Klarisky

Z výroční zprávy sester klarisek kláštera sv. Kláry v Assisi

     Nejdražší sestry, bratři a přátelé, Pán ať vám dá svůj pokoj!

     Chceme se s vámi podělit o radost naděje, když jdeme znovu vstříc Narození Páně. Vždyť "naděje neklame" (Řím 5,5), neboť působením Ducha svatého vypučel Život v lůně Panny Marie a Bůh zůstává s námi a v nás navždy. [...]

     Současně s důvody radosti a naděje nechyběly ani starosti, námahy, utrpení - i starosti hmotné: řadou projektů jsme zamýšlely opravit a funkčně vylepšit baziliku sv. Kláry v přípravě na jubilejní rok 2000.

     Avšak "mé myšlenky nejsou vašimi myšlenkami, ani vaše cesty nejsou mými cestami" (Iz 55,8)... Nikdy bychom si nedokázaly představit, že by nečekaná událost, mocný přechod Páně zaměřil naše kroky tak účinným a nepředvídaným způsobem k tomu, co je podstatné. Jistě, zemětřesení převrátilo náš společný život, postavilo nás na cestu, která z mnoha hledisek zůstává temná a plná nesnází, avšak dal nám novou zkušenost milosti a milosrdenství, zjevil každé z nás nové rysy Boží tváře. Jen on je Pán, jen on je všechno v našem životě, on je naše skála a náš příbytek, náš dědičný podíl na této zemi, jediné vlastnictví a jistota v nejistotě lidské existence.

     Zůstalo nám vryté do srdce ono tajemné a prorocké slovo, plné spásného významu, které nám přinesla eucharistická liturgie právě ráno 26. září, o památce svatých Kosmy a Damiána, potom co již první silný záchvěv zemětřesení ve 2.33 vážně ohrozil náš klášter: "Kdo zbývá ještě mezi vámi, jenž viděl tento dům v jeho prvotní slávě? A jak ho vidíte nyní? Nezdá se vám jako nic ve vašich očích? Vzmužte se a pracujte, neboť já jsem s vámi, nebojte se. Tak praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, za malou chvíli, otřesu nebem i zemí, slávou naplním tento dům, budoucí sláva tohoto domu bude větší než byla dřívější sláva; na tomto místě dám pokoj" (Aggeus 2, 3-7).

     V 11.42, když většina společenství byla shromážděna v chóru k modlitbě sv. růžence a polední hodince, postihl nás mnohem silnější otřes než onen v noci. Zakusily jsme splnění příslibu Pána Ježíše Matce sv. Kláře: "Já vás vždy ochráním." Chór neutrpěl bezprostřední škody, a část sester, nedbajíc strachu, pokračovala v modlitbě. Mezitím nemocné sestry, z nichž některé nemohou chodit, byly dopraveny do bezpečí na zahradu kláštera, zatímco jejich lůžka v nemocničce se pokrývaly omítkou a sutí. Právě ony, sestry nejbezbrannější a nejvíc ohrožené, byly podrobeny prvnímu bolestnému odloučení a dopraveny ochotnými novici od sv. Damiána ke klariskám kláštera Montecastrilli, které nám hned s velkou láskou nabídly pohostinství pro naše nemocné. K večeru v druhém exodu "poutnice a cizinky", každá s malým zavazadlem, byly poslány do konventu S. Maria della Spineta u Fratta Todina, kde nám Menší bratři otevřeli brány svého srdce a své poustevny, užívané jako dům modlitby, tak bohaté na františkánskou tradici a prostotu a ponořené do krásy stvoření. Jen pět sester zůstalo pod stanem v klášteře, který je z velké části nepřístupný. Nejvíce postiženou částí budovy je křídlo obrácené průčelím do údolí, kde je kuchyně, refektář, nemocnička, noviciát, různé pracovny a společenské místnosti, jsou však zasaženy z velké části i cely tří dormitářů.

     Uprostřed takové zkázy je skryta jedna jistota: V srdci kláštera zůstala nedotčena krypta, kde spočívají ostatky Matky sv. Kláry: na schránku nedopadl ani prášek! Před ní stále hoří olivové lampy, a v přilehlém malém chóru čtyři sestry, které nyní bydlí v klášteře, slaví každý den sv. eucharistii a liturgii hodin, takže není přerušena oběť chvály a prosby, která se po více než sedm set let zdvíhá na tomto posvátném místě. Kdy se budeme moci všechny opět shromáždit kolem sv. Kláry, to ví jen Bůh! Klášter potřebuje nutně ohromné zpevňovací a opravné práce, doufáme, že je budeme moci zvládnout s pomocí Boží a s láskou mnoha lidí. Jak jen bude možné, přemístíme se od S. Maria della Spineta do konventu Monteripido v blízkosti Perugie, kde se budeme moci konečně spojit se sestrami z nemocničky, které jsou dosud v Montecastrilli. Jedna z nich, naše drahá Sr. Maria Grazia, není už mezi námi: ve Spineta vstoupila o půlnoci z 17. na 18. října na věčnou svatbu, po životě zasvěceném Bohu v oběti, modlitbě a pokorné a skryté práci i v utrpení nemoci. Jaké tajemství této smrti "ve vyhnanství", mimo vlastní klášter! Je třeba stále si opakovat živě pravdu tolik drahou našim svatým: "Nemáme tady na zemi stálý příbytek, ale hledáme ten budoucí..."

     "Naděje neklame": snad nikdy jako v této době jsme zakusili prozřetelnost Otce, který nás objímá něžnou láskou, "jako matka své dítě".Je to nová zkušenost chudoby a úplné závislosti na něm a na lásce bratří. Z našeho srdce stoupá pokorný a užaslý hlas díků vůči tolika lidem, kteří nejrůznějším způsobem modlitbou, prostými znameními lásky a účasti, tím, že dali svůj čas a hmotnou pomoc, vzali si na srdce naši situaci. [...]

     Nejdražší bratři a sestry, o slavnosti Narození budete všichni v našem srdci, spojeni poutem lásky: Přijdi, Otče nebohých, dárce darů přemnohých, rač nám mysli osvítit! Amen. Aleluja!

     Vaše sestry klarisky z kláštera sv. Kláry v Assisi, nyní v S. Maria della Spineta a Montecastrilli

Naše nová adresa: Convento S. Francesco del Monte Monteripido 06125 PERUGIA

                     Z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM