Pometlo, Michal OFM

Po celý loňský rok se konala každý první pátek měsíce v kostele sv. Ludmily v Praze - Vinohrady  eucharistická adorace s prosbami za kněze a nová kněžská, řeholní a misijní povolání. V pátek 7. listopadu jsme děkovali také ze vše dobré, co přineslo světu a církvi uplynulé tisíciletí, a odprošovali za všechno zlo, na němž měli křesťané svůj podíl.

Do nového roku vstupujeme krátce po skončení svatovojtěšského milénia a stále více se blížíme přelomu tisíciletí. Jaký byl uplynulý čas?

Když kardinál František Tomášek vyhlásil program Desetiletí duchovní obnovy, vrcholící miléniovým výročím smrti sv. Vojtěcha, žili jsme v naprosto rozdílné situaci než dnes.  Nehodnotíme, v čem byla horší ani co dobrého jsme v ní získali - byla prostě jiná, ale daná nám k dispozici, abychom přetvářeli ji a tím i sebe,   či abychom se skrze ni a v ní stávali podobnější Kristu a tak  přetvářeli i dobu.  Po vnější stránce se mnoho změnilo.

Nad tím, co se změnilo během Desetiletí duchovní obnovy, se zamýšlel při kající bohoslužbě u sv. Vojtěcha ThLic. Dominik Duka OP. Mluvil  o občanském postavení věřících v zemi, o řeholích, zdravotnictví a charitě, školství a o církvi vůbec ve staré i nové situaci.

Je dobré si připomenout to nové, jak to učinil otec biskup Jiří Paďour OFMCap. při svatovojtěšské bohoslužbě u Panny Marie Sněžné: svoboda, tři  návštěvy papeže Jana Pavla II., tři noví světci, nová biskupství, nunciatura, a nepřehlížet ani nedostatky:  především, že my jsme na konci Desetiletí duchovní obnovy příliš stejní. Jistě, dokázali jsme pomoci zaplavené Moravě, ale příliš rychle jsme se „oklepali“ a ponořili se do záplavy komerce v domnění, že jsme udělali dost pro bližní  svým příspěvkem na postižené.  Jako bychom tím zaplatili za potřebu své vlastní duchovní proměny.  Ostatky sv. Vojtěcha putovaly naší vlastí méně okázale než před půl stoletím. Někdy až příliš prostě, někde až  zarážejícně prostě. Na jiných místech však byly očekávány v nočním bdění a uctívány v kázáních, přednáškách odborníků a slavnostních koncertech.

Přáním kardinála Vlka bylo, abychom  se během  putování ostatků upevnili ve vědomí, že obnova národa záleží na prvním místě ve vnitřní obrodě nás, věřících. Abychom svým životem ukazovali cestu hledajícím.

V kostele Panny Marie Sněžné  bylo v závěrečný den svatovojtěšských oslav vystaveno  sousoší českých světců od H. Jelínkové. V průvodu světců je nesen kříž, Písmo a  eucharistie - prostředky k uskutečňování  úkolu následování Krista - i pro nás.

3l. října skončilo putování ostatků sv. Vojtěcha v Břevnově. Otec biskup J. Škarvada v jedné promluvě s bolestí mluvil o nedořešeném úkolu: důstojném místě uložení ostatků sv. Vojtěcha.  Na realizaci stříbrného náhrobku  pro pražskou katedrálu podle vítězného návrhu akademické sochařky Karly Vobišové  nejsou prostředky.  Připravené stříbro bylo zabaveno  brzy po nástupu minulého režimu. Sousoší by však mohlo být odlito alespoň v bronzu a umístěno jinde - jedna z možností je nádvoří u Panny Marie Sněžné.

K získání prostředků na odlití sousoší v bronzu byla založena  Nadace sv. Vojtěcha,  jejímiž zřizovateli jsou manželé Karel Václav Žák a Viera Žáková, Praha 2, Rašínovo nábřeží 70/1980.

Otevřme se Duchu svatému, do jehož roku  jsme právě vstoupili!

Michal Pometlo OFM