Říský, Bernard OFM

František byl  charismatickou postavou. Pán si ho vedl utrpením perugijského zajetí k očistění od minulosti  a k hledání hlubšího smyslu života. Už se nemohl vrátit zpět - k předešlému způsobu života jako krále assiské mládeže.

František osloven Pánem u sv. Damiána přijímá úkol obnovit Boží dům. Je si vědom, že všechno dostal darem - celou svou existenci i poslání přijímá od Ducha Ježíšova a stále víc touží po tom, aby Duch Ježíšův mu vtiskl rysy Pánovy, aby se stal co nejvěrnějším obrazem Ježíše Krista. Je si vědom, že sám nemůže nic, a proto se svěřuje Pánu do rukou - je to jeho odpověď na Pánovu lásku, a ta ho vede ke ztotožnění s Pánem. Duch sestoupil na Ježíše po křtu v Jordánu (Lk 3,22), vodil ho po poušti (Lk 4,l). vede ho do Galileje (Lk 4,14) a měl ho k uzdravování.

I František se  nechá vést Duchem Ježíšovým. Ten mu dal, aby začal dělat pokání, dal mu takovou víru v eucharistickou přítomnost Pánovu, že se v kostelích prostě modlil: „Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, tady i ve všech tvých kostelích na celém světě a chválíme tě, protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.“ Dal mu i úctu a věrnost ke kněžím pro jejich svěcení, jímž se stali správci eucharistického tajemství, že i kdyby ho pronásledovali, chce se k nim obracet. A dal mu i bratry. Vše je pro Františka darem Ducha - Lásky.

Proto se snaží vést bratry k Duchu - a připomíná, že ani prací nemají potlačovat ducha svaté modlitby a zbožnosti, kterému mají sloužit všechny časné věci (l.kap.ř.) a mají nade vše toužit, aby měli Ducha Páně a ten aby v nich svatě působil - aby se k němu neustále modlili čistým srdcem a byli pokorní, trpěliví v pronásledování a nemoci a milovali ty, kteří nás pronásledují, ponižují a tupí (10.kap.ř.).

Duch Páně dává svobodu a život: Litera zabíjí, a Duch oživuje (2Kor 3,6) a vrací život i suchým kostem (Ez 37,1.11). Duch Páně je Láska, která se svobodně dává a dává svobodu, abychom se k ní mohli odpovědně postavit a tak se stát spolutvůrci své podobnosti s Kristem.

Proto František svým bratřím nepřikazuje - kromě poslušnosti, zákazu peněz, podezřelých styků se ženami a oddanosti církvi - ale jen vybízí, povzbuzuje a napomíná. Odmítá přijmout stávající řehole - sv. Augustina a Benedikta - protože v nich je odpovědnost za zasvěcený život bratří vložena na opaty a představené. František chce, aby každý bratr přijal na sebe odpovědnost za svou cestu za Láskou. Proto nechtěl bratry svazovat předpisy - byl přesvědčen, že bratřím stačí jako životní pravidlo evangelium. Jen z nutnosti, z poslušnosti vůči církvi napsal řeholi a založil řád. Přesto stále touží po tom, aby jeho bratrstvo žilo Duchem, který všechny spojuje Láskou. Tu mají bratři, jdoucí po dvou světem, nést všem lidem jako naději a s lidmi budovat království pokoje a radosti Ducha. Jejich klášterem má být láska a jejich domovem církev, v níž žije Ježíšův Duch. Proto je církev Františkovi nade vše drahá a co nejdůrazněji žádá a přikazuje „ministrům, aby si vyžádali od pana papeže jednoho kardinála svaté římské církve, který by řídil, chránil a napravoval toto bratrské společenství, abychom poddáni a podřízeni církvi svaté vytrvali v katolické víře a zachovávali chudobu, pokoru a svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista, jak jsme to pevně slíbili“ (12.kap.ř.).

Bernard Říský OFM