Říský, Bernard OFM

František byl zasažen poznáním lásky Boha - a současně otřesen lidským nevděkem: „Láska není milována!“ V pláči odpovídá svému Pánu: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Jeho  celonoční modlitbu u Bernarda u Quintavalle můžeme chápat jako výraz okouzlení Láskou, která nám dala absolutně všechno, i vlastního Syna: „Můj Bože, mé všecko!“ Všechno je Františkovi dáno láskou Boha. Nic víc si nežádá - jen touží se mu víc a více přiblížit - a tak mít stále větší účast na jeho lásce. Pro ni žije. Od té doby je u něj všechno neseno vírou, která se stále upíná - v kontemplaci - na svého Pána a pro něj a pod jeho stálým vedení vše dělá - vše je pro něj komunikací s Bohem: Vlastní rukou mu opravuje dům a ve jménu Boží lásky si vyžebrává nejen materiál na opravu, ale i pokrm. Výsměch, který sklízí od svých dřívějších kamarádů je pro něj pramenem radosti - že může pro svého Pána taky něco trpět.

Tato zkušenost - setkání s Láskou - změnila jeho život - jeho celý hodnotový systém: Co se mu hořkým zdálo, proměnilo se mu ve sladkost duše i těla - jak sám svědčí o svém setkání s malomocným.

Pánova láska je mu nejvyšší životní hodnotou - za ní jde, je pro něj cílem i smyslem života. Když mu Pán dal první bratry, „sám Nejvyšší mi sdělil, že mám žít podle evangelia „ říká. Jde s bratrem Bernardem a Petrem požádat kněze, aby jim třikrát otevřel  Evangelium a pak ve víře přijímají Ježíšovo slovo, které je oslovuje: „Chceš-li být dokonalý, prodej všechno a rozdej... - Neopatřujte si zlato ani stříbro... Chceš-li za mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne!“

A tak se František se svými prvními druhy vydal na cestu za svým Pánem.

Cesta je vedla nejprve do Říma, protože církev mu byla matkou a pan papež zástupcem jeho Pána. Když dostali požehnání pro tuto svou cestu a navíc ještě postřižiny, kterými byli přijati do duchovního stavu, ještě horlivěji chodili světem a všude zvěstovali Boží království. Tak naplňovali poslání svého Pána.  Pán  ho pak vedl od opravy kostelů k opravě Božího domu - církve.

Ale František se měl nejen prací přiblížit Lásce. Z rozjímání o utrpení Pána, kterého Láska vydala za nás na smrt, se ve Františkovi zrodila touha - přiblížit se trpícímu Pánu. Proto odmítá léčení svých četných chorob z lásky k trpícímu Pána, a ten mu odpovídá na jeho touhu vtisknutím svých ran Františkovu tělu. Tím Pán stvrzuje, že František je jeho autentickým obrazem.

František toužil poznat místa posvěcená životem svého Pána a vypravil se proto s křižáky do Syrie s touhou získat Kristu moslimy - a s nadějí na mučednictví. Pán nás svou smrtí vykoupil, František nabízí svůj život, aby pro Pána získal moslimy. Pán odměnil Františkovu velkodušnou nabídku nám všem, protože František po svém návratu slavením narození Páně nám v Grecciu ukázal cestu, jak zpřítomněním Betléma lze hlouběji prožít tajemství Vtělení. A dalším plodem jeho misijní cesty do Svaté země je křížová cesta, kterou jeho bratři - strážci svatých míst v Jeruzalémě - rozšířili po celém křesťanském světě.

A tak František, usilující o přiblížení se k Lásce - ke svému Pánu - se s ním ztotožňoval jako hlasatel Království Lásky a jako živý obraz trpícího Krista obcházel milovanou Umbrií s díkem a chválou Pána za sestru mateřskou zemi, která hýčká a živí své děti, aby zakončil svůj život lámáním chleba jako jeho Pán před svým odchodem - a tak připomenul sobě, svým bratřím i nám všem jeho dětem, že smyslem jeho života i povolání bylo zpodobení se s Kristem.

K jeho slávě. Amen.

Bernard Říský OFM