Holota, Benedikt OFM

Bohosudov

Dalším místem internace, která byla provedena bez jakékoli soudní sentence, byl Bohosudov. Tam byli soustředěni jezuité. Ubytovali nás v bývalém jezuitském gymnáziu. Byli jsme přísně odděleni od jezuitů. Vídali jsme je, jak se procházejí po dvoře a hřišti, dva a dva proti sobě.

Abychom měli trochu pohybu, vymysleli na nás „sportovní den“ a měli jsme hrát na dvoře fotbal. Překvapivě se hry účastnili i někteří důstojní otcové. Pak nám dovolili fotbalové utkání s jezuity. Derby.  Bratři jezuité trénovali celý týden na svém hřišti. My nic. Konečně došlo ke střetnutí. Naše mužstvo bylo slepeno na poslední chvíli - nejvíce se o to zasloužil otec Jánoš, že vůbec dal dohromady jedenáct mladých bratří - a začalo se. Bratři jezuité měli perfektně rozestavené hráče, každý věděl, co má dělat, kam kopnout míč, když přiletí zleva, kam kopnout, když přiletí zprava, přihrávky byly perfektní, hra promyšlená. S námi to bylo jiné: kde byla meruna, tam bylo deset františkánů! Viděl jsem v tom důsledek našich spiritualit: Cesta bratří jezuitů je systematická, promyšlená. Když narazí jezuita na nějakou překážku, zhodnotí ji, aplikuje nejúčinnější prostředky, jak ji překonat - šup - a je na druhé straně. S námi je to jiné. My říkáme: „Kde je Pán Bůh? Támhle! Tak za ním!“ Jako při fotbale: kde byla meruna - tam bylo deset františkánů. A když se vyskytne nějaká překážka, je to spíše překvapení než zklamání. Stane se, že se přes ni nemůže bratr dostat. Pak moc nepřemýšlí, ale spustí takový křik modlitby, že vyděsí celé nebe! Andělé se dívají dolů, co se tam děje, a když vidí toho bezmocného bratříčka, pošle Pán některého z andělů, ten přehodí bratra přes překážku na druhou stranu - a on jde dál...

Jak to dopadlo? Vyhráli jsme 3 : 1!

Pracovali jsme na zahradě, čistili spací pytle pro děti, rovnali hřebíky. Na zahradě byla velká králíkárna. Měl ji na starosti bratr minorita Augustin - mezitím totiž přivezli také minority - a protože byla obehnána prkennou ohradou, chodili jsme tam a potají studovali ze skript, která se nám podařilo získat. Bratrovi jsme dali instrukci: „Jak půjde zmocněnec, dejte nám vědět a my začneme čistit králíkům kotce.“

Bratr se sedl ke vchodu do ohrady, vzal staré umyvadlo a krájel králíkům zbytky chleba. Tak se zabral do práce, že nepostřehl, že zmocněnec, kterému jsme přezdívali Bidlo pro jeho vysokou postavu, stanul od něho na několik kroků. Tu bratr vyskočil, vysypal umyvadlo s nakrájeným chlebem a zvolal: „Ó hrůzo! Bidlo je tady!!!“ Stala se neuvěřitelná věc: Bidlo se otočil a odešel.

Hradba, která byla kolem zahrady, byla  na jedné straně z Pláněk. Přicházeli někteří nebojácní věřící a mezerou mezi pláňkami nám podávali zprávy- Tajně. Tak jsme měli kontakt s litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou, než byl zatčen a uvězněn.

Asi za měsíc či dva nás začali vodit do blízké keramické továrny. Vynášeli a zanášeli jsme keramické pece výrobky k vypálení. Dohlížel na nás jeden policista, který se jmenoval Kos. Jeden z bratří namaloval karikaturu, jak bratři vynášejí výrobky z pece a na ní sedí kos a zlým okem se na ně dívá. Takových karikatur bylo víc.

Jednoho dne přišel z okresní vojenské správy „balík“ povolávacích lístků do vojenské služby. Postiženi byli téměř všichni mladší bratři. Já už měl vojnu za sebou. Tušili jsme, že další změny na sebe nenechají dlouho čekat. Stěhovali jsme se na Králíky.

(pokračování)

Benedikt Holota OFM