Jáchym, Radim OFM

     Když byl před devatenácti léty překvapivě zvolen papežem polský biskup z Krakova Karol Wojtyla, věřící na celém světě zaujal kromě jiného jeho jednoduchý biskupský znak symbolizující Matku Boží pod křížem, a biskupské heslo: TOTUS TUUS - Celý tvůj, které bylo se samozřejmostí chápáno jako papežova odevzdanost Ježíšově Matce, tím spíše, když se nový papež svou mariánskou zbožností nijak netajil. Výslovně to pak vyjadřuje i píseň, tuším polského původu: "Celý tvůj, celý tvůj, ó Maria, celý tvůj!"

     Bude patrně pro většinu věřících překvapující zjištění - a já se netajím, že bylo překvapením i pro mne - že toto heslo se nevztahuje k Marii, ale k Ježíšovi, a k jeho Matce pouze prostředečně. Právě na dnešní diskuse o "nových" titulech Panny Marie může toto zjištění vrhnout nový pohled. A překvapující rovněž je, že toto heslo nečerpal biskup Wojtyla z polské tradice, jak bychom mohli předpokládat, ale od sv. Ludvíka Maria Grigniona z Montfortu, který svou mariánskou úctu výstižně a teologicky přesně shrnuje do této krátké zásvětné modlitby:

     Jsem celý Tvůj a všechno, co mám, je Tvé,      můj milý Ježíši, skrze Marii, Tvou svatou Matku.

(V latinském originálu: Totus tuus ego sum, et omnia mea tua sunt, mi dulcissime Jesu, per Mariam, Matrem tuam sanctam.)

     Tuto modlitbu uvádí v Modlitbách doporučovaných sv. Ludvíkem, příloze k novému vydání jeho knihy O pravé mariánské úctě (Matice cyrilometodějská, Olomouc 1997), její překladatel P. ThLic. Filip M. Ant. Stajner OP, a jako doklad, že nejde o náhodnou shodu, cituje z knihy André Frossarda, Dialogy s Janem Pavlem II., papežovo svědectví: "Četba pojednání O pravé mariánské úctě znamenala obrat v mém životě. Nejdříve jsem měl obavy, aby mariánská úcta neodváděla křesťany od úcty ke Kristu a neupírala mu jeho oprávněné místo, ale když jsem přečetl pojednání Grigniona z Montfortu, zjistil jsem, že je to jinak. Náš niterný vztah k Matce Boží je výsledkem našeho začlenění to tajemství Kristova."

     Avšak ani sv. Ludvík M. Grignion není prvý, kdo tento výraz úplné oddanosti: "Celý tvůj!" vyslovil, neboť dávno před ním jej použil - svatý František z Assisi! (Za upozornění na tuto skutečnost vděčím P. ThDr. Jiřímu Batuškovi, duchovnímu správci Milosrdných sester sv. Františka v Opavě.) V Kvítcích, v části O svatých stigmatech sv. Františka je v třetí úvaze pasáž o tom, jak sv. František sděluje bratru Lvovi, co viděl a mluvil v tajemném vidění na hoře La Verně : "... Když jsem říkal: Kdo jsi ty, nejsladší můj Bože? ... Když jsem říkal: Co jsem já? ... Žádal mne, abych mu daroval tři věci. Já jsem mu odpověděl: Jsem celý tvůj. Jsem celý tvůj; víš dobře, že nemám nic jiného..." (Františkánské prameny I., str. 741). V italském originále: "... Signor mio, io sono tutto tuo; tu sai bene che io non ho altro..." (FF 1916).

     Není tím ovšem řečeno, že by sv. Ludvík M. Grignion tento Františkův výrok znal (spíše je to nepravděpodobné), ani že sv. František byl prvý, kdo jej vyslovil; spíše jde o výraz totální odevzdanosti Bohu, jaká by měla být vlastní každému křesťanu. Jan Pavel II. však čerpal ve svém životě ze sv. Františka - jak v mládí tak i později jako biskup,

především na Kalwarii Zebrzydowské a v Krakově v minoritském kostele proti arcibiskupské rezidenci, a k sv. Františkovi do Assisi jej vedla jeho první cesta jako papeže, tam svolal i známé celosvětové shromáždění k modlitbě za mír.

     My mu buďme vděční, že nám připomněl svým heslem, že máme celí patřit Kristu (a že tato cesta může vhodně vést prostřednictvím jeho Matky Marie), tak jak nás to ostatně učí sv. František svou modlitbou: "Můj Bože, moje všecko!"

                                            Radim Jáchym OFM