Klášter Menších bratří kapucínů s noviciátním domem v újezdě u Uničova

Kapucíni

Chceme-li představit náš klášter a život v něm, dovolíme si začít od jeho prvních dnů, neboť sedm let jeho existence se dá shrnout v krátkosti.

Jedním z problémů, který museli řešit představení našeho řádu po roce 1989, byla volba vhodného místa pro noviciátní dům, který je právem nazýván srdcem každého řeholního společenství. Po dohodě s olomouckým arcibiskupem jsme se rozhodli pro malou obec na Hané, vzdálenou dvacet kilometrů od Olomouce. V následujícím roce za „bojových podmínek“ začala nejen přestavba bývalých prostor fary a hospodářského zařízení, ale také náš první noviciát. Celá komunita tehdy čítala kvardiána (tj. představeného kláštera), dva starší bratry nekněze, sedm noviců a jejich novicmistra, který nám ochotně přijel  pomáhat z Krakovské provincie.

Při hodnocení této krátké minulosti můžeme říci, že v ní bylo mnoho hezkého, ale také - jak to v životě chodí - i pár momentů, které nám přinesly trochu smutku. K těm radostným událostem patří dokončení rekonstrukce klášterních prostor, takže dnes máme jednoduché a snad i útulné bydlení. Vstoupili jsme do povědomí zdejších lidí, kteří po mnoha letech žijí bez velkých problémů společně s „mnichy“ (i když mniši nejsme, ale nevyvracíme jim to). Také jsme rádi, že naším noviciátem prošla zhruba třicítka noviců a že po původním vypůjčeném novicmistrovi nastoupil jeden z našich. Nemenší radost máme z několika mladých  ve farnosti, kteří se -  i když ne bez těžkostí a pádů - rozhodují pro život s Kristem a jsou tak nadějí pro blízkou budoucnost zdejší farnosti.

Z původního osazenstva našeho kláštera zůstali k dnešnímu dni jen dva bratři, kteří pamatují jeho začátky. Představení se postupně vyměnili, a z té více než třicítky noviců zůstala v řádu zhruba desítka. Důvodů k odchodu bylo mnoho,  chyb a neporozumění pravděpodobně na obou stranách, ale jistě má pravdu pater Duka, který někde napsal, že  řeholníkem se může stát až ten, kdo ztratí iluze, ale neztratí z očí ideál. A jestliže si někdo zvolí  následování Krista po způsobu svatého Františka, pak  nevystačí jen s mladickým nadšením a srdcem zapáleným pro obdiv krás stvoření a sympatiemi k hábitu, ale je potřebné vytvořit v srdci prostor vnitřní chudoby a pokory a přijmout lásku, která ví o tajemství kříže. Neboť pro pochopení sv. Františka nestačí jen se s ním v duchu toulat po krásných horách střední Itálie ani jen se schovat do ticha některé jeskyně a tam se nořit do tajemství lásky Boží, ale je potřebné dojít až na vrchol la Verny a tam vytrvat při rozjímání stigmat.

 

 

Jak je patrné ze zvláštního určení noviciátního domu, náš klášter v sobě prakticky spojuje dvě komunity bratří. Pro snadnější orientaci je ve zkratce představíme každou zvlášť.

První komunitu tvoří v současnosti tři bratři: již vzpomínaní dva bratři (zároveň i sourozenci) nekněží, kteří svojí prací v kuchyni a na zahradě, svým jednoduchým tichým životem vycházejícím ze života modlitby zabezpečují chod domu. K nim patří jeden bratr kněz, který krom toho, že má na  starosti celou budovu, je zároveň farářem zdejší farnosti. Jeho různé aktivity odpovídají působení kněze v našich pohraničních, tj. misijních oblastech - jeho pastorační služba má tedy především ráz individuální. Můžeme vzpomenout alespoň jeho službu při uvádění do křesťanského života - katecheze jako přípravy na iniciační svátosti, výuka náboženství dětí od mateřské školy, biblické hodiny pro věřící, a pak ostatní „běžná“ péče o věřící, jako jsou návštěvy nemocných, a také ekumenické bohoslužby ve spolupráci s církví Československou husitskou.

Protože je knězem-řeholníkem a patří k řádu sv. Františka, je pověřen také službou  ostatním františkánským řádům a společenstvím. K tomu patří duchovní vedení a zpovídání u sester klarisek-kapucínek ve Šternberku i duchovní služba u Sekulárního františkánského řádu, jehož jedno společenství se schází měsíčně i v našem klášteře. Z titulu svého členství jako duchovní asistent v národní radě SFŘ je také  zodpovědný za vizitace „terciářských“ společenství po celém území republiky. Během roku si nachází čas také na to, aby dával na různých místech exercicie, především pro členy SFŘ.

 

 

Druhá komunita, kterou je noviciát, je  jistě v mnohém atypická a způsob jejího  života je pro mnohé jakýmsi tajemstvím, spojeným většinou s klauzurou, mlčením, askezí a často „promarněným mladým životem“. Jak tomu je ve skutečnosti, se  pokusím popsat - i když jen letecky a tudíž neúplně.

Pro pochopení smyslu noviciátu je třeba si uvědomit, že zatímco k podstatným prvkům našeho řeholního života patří služba lidem na různých rovinách - podle darů a schopností jednotlivých bratří, pak období jednoho roku noviciátu je zaměřeno především „ad intra“, tedy na vnitřní život komunity a formaci každého bratra, a to jen proto, aby pak po uplynutí další formace byl bratrem, který dokáže plně žít a sloužit způsobem (charismatem) vlastním řádu. Zde je dobré říci, že řeholní život, je-li skutečným následováním Krista, se neuzavírá a nežije sám pro sebe, ale otevírá se lidem a nachází jedno ze svých naplnění také ve vztahu k nim, tedy ve službě.

Proto budeme-li hovořit o aktivitách noviců, pak je pochopitelné, že vnější aktivity během jednoho roku nejsou tím nejpodstatnějším, co určuje jejich život. Zde vzpomeneme především zapojení se do života farnosti, spolupráce při animaci liturgie, vedení scholy a návštěvy nemocných.

Prvním a nejdůležitějším posláním novicmistra je napomáhat novicům hlouběji poznat, v  čem spočívá jejich rozhodnutí se pro zasvěcený život, pomáhat jim rozlišit správnost (či nesprávnost) této volby a ve spolupráci s celým společenstvím vytvářet během období jednoho roku takové podmínky, aby po uplynutí „zkušební doby“ mohli svobodně a zodpovědně přistoupit ke složení slibů na určité období (většinou na tři roky).

Tomuto účelu je také přizpůsoben denní program noviciátu, jehož pilíři jsou především  život modlitby, studium, manuální práce a čas prožívaný ve společenství bratří. Pokud jde o život modlitby, srdcem dne je slavení eucharistie, pak třikrát denně se bratři schází k liturgické modlitbě církve (breviář), ráno a večer půlhodinová rozjímání, dvakrát týdně společná adorace před  Nejsvětější svátostí.  Dále mají novicové denně vyčleněnu půlhodinu  jak na soukromou četbu Písma sv., tak i na četbu ostatních hodnotných knih,  které by jim pomohly vytvořit solidní základ pro zdravý duchovní život.  Svatý František zdůrazňuje také potřebnost manuální  práce bratří, proto k ní bratři mají vyčleněny dvě hodiny, které naplňují většinou prací na zahradě nebo pracemi kolem domu a malého hospodářství. Neodmyslitelnou součástí dne jsou i chvíle, kdy se komunita schází po večeři k rekreaci. Její program většinou není plánován, důležité však je, aby se jednalo o chvíle  aktivního společného odpočinku.

Dopolední program noviciátu je naplněn přednáškami, kdy kromě novicmistra přednášejí i dva bratři z řádu kapucínů. Přednášky jsou vedeny tak, aby pomohly novicům jak  k jejich křesťanské zralosti (neboť stále častěji vstupují do řádu tzv. konvertité - mladí lidé, u kterých se právem nemůže předpokládat ono křesťanské patrimonium, které dříve tvořilo neodmyslitelnou součást většiny lidí), tak i k plnějšímu poznání řeholního života a vlastní františkánsko-kapucínské spirituality.

Novicmistr kromě toho, že se věnuje především novicům, také vypomáhá při formaci bratří juniorů (tj. bratří s časnými sliby), je k dispozici pro rekolekce, tedy dny duchovní obnovy, které se konají pravidelně jednou za měsíc ve všech řádových domech, a také je k dispozici lidem, kteří k nám přicházejí několik dní si odpočinout v tichu kláštera, několikrát do roka vede duchovní cvičení pro různé skupiny lidí a každou neděli jezdí vypomáhat kněžím do okolních farností.

Zmíněná duchovní cvičení se konají v našem klášteře dvakrát do roka. Protože jsou určena především pro chlapce od 16 let, jsou situována do doby vánočních a letních prázdnin. Specifikem této duchovní obnovy je především to, že umožňuje účastníkům blíže se seznámit se spiritualitou sv. Františka.

 

 

Jestliže jsme zde představovali různé aktivity bratří, tak bychom chtěli podotknout, že jsme vycházeli z konkrétní situace naší komunity, aniž bychom chtěli  dát představu o životě v ostatních našich společenstvích, jejichž činnost je vždy trochu odlišná vzhledem ke konkrétním podmínkám, ve kterých se nacházejí, a také schopnostem a možnostem bratří. Je-li všem něco společné, pak je to na prvním místě apoštolát, který však nikdy nesmí mít primát před životem  vnitřní modlitby a  životem ve společenství. Naše služba, má-li být tou, kterou nám církev svěřila a kterou lidé od nás právem očekávají, musí vycházet z osobního vztahu ke Kristu (což je neodmyslitelné od života modlitby) a každodenní prožívání evangelia - na prvním místě uvnitř společenství, a to po způsobu  menších bratří.

 

 

Vaši

Menší bratři kapucíni

783 96 újezd u Uničova č. l

tel. 0643/58 527