Kouřímová, Růžena

Myslím, že melodiím, které jsou řadu měsíců na žebříčku popularity, se říká hity. Jak bychom ale měli nazvat píseň, která je oblíbená už více než tři sta let? Když o Vánocích zpíváme „Chtíc, aby spal“ nebo o Velikonocích „Vesel se, nebes královno“, málokdo vzpomene na autora hudby i textu, varhaníka v Jindřichově Hradci, Adama Michnu z Otradovic. Hudební znalci obdivovali vždycky jeho skladby, ale byly málo známy, a teprve nedávná doba ho po zásluze ocenila také jako českého básníka pro jadrnou češtinu jeho textů. Psal svá díla v těžké době, kdy se jeho rodná země jen obtížně zotavovala z hrůz třicetileté války. České království bylo plné cizinců a Michnovo nadání by si jistě bylo snadno nalezlo cestu, jak se jim zavděčit módními skladbami. Ale on psal pro posilu srdce a růst zbožnosti českých obyvatel, pro oslavu Boží. Adam Michna přinesl světlo opravdové poezie a  líbezné hudby prostým lidem, kteří po dlouhém období nejistoty a válečných útrap děkovali Bohu za dobrodiní míru a budovali znovu své domovy.

Adam Michna žil jako regenschori proboštského kostela v Jindřichově Hradci, městě, kde v klášteře při kostele sv. Kateřiny působili františkáni. Blízký vztah Adama Michny z Otradovic k františkánskému řádu dokládá nápis na stěně kaple Panny Marie Andělské při kostele svaté Kateřiny: na stavbu Porciunkule věnoval Adam Michna v roce 1674 na tehdejší dobu velký obnos deseti zlatých. Při renovaci kaple byl obnoven i nápis s Michnovým jménem. Přidejme tento malý lístek do kytičky vzpomínek na skladatele i na působení františkánů v Jindřichově Hradci.

Růžena Kouřímová