Remeš, Prokop

Občas vídáme na zdi domu nakreslený obrácený kříž - jeden ze symbolů satanistů. V jaké podobě se s nimi můžeme setkat?

 

 

 

Satanismus nemá žádnou jednotnou, specifickou věrouku, žádnou doktrínu, žádné jednotné obřady. Není to ani skupina ani sekta, ale velmi neurčité hnutí. Šlo by jej definovat jako antikřesťanství. Problém je v tom, že různé proudy satanismu se odvíjejí podle toho, co si kdo pod pojmem křesťanství představuje. Z toho se vyvíjejí zdánlivě paradoxní jevy. Člověk se může setkávat se satanisty, kteří nevěří v Satana, což může působit velmi zvláštně.

 

 

 

To je problém onoho antikřesťanství. Jsou například lidé, kteří si představují  křesťanství jako náboženství. Pro ně je satanismus antikřesťanské náboženství. Tak původně satanismus ve středověku vznikl. První satanské mše - za účelem čarodějnickým - zaznamenali v 17. století ve Francii. Tehdy bylo u královského dvora odhaleno spiknutí, jehož účelem bylo ovlivnění krále Ludvíka XIV. prostřednictvím jeho milenky markýzy de Montespan, která si chtěla udržet královu přízeň. Proto přes nějakou pařížskou čarodějnici sehnala odpadlého kněze, který sloužil černou mši, jejímž smyslem bylo vytvoření nápoje lásky, který by měl zajistit trvalou náklonnost Ludvíka XIV.

 

 

 

 

 

 

Říkáte černou mši. Tedy tito lidé v Satana věřili.

 

 

 

Samozřejmě. Tito lidé vnímali satanismus jako antináboženství, byl to náboženský systém. V současné době kupodivu není těchto satanistů většina. Existuje v Americe jediná význačná satanistická církev, která vyznává Satana jako reálnou bytost, církev zvaná Sethův chrám, která chápe Satana jako staroegyptského boha Setha. Satan je doslovná realita, bytost, která umožňuje nebo zprostředkovává člověku, aby se probudil z polospánku - neboť běžná lidská existence se polospánek -, má se probudit k vyššímu stavu vědomí.

 

 

 

Tento směr je však jen okrajový. Většina satanistů vnímá křesťanství jako morální systém, proto satanismus  je pro ně „antimorálkou“. Jsou to lidé, kteří hlásají, že jim jde o osvobození člověka v nietzscheovském pojetí. Podle nich křesťanství svou morálkou altruismu potlačuje rozvoj toho, co je v člověku zdravé a dravé. Jde jim o svržení Boha a jeho nahrazení prométheovským „já“. Jde o osvobození člověka a o jeho rozvoj, o osvobození zejména sexuální morálky. Takže jejich charakteristikou je sexuální volnost, kterou možno nazvat pornografií. Do této linie patří například zakladatel současného světového satanismu Anton Szandor LaVey, Američan, který roku 1966 založil v Kalifornii první satanskou církev. Sám, zdá se, v Satana jako bytost nevěří, alespoň jak o tom píše v Satanské bibli, satan je pro něho symbolem emancipace. Každý jedinec se má plně emancipovat, jakoby zbožštit, má odvrhnout všechna pouta, který ho nějakým způsobem svazují, ať už to je morálka nebo cokoli jiného, a má dojít k rozvoji sebe sama.

 

 

 

 

 

 

To je z křesťanského hlediska rozvíjení negativních vlastností, jde tedy o sebe zničení.

 

 

 

Oni uznávají, že to je proti křesťanství. Satanská bible třeba uvádí: „Smrt slabochům, blahobyt silným. Otevřete oči, abyste prozřeli, ó lidé prohnilých myslí, a slyšte, vy miliony, svedené na nesprávnou cestu. Neboť vystupuji, abych zpochybnil moudrost světa, podrobně prozkoumal zákony lidské i Boží. ... V tvrdém výpadu pozvednu korouhev silných. Odpoutám se od všech konvencí, které nevedou k úspěchu a štěstí zde na zemi. ... Křesťanství říká: Milujte bližního svého a milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí. Já však říkám: Nenáviďte své nepřátele celým svým srdcem a když vás někdo udeří do tváře, práskněte ho přes druhou. Zbijte ho po hnátech a bedrech, neboť kdo nastaví druhou tvář, je zbabělý pes. Odplácejte ránu ranou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením, a k tomu štědře přidejte úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub vždy čtyřnásobně, stonásobně.“ - Toto učí Satanská bible. Život je velká radost, smrt je odříkání. Proto si užijte života co nejvíce - teď! Hned!

 

 

 

Tento proud satanismu nemluví o satanismu jako náboženském systému. Obecné pojetí je, že to je antimorálka: proti morálce altruismu je třeba postavit morálku egocentrismu. Proti morálce pomoci slabým morálku silných. Tyto názory nejsou zcela původní, připomínají fašismus, který hlásal, že lidstvo je ve špatném stavu proto, že přežívají slabí. A slabí přežívají, protože byla přijata křesťanská morálka otroků. Proto je třeba přijmout morálku pánů: Nechť to, co je slabé, zahyne, a tím dojde k vyšlechtění nadčlověka.

 

 

 

 

 

 

Existuje tento typ satanismu také u nás?

 

 

 

Pan Jiří Valter z Brna si nechá říkat Big Boss - Velký šéf a tvrdí, že satanismus je u nás registrován, že tedy satanská církev u nás existuje a on je jejím šéfem. Tvrdí, že je vázán na LaVeye v Americe.

 

 

 

Avšak u nás je i jiný proud satanismu. V této souvislosti je třeba připomenout, že v naší zemi  je velmi mlhavé pojetí o tom, co je to křesťanství. Je hodně lidí, kteří ztotožňují křesťanství se stávající společností. Jsou přesvědčeni, že tato společnost je křesťanská, a protože chtějí protestovat proti této společnosti, tak o sobě tvrdí, že jsou satanisté. Tak člověk může na dotaz, proč je někdo satanistou, dostat odpověď: „No, křesťané, jak je známo, vedli náboženské války. A já jsem proti násilí a proti zabíjení, a proto jsem satanistou.“ Mám dojem, že takovýchto satanistů je u nás docela dost. Tito satanisté jsou spíše jedinci, nejsou vázáni na žádnou skupinu, ale myslím, že ti, kteří chodí s obrácenými pěticípími hvězdami na krku, mohou být právě tito odpůrci násilí a zabíjení. Čili jsou to vlastně křesťané par excellence.

 

 

 

Spektrum satanismu je velké. Setká-li se někdo s člověkem, který o sobě říká, že je satanistou, nelze z toho vůbec nic vyvozovat. Dokonce to může být člověk velkých morálních kvalit, který opravdu se cítí být zraňovaný touto společností, její bezohledností, dravostí, a jenom z čiré neznalosti si tuto společnost spojuje s křesťanstvím, a ve svém odporu proti této konzumní společnosti se prohlásí za satanistu. Je křesťanštější než mnozí křesťané, a protože to neví, tak se prohlašuje za satanistu.

 

 

 

Na druhou stranu je pravda, že to může být satanismus hedonistický, egocentrický, marxistický, řekli bychom postmoderní, který má blíž k ideologii síly.

 

 

 

A pak je také satanismus superextrémní, který se vnímá nábožensky a uctívá satana jako symbol zla. To je satanismus Szandora LaVeye. Takovýchto satanských církví je v Americe snad dvacet. Satanistické rituály chápou jako projev určitého psychodramatu, jako psychoterapeutickou záležitost. Zeptáte-li se jich, zda věří v Satana jakožto reálnou bytost, padlého anděla, odpoví vám, že nevěří. Satan je pro ně symbolem.

 

 

 

 

 

 

Věří tedy jen v sebe. Jaký je tedy rozdíl mezi satanismem a hnutím New Age?

 

 

 

Přechod mezi satanismem a hnutí, New Age je pozvolný. Přechodovou hranicí jsou čarodějové. Na čaroděje a mágy si dělají nárok jak  satanisté - u nich existuje černá magie a magie vůbec, rovněž okultní síly, a současně si na ně dělá nárok i hnutí New Age. A říci přesně, v čem se liší? V tom, že New Age nemluví o Satanovi, ale fakticky rozdíl není příliš zřetelný.

 

 

 

 

 

 

V MF Dnes jsem se nedávno dočetla, že v Bogutě se scházejí šamanové a mágové, aby bojovali za záchranu země.

 

 

 

To asi je záležitost New Age. U satanistů bychom spíše čekali názor: Po nás potopa. A tom je mezi nimi rozdíl“ egocentrismus je u satanismu extrémní. U New Age je také sebestřednost, ale „já“ je chápáno jako součást veškerenstva. Je součástí zbožštěné přírody. Je v tom panteismus, kdežto u satanistů je „já“ mojí bytostí, ne že jsem totožný s přírodou. Já tady stojím a já se svým jájství si kladu nárok vůči tomuto světu být bohem. Všechno tu je pro to, aby mně sloužilo.

 

 

 

Jenom teologické pojetí je schopné vysvětlit, jak je možné, že většina satanistů v Satana nevěří, jak je možné, že je u nás část satanistů, kteří zastávají křesťanské ideály. To ukazuje na několik hledisek: může to být satanismus naprosto neškodný, ale v Americe opravdu byly prokázány satanistiské zločiny. Ovšem v Americe se situace značně rozporná. V současné době USA prožívá jakousi antisatanskou histerii - ze satanismu je veliký strach. Podle toho, co píší různé časopisy o zneužívání a týrání dětí, o psychoterapeutických skupinách, to vypadá, jako by tam byly miliony vyznavačů satanských kultů, což není pravda. Připomíná mi to situaci před třemi stoletími, kdy na sklonku 17. století několik histerických dětí obvinilo několik dospělých žen z čarodějnictví v městě Salemu, a tyto ženy byly upáleny. Vždycky se tato událost brala jako příklad totálního tmářství, ale USA v podstatě něco podobného prožívá dnes. Satanismus je spatřován naprosto všude. Přitom se může stát, že nějaký patologický, sadistický jedinec spáchá zločin a sám před sebou si to zdůvodní, zideologizuje, že byl v moci satana. Satanismus je však tak divergentní záležitost, že nelze z toho, že někdo tento termín vysloví, vyvozovat skutečný stav jedince.

 

 

 

 

 

 

Při každém zlém činu je tedy nutno vážit, zda k němu došlo z důvodu psychopatologického, nebo zda byl důvod ideologický, tedy satanismus.

 

 

 

Existují satanské zločiny. Je ovšem otázka, není-li to už projevem psychopatologie. Jestli díky ideologii satanistické skupiny se člověk začne deviantně chovat, nebo je deviant, a proto si nalezne skupiny, která mu vyhovuje a která mu ospravedlňuje jeho chování. To je otázka.

 

 

 

V případě, že se hovoří o satanismu, musí se uvést konkrétní případ a konkrétně jej posuzovat. Například děti ve vietnamské válce spálené napalmem - je otázka, jestli to není satanismus, jestli to nejsou ty pravé Satanovy orgie. Ale k těmto činům se satanisté nehlásí.

 

 

 

 

 

 

Připomeňme také zvěrstva ve válce na území bývalé Jugoslavie.

 

 

 

Právě, to byly pravé Satanovy orgie...

 

 

 

...a všechno se dělo ve jménu Boha.

 

 

 

A není toto ten nejbestiálnější satanismus, když se to děje ve jménu Boha?

 

 

 

Ono je to všechno nejasné a komplikované. Také u nás, při vzrůstající nejistotě, bude narůstat hrůza z lidí, kteří se prohlašují za satanisty. Je však třeba to brát s rezervou. Mohou to být lidé, kteří si potřebují zideologizovat například svou promiskuitu, proto se prohlásí za satanistu a budou si sami před sebou říkat, jak jsou vlastně dobří.

 

 

 

Ovšem nelze všechny negativní společenské fenomény spojovat se Satanem. Člověk se stává satanistou, až když se přihlásí k Satanovi, když vysloví jeho jméno. Ať už si pod tím představuje cokoliv.

 

 

 

Za rozhovor poděkovala Olga P. Šotolová