Závodný, Sláva

     Přišla za mnou žena a dávala mi větší částku peněz.

     «???»

     "Já jsem je ztratila."

     «Ale vždyť je máte?!»

     "Když jsem je nemohla nalézt, slíbila jsem, že když je najdu, dám je na nějaký dobrý účel."

     Tvářila se přitom tak rozpačitě, že jsem pochopil:

«A nebudou vám chybět?»

     S ulehčením i se smutkem přisvědčila.

     «Tak si je nechejte, já vám je vracím.»

     "Ale když já jsem slíbila..."

     Pochopil jsem znovu: «A na co že jste je slíbila?»

     "Na nějaký dobrý účel, to už záleží na vás."

     Zabrala, pomyslil jsem si, a rozvíjel jsem dál: «Takže je mohu dát, na co chci a komu chci, například někomu potřebnému?»

     Opět smutně přisvědčila, i když si nejsem jist, zda nezačala chápat, jakou hru s ní chci hrát.

     «Když je tomu tak, pak je od vás přijímám na splnění vašeho slibu. A protože dnes neznám nikoho potřebnějšího, než jste vy, tak já vám je dávám. Rozumějte, já vám je nevracím, já jsem je dostal, to je jedno od koho, a já vám je dávám.»

     Zasvítily jí oči, vděčně přijala peníze, které před chvílí byly ještě její, a usmála se.

     Jak snadné je někdy udělat dobrý skutek!

                                               Sláva Závodný