Antonín z Padovy, sv.

 Vztah sv. Antonína k eucharistii je známý - jak jinak? - především ze zázraku, který uchovala legenda. Když nemohl přesvědčit bludaře Bonilla o přítomnosti Ježíše Krista v eucharistii rozumovými důvody, navrhl mu zkoušku: "Po tři dny nedávej svému oslovi nic jíst. Jestliže se zvíře po třech dnech nevrhne před Kristovým tělem na kolena, pak se to nesmí připisovat svátosti eucharistie, ale mým hříchům." Po třech dnech bylo zvíře přivedeno na náměstí, kde Antonín stál s monstrancí s Nejsvětější svátostí v ruce; vedle něho na zemi ležela otýpka sena. Oslík se nejdříve poklonil před Nejsvětější svátostí, a teprve potom se s chutí pustil do sena. Zázrak s Hostií Bonilla obrátil.

 Tolik legenda. O hlubokém vztahu Učitele církve sv. Antonína k eucharistii svědčí dále uvedené úryvky z jeho kázání, které i přes svou středověkou výrazovou formu mohou i pro nám být námětem k rozjímání nad eucharistií. První úryvek je z kázání na Zelený čtvrtek, další jsou z Řečí nedělních a svátečních.

 "Ježíš vzal chléb, požehnal jej a rozlámal na znamení, že jeho tělo bude zlomeno smrtí, a to ne proti jeho vlastní vůli. Kristova lidská přirozenost se podobá vinným hroznům, protože bude rozšlapána v lisu utrpení kříže, a její krev se rozlila po celé zemi. Tuto krev podává Pán dnes apoštolům jako nápoj: To je krev Nové smlouvy, která se prolévá za vše- chny na odpuštění hříchů. Jak jen je veliká dobrota Milované- ho! Jaká veliká je láska Snoubence k jeho snoubence církvi! Svou vlastní krev, kterou příštího dne chtěl vylít do rukou svých věrných, obětoval dnes svýma nejsvětějšíma rukama.

 Kdo hodně přijímá Pána, tomu on dává dvojí pomazání: mírní zkoušky, které snáší, a posiluje jeho soustředění. Protože hořké proměňuje v sladké a posiluje soustředění srdce, je nazýván zemí oplývající mlékem a medem. Běda neči- stým, kteří se na této hostině objeví bez svatebního šatu lásky anebo pokání: neboť kdo přijímá nehodně, přijímá si odsouzení (srov. 1 Kor 11,29). Co má společné světlo s tmou? Co má společné zrádce Jidáš s Vykupitelem? «Ruka mého zrádce je u mně na stole», stěžuje si Kristus (Lk 22,21)."

 "Máme pevně věřit a otevřeně vyznávat, že na oltáři se uskutečňuje přepodstatnění chleba a vína v Kristovo tělo a krev. Tělo, které zrodila Panna, které viselo na kříži, leželo v hrobě, třetího dne znovu vstalo z mrtvých, zasedlo po pravici Otce - toto tělo církev každý den proměňuje a rozdává je věřícím. Když kněz vyslovuje slova: «Toto je moje tělo», podstata chleba se proměňuje v Kristovo tělo."

 "Církev může být v připodobnění k Betlému nazvána «Dům chleba», protože v ní nás Ježíš Kristus sytí svým tělem. «Chléb, který já vám dám, je mé tělo, obětované za život světa» (Jan 6,52). Jak vznešeným způsobem byl tento příslib dodržen, když se naposled shromáždil se svými učedníky ve večeřadle!"

 "Kdo chce hodně přijímat Kristovo tělo, ať přepáše svá bedra provazem čistoty, ať posilní své pocity příkladem sva- tých a slova ať promění v činy! ... Tak, jako synové Izraele podle Božího příkazu při slavení paschy jedli velikonočního beránka spolu s hořkými a lesními bylinami, tak i my jíme Beránka obětovaného za nás na kříži jako oběť smíření s Bohem za hříchy lidí s hořkostí pokání."

 "Sláva buď neviditelnému Otci! Sláva buď Duchu svatému! Sláva buď Synu, Ježíši Kristu, Pánu nebe i země! Amen. Tomu, který je Alfa a Omega, buď sláva, čest a veleba! Sláva a čest buď Počátku bez konce! Amen."

 Glos sw. Franciszka, 2/1997

 Z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM