Čech, Zdirad

23. října   +1456

Sv. Jan neapolský syn francouzského otce a italské matky, nám také dává výbornou odpověď na otázku, jak se vypořádat se světem. A protože je jeho cesta v mnohém jiná než cesta sv. Petra z Alkantary, přeci vede k témuž cíli: Napřed byl ve službách neapolského krále, pak ve vězení perugijských měšťanů a pak, po mnohých modlitbách a upřímném rozjímání, řeholníkem v klášteře perugijských minoritů. Horlivě ctil původní pravidla sv. Františka, doprovázel na cestách svého učitele sv. Bernardina Sienského, obnovitele původní řeholní kázně, prošel celou Itálii, přešel Alpy a přes Francii a Anglii doputoval až do Irska, napravoval bludaře, zlepšoval mravy, uzdravoval nemocné. Prošel rakouskými zeměmi a toužil po Praze. Směl do Chebska, Slezska, Polska, na Moravu, ale v Čechách se ho tolik báli, že ho do země nepustili. A pak, roku 1453, turecká armáda  dobyla Konstantinopol a valila se do Uher. Pospíchal tedy tam. A u Bělehradu malý řeholník v hadrech, s korouhví se jménem Páně, přemohl strach mohutných rytířů v plátové zbroji. Křehký muž modlitby byl zmužilejší než svalnatí muži boje. Co na tom, že poslední boj vyčerpal jeho poslední síly. Co na tom, že nikdo nezná jeho hrob. apoštol Evropy ukázal, že když jde do tuhého, když není vyhnutí, je třeba vzít do ruku klacek.

Kresbu světce provází dvanáct hvězd na památku prvních dvanácti klášterů budoucí české františkánské provincie,  které přijal do reformované větve řádu nebo založil, štít krále Jana z Hunyady, zvaného Korvín, kterého přinutil k vítězné bitvě u Bělehradu, a znakové štíty dvou papežů, Řehoře XV., který dal Jana zapsat roku 1622 do seznamu blahoslavených, a Alexandra VIII., za jehož panování byl v roce 1690 vřaazen mezi světce.

Dříve byl svátek sv. Jana Kapistrana v církvi 28. března a v řádu 23. října, dnes platí datum řádového svátku obecně.

Zdirad Čech