchto peripetiích mohl vrátit do města mého mládí... Nikdy jsem netoužil po hodnostech a netoužím po nich ani nyní. Avšak volbu jsem přijal a mám s fakultou své plány. Rád bych ji mimo jiné otevřel spolupráci s ostatními fakultami v rámci Karlovy Univerzity, především teologickými. První kroky ostatně již byly učiněny. Tato otevřenost ovšem musí být uvážená a přiměřená výchově budoucích kněží.

V redakční radě Poutníka se rozhovor s Vámi plánoval nejen v souvislosti s převzetím tak významného úřadu, ale rovněž proto, že jste při své mnohostranné vědecké práci mnoho vykonal i pro františkánskou spiritualitu u nás: připomínám zde životopis sv.Anežky a Vaši úlohu při přípravě jejího svatořečení, zásluhy o vydání Františkánských pramenů... Jak jste se, spectabilis, k těmto počinům dostal?

I tady mne vedla ruka Boží svým podivuhodným způsobem. Jako dítě mne rodiče vodili do Anežského kláštera na Františku, kde se - prakticky v rozvalinách - konávaly mše sv., při nichž se k této dceři českého národa a Františka z Assisi zároveň, lidé utíkali zvláště v těžkých dobách. Jako historik jsem se však 13.stoletím nijak zvlášť nezabýval. Až teprve otec kardinál Tomášek mne tak trochu "podrazil". Od začátku 8O.let mne přesvědčoval, že bych se měl ujmout přípravy Anežčina svatořečení. Nakonec si mne pro tento úkol vyžádal na prefektovi kongregace: Lateránskou knihovnu v té době čekalo přestěhování 250.000 svazků, tedy spousta práce, ale rektor mne přesto uvolnil se zdůvodněním, že kardinálu Tomáškovi nelze nevyhovět. Od roku 1982 jsem tedy konal souběžně obojí, a tak se stalo, že příprava svatořečení se protáhla na dalších 7 let. Podařilo se mi vypátrat ve Španělském Escorialu jediný ostatek /čelist/ sv.Anežky, díky pracím v archivech pak vznikla i kniha o sv.Anežce.

 S Františkánskými prameny to bylo tak: Křesťanská akademie v Římě, jíž jsem věnoval rovněž část svých pracovních kapacit, chtěla řeholím v Československu, jejichž oficiální život byl zcela zmrazen, pomoci aspoň tím, že pro ně vydá základní dokumenty a prameny k jejich spiritualitě s tím, že tyto knihy budou mít právě pro svůj základní charakter dlouhodobou platnost. Tento záměr se i do značné míry zdařil a Františkánské prameny, vydané v roce 1982, myslím plní svou roli dodnes.

V listopadu 1989 se nás všech zmocnil pocit, že sv.Anežka nám přinesla všechny ony společenské změny a pád režimu. Tedy že došlo k jakémusi souběhu času spojeného se svatořečením a času historického. V tomto smyslu jakoby "průtahy" ve Vaší přípravné práci měly za sebou rovněž jakési hlubší důvody, o nichž ví jen Pán dějin. Je pozoruhodné, že v komisi, která měla tehdy na starosti přípravu pouti na svatořečení, měli naprostou převahu sekulární františkáni, a to včetně "kasy", tedy vybírání všech možných západních bankovek na zaplacení dvou tří noclehů v největší skromnosti. Hlas zvonů nad Prahou v onu neděli svatořečení, tak jemný ale naléhavý zároveň, již dával najevo, že

"všeho dočasu".

Anežka již něco podobného "provedla" jen několik měsíců po své smrti: po zdánlivě neodstranitelných rozporech uvnitř vládnoucí rodiny Přemyslovců rovněž nejednou jakoby zázračně rozpletla věci neřešitelné... Její přímluvy za milovaný národ, z jehož královské krve pocházela, měly mocný účinek. A pokud jde o ten zvuk zvonů, přišel jsem s tímto návrhem při jedné návštěvě pana biskupa Lišky v Římě - a návrh byl přijat. V těch minulých sedmi letech jakobychom na sv.Anežku tak trochu pozapoměli...

Jste pane profesore profesí historik. Jak vnímá historik současnost, co mu dává historie - magistra vitae- jaká poučení pro český národ z naší historie plynou? Co lze čekat od budoucnosti před vstupem do 3.tisíciletí? Těch 7 let svobody bylo

poznamenáno na počátku jakýmsi vzedmutím nadějí, až jakousi euforií, přičemž na jejich konci je spíše pocit promarněných šancí, krize a nihilismu.

V letošním roce slavíme milenium sv.Vojtěcha. Řekl bych, že situace je u nás stejná jako před 1000 lety: národ je převážně pohanský, je třeba začít znova, stojíme před novou evangelizací.

Podíváme-li se, k čemu se čeští mužové ve svém kajícím postoji v Hnězdně před vyzvednutím ostatků sv.biskupa Vojtěcha zavazovali, pak všechno to potřebujeme i dnes. Stav žité morálky v rodinách i ve společnosti volá po důkladné nápravě. Končí desetiletí duchovní obnovy národa, ale potřeba duchovní obnovy trvá dál. Byly započaty přípravné práce pro katolický synod, sněm katolické církve v Čechách, které jsou velkoryse koncipovány, a které směřují k horizontu slavnosti Krista Krále roku 1999. Je to velký a naléhavý úkol, a jsem přesvědčen, že rodina sv.Františka, i všichni jeho přátelé a příznivci, mají v této nové evangelizaci místo, které je nezastupitelné.

Spectabilis pane děkane, dovoluji si Vám popřát mnoho zdaru a vedení Ducha sv. pro Vaši práci v čele Katolické teologické fakulty. Otče, děkuji Vám za rozhovor, a prosím o požehnání před národní kapitulou Sekulárního františkánského řádu, na níž právě odjíždím.

 Otázky kladl Lubomír Mlčoch OFS