Leonard (1676-1751), syn námořního kapitána z Porto Maurizio v severozápadní Itálii, jako mladý františkán žádal o dovolení odjet na misie do Číny. Odpověď však zněla: "Tvou Čínou bude Itálie!" (Což neplatí jen pro Itálii XVIII. století.) Stal se kazatelem, o kterém sv. Alfons z Liguori tvrdil, že je největším misionářem tohoto století. Především v Toskánsku hlásal proti chladnému jansenismu vroucí františkánskou zbožnost. Jeho hlavními náměty bylo jméno Ježíš, Panna Maria (jako první navrhl vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí) a především pobožnost Křížové cesty, kterou všude šířil a v Milostivém létě 1750 ji zřídil v římském Koloseu. Uvádíme ukázku z jeho spisu "Skrytý poklad".

 

     Co se divíte, když vám říkám, že mše svatá je tím nejvznešenějším dílem? Což se vám zdá málo ohromující to, co dokáže vykonat několik slov prostého kněze? A který jazyk andělský či lidský by dokázal objasnit tak nesmírnou moc? A kdo by kdy mohl předpokládat, že hlas člověka, který svou vlastní přirozeností nemá ani takovou sílu, aby zdvihla ze země stéblo slámy, díky milosti má moc tak udivující, že dokáže způsobit, aby Boží Syn sestoupil z nebe na zem?

 

     Je to větší moc, než kdyby hory z místa na místo přenášel, moře vysoušel a nebem pohyboval; je to jakoby napodobení onoho prvého FIAT, kterým Bůh povolal všechno z ničeho do bytí; a zdá se, že určitým způsobem převyšuje i ono druhé FIAT, kterým velká Panna přitáhla do svého života Slovo věčné; vždyť ona neudělala nic kromě toho, že dala materii Kristovu tělu, které se ovšem z ní počalo - čili z její nejdražší krve - ne však od ní, to znamená ne její spoluúčastí.

 

     Avšak zde hlas kněze jako Kristův nástroj v aktu proměnění jiným, podivuhodným způsobem - totiž svátostně - je tvoří, to jest tolikrát, kolikrát proměňuje...

 

     Kdyby nebylo slunce, čím by byl svět? Ubohý! Všechno bylo by temnotou, hrůzou, neplodné a největší bídou. A kdyby nebylo mše svaté, co by bylo s námi? Jak bychom byli potom nešťastní! Všech dober bychom byli zbaveni, plní všeho zla,

 

byli bychom cílem všech blesků Božího hněvu.

 

     Někteří jsou udiveni, neboť se jim zdá, jako by Bůh v jistém smyslu změnil způsob řízení. Nejdříve byl Bůh vzýván jako Pán zástupů, který mluví k lidem uprostřed mraků a s blesky v rukou; neboť trestal viny s celou přísností...

 

     Pravým důvodem tak velké Boží laskavosti je mše svatá, v níž obětuje se věčnému Otci velká Oběť - Ježíš. On je sluncem svaté církve, které zahání mraky a nebe naplňuje pokojem. On je duhou, která usmiřuje hřmění Boží spravedlnosti. Věřím, že kdyby nebylo mše svaté, potom by svět byl už dávno ponořen do propasti, protože by nemohl déle snést tíži tolika nepravostí. Mše svatá je tou mocnou oporou, která jej udržuje; z toho všeho, co jsem vám vyložil, snažte se pochopit, jak potřebná je tato Boží Oběť...

 

     S veškerým úsilím se snažte se vší skromností, soustředěním a pozorností důkladně a beze spěchu věnovat tolik času, kolik jen je třeba, abyste vyslovovali dobře a srozumitelně všechna slova a vykonali všechny obřady, a přikládali jim takovou váhu a péči, jaká jim náleží; neboť, jestliže slova nebudou dobře vyslovována a obřady vykonány důstojným a zralým způsobem, pak místo aby byly nástrojem zbožnosti a víry, budou předmětem pohoršení pro každého, kdo je uvidí.

 

     Bude správné, jestliže se kněz bude starat o to, aby byl uvnitř soustředěný a aby věnoval pozornost vyslovovaným slovům, vychutnával jejich význam a vzbuzoval v duši akty těch ctností, které jim odpovídají. Potom probudí velkou zbožnost u věřících, kteří se účastní Nejsvětější oběti, a pro něj samého bude to k velkému prospěchu.

 

                       Glos sw. Franciszka 7-8/1997

Z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM