Trčková, J. K.

Anýz, fenykl, skořice, hřebíček, tři lžíce medu,  dvě vejce, cukr, pěkná mouka, to vše sesypáno, zamícháno, odleženo, vykrájeno, upečeno, ozdobeno - to je nezaměnitelná vůně Vánoc. Která maminka by se alespoň v době adventu nezměnila v perníkářku. Která maminka by nebyla ochotna s nezměrnou trpělivostí utírat od cukrové polevy upatlané pusy, prstíky, stoly, podlahy ve chvíli,  kdy předává čáry a kouzla své kuchyně. Ovšem - není perníkářka jako perníkářka.

V roce 1933 se poprvé usmála na svět  PANÍ PERNÍKÁŘKA - HELENKA. Tak jako mnohé a mnohdy, všechno začalo u maminky, učitelky, která tradiční perníčky pekla každé Vánoce a záhy zaučovala i své dcery do mistrovství malování perníčků tak, jak se to sama naučila. Tatínek, jehož zálibu o historii doplňoval i zájem o lidovou architekturu a kroje, předával vědomosti dětem. A ejhle, souhra rodičovských zájmů se ujala, Už za 3. světové války upekla studentka Helenka první betlémek jako dárek známým. A po válce? Osud ji zavál na školu uměleckých řemesel pod vedení loutkářského výtvarníka Richarda Landra. Další studium na loutkářské katedře AMU nevyšlo. Zato - ku prospěchu pohádkových filmů od roku 1959 se stala slečna Helena pracovníkem ateliéru kresleného filmu. Od fázování, konturování, animaci, dostala se k samostatné výtvarné tvorbě. A protože každé Vánoce ateliéry voněly Helenčinými malovanými perníčky, vznikl v roce 1962 nápad vytvořil i film perníkový. Námět se našel v pohádce J. Š. Kubína: Voda čerstvosti. V režii Zd. Smetany se plošné loutky - perníky rozběhly po plátně.

Od loutek není daleko k figurkám betlémovým. První perníkový betlém viděli návštěvníci kostela sv. Matěje v Praze 6 v roce 1972. Od té doby každoročně okouzluje svou vůní betlém nový a větší, s dalšími darovníky v krojích. Jejich počet je  už před 3OO. Fronty zvědavců se tlačí až ke vstupní bráně hřbitova, mezi nimi i účastníci zájezdů cestovních kanceláří.

České Vánoce, podobně jako polské, jsou výjimečné množstvím tradičních lidových koled, niternou poezií, lidskostí, vroucností i oslavou rodiny a mateřství již od dob gotiky.  K tradici betlémářské přibyl i poetický, voňavý, perníkový betlém  Heleny Horálkové jako výsledek každoročního třítýdenního adventního maratónu v její kuchyni. A s potěšením můžeme vidět na vánočních výstavách, že inspiraci z její práce přebírají i mladé generace.

J. K. Trčková