Mlčoch, Lubomír OFS

 Doba předvánoční a závěr kalendářního roku světského jsou vhodné pro zamyšlení nad filosofií dárcovství, sponzorstvím a daňovou morálkou. Moderní ekonomie dovede říci některé pozoruhodné myšlenky i k úvahám, jak a čím své bližní obdarovávat. V t.zv. koncepci rozšířené racionality se zkoumají m.j. druhy altruismu, t.j. náhledy, jimiž bereme ohled na své bližní. Ukazuje se, že existuje řada i jen předstíraných či vypočítavých altruistů, kteří se zájmem o své bližní spíše kalkulují a sází na to, že i na obdarování někoho se nakonec dá i "vydělat". V malé sociální skupině, jakou je rodina, nemusí být hraný altruismus tak častý, ale můžeme se s ním spíše setkat na veřejnosti, v oblasti "public relations" a sponzorství různých akcí ve veřejném zájmu. Přitom bychom neměli upadnout do jakéhosi negativismu v pohledu na své bližní: nakonec na "bohumilosti" daru či sponzorského příspěvku nemusí až tolik ubrat fakt, že sponzorovi se do jeho šlechetných úvah vloudila i špetka sebezájmu- jsme jen lidé. Jinou variantou altruismu je t.zv. altruismus "všetečný" či "vměšující se". Jde o to, že dárce někdy volí druh a způsob obdarování spíše podle svých vlastních hodnot a preferencí než podle hodnot a preferencí obdarovávaného. To ještě samo o sobě nemusí znamenat něco špatného. Otázka zní, zda a do jaké míry má dárce respektovat "suverenitu obdarovávaného", svobodu jeho rozhodování, zda obdarovávaného dárkem chceme vést k něčemu lepšímu, vyššímu, ušlechtilejšímu, zda jej chceme -a jsme oprávněni- dárkem jaksi "vychovávat" a vést. To je např. typické ve vztazích mezi rodiči a dětmi. Obdobná situace jaksi "ne plně suverénního" spolubližního nastává u osob na okraji společnosti, bezdomovců, narkomanů, notorických opilců. Pokud třeba takovémuto žebrajícímu poskytneme chléb s máslem a nikoliv hotové peníze, postupujeme jako "všeteční či vměšující se" altruisté - a děláme patrně dobře. Konečným kritériem toho, zda je všetečný altruismus namístě je ovšem - jako vždy a všude- láska, caritas, hledající a nalézající v bližním tvář Kristovu. Pokud je dárce veden láskou, je jeho "všetečnost" oprávněná, jinak jde o nebezpečí prosazování sebe sama, o sebelásku, jejímž objektem se stává i náš blízký. Patří k fundamentálnímu poznatku těchto úvah o rozšířené racionalitě chování člověka a o různých druzích altruismu, že lidské chování nelze vůbec vysvětlit v rámci koncepce pouhého sebezájmu či sobectví. Ukazuje se totiž, že i všechny formy hraného, předstíraného a kalkulujícího altruismu potřebují ke své realizaci nepodmíněnou existenci altruismu skutečného, ryzího, a to alespoň u části bližních - neboť s ní stojí a padá celá jejich kalkulace- a přitom tento ryzí altruismus nejsou s to - v rámci koncepce sebezájmu- vůbec vysvětlit. Tedy: jako nepanuje symetrie mezi pravdou a lží, není ani symetrie mezi láskou a sobectvím. Doba vánoční se kryje rovněž s koncem světského, kalendářního roku, a tedy i s rozhodujícím účetním a daňovým obdobím. Zde si připomeňme, že placení daní je pro křesťana nejen právně, ale i morálně závazné, a že tedy daňové úniky za hranicí zákona jsou i hříchem. Je pozoruhodné, že moderní daňové zákony jsou konstruovány vesměs na progresívním principu, t.zn., že ti bohatší jsou již daní samotnou zavazováni přispívat více na potřeby společnosti nejen absolutně ale i relativně /v poměru k příjmům či majetku/ než vrstvy chudší. Jde tedy o jakousi státem vynucovanou míru solidarity bohatších vůči chudším. Volání některých radikálních liberálů po snížení daňové progrese a daní vůbec lze potom interpretovat jako snahu o snížení této vynucené solidarity. Krajní verzí svědčící již o úpadku občanských ctností a ztrátě křesťanské a lidské solidarity jsou potom již zmíněné daňové úniky popř. stěhování hospodářských aktivit do zemí, které těží z přílivu pochybného kapitálu tím, že se zde platí nízké nebo dokonce žádné daňě. Čili podnikatelé z Bahamských ostrovů či lodě plující pod vlajkou afrického státu Liberie jsou již předem podezřelými obchodními partnery. Popularitě předních sportovců či umělců s enormně vysokými příjmy potom na solidnosti příliš nepřidá, pokud jsou ochotni právě z těchto důvodů změnit i své občanství, jen aby se vyhnuli daňovým povinnostem. My si však všimněme spíše pozitivních vzorů, tedy těch daňových poplatníků, kteří se nevyhýbají svým občanským povinnostem, a kteří jsou dokonce ochotni využít všech možností, které jim k projevení solidarity zákony dávají. Jedná se např. o t.zv. daňově zvýhodněné dary církvi, ale i organizacím kulturním, charitativním, sportovním. Concordia Pax /Legerova 42, Praha 2/ vydala pro Českou biskupskou konferenci již poněkolikáté brožurku "Daňově zvýhodněné dary církvi" /včetně "sbírky příkladů" aplikovaných na na metodiku roku 1997, která má ještě vyjít/. "Církev potřebuje pomoc" je název první kapitolky. Otec biskup Radkovský, na jehož bedra loni spadla starost o ekonomickou stránku života církve, hovoří o potřebě "ekonomické pastorace", o nutnosti výchovy a vedení nás, věřících oveček, ke smyslu odpovědnosti nejen za duchovní, ale i pozemskou stránku existence a života církve. Jedním z autorů a iniciátorem brožurky je bratr Ing.Jan Smrčina, OFS: vždyť kdo jiný než františkáni, by měl ovečky Boží učit žebrat!

Lubomír Mlčoch OFS