Putování Římem (2)
Houška, Petr Alk. OFM
Ve starých křesťanských dobách se konávala liturgická shromáždění lidu, kléru a papeže ve Svatém týdnu a o Velikonocích v hlavních bazilikách, jak to odpovídalo významu těchto dnů. Především uveďme baziliku sv. Jana v Lateráně, která je dodnes biskupským chrámem papežovým. Tam bývala bohoslužba na Květnou neděli, dále na Zelený čtvrtek a velikonoční vigílii. U Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore) byla bohoslužba ve středu Svatého týdne a na slavnost Vzkříšení Páně - velikonoční neděli. Na Velký pátek byla bohoslužba u Sv. Kříže Jeruzalémského, jak jsme už uvedli minule. Na velikonoční pondělí u sv. Petra ve Vatikánu a na velikonoční úterý u sv. Pavla za hradbami.
Putujme dnes do prvních dvou uvedených bazilik: do Lateránu a k Panně Marii Větší na Eskvilinu.
K impozantnímu hlavnímu průčelí lateránské baziliky hledí kovové sousoší, jehož středem je sv. František, patron Itálie, se vztaženýma rukama. Podle legendy, kterou zobrazil Giotto, zdálo se jednou papeži Inocenci III., jak nepatrný, chudobný muž František podpírá bořící se lateránskou baziliku, symbol církve. Sousoší pochází z jubilejního Františkova roku 1926. Když přicházíme k bazilice z boční strany k postrannímu průčelí, upoutá nás na prostranství před bazilikou mohutný egyptský obelisk, který má svou historii. Císař Konstantin Veliký (+ 337) jej kdysi nechal dopravit po Nilu do Alexandrie a odtud do Říma do Velkého cirku. Zde byl časem zasypán, ale papež Sixtus V. (+ 1590) jej přikázal vyprostit, umístit na jeho vrcholu kříž a vztyčit u lateránské baziliky na místě, kde podle podání papež Silvestr I. pokřtil císaře Konstantina, který dal církvi svobodu. Tuto legendární událost připomíná svou výzdobou i baptisterium (křestní kaple), jež přiléhá k lateránské bazilice. Avšak historická fakta odporují legendární tradici: císař Konstantin odkládal křest až na konec života a byl pokřtěn v maloasijské Nikomedii den před svou smrtí, a to od svého příbuzného biskupa Eusebia, který byl bludař.
Je však historicky doložené, že císař Konstantin daroval papeži Silvestrovi svůj lateránský palác a některé pozemky. Sám sídlil převážně na východě, kde založil před r. 330 nové centrum říše nad Bosporem - Konstantinopol, nazývané také Byzancí a později od Slovanů Cařihradem.
Lateránský palác byl papežským sídlem až do počátku 14. století, kdy papežové pod vlivem francouzských králů přesídlili zhruba na sedmdesát let do Avignonu. Poslední papež sídlící v Římě před avignonskou epochou bl. Benedikt XI. se uchýlil r. 1304 z Lateránu do Vatikánu kvůli nepokojům v Římě.
Vedle lateránského paláce byl v době císaře Konstantina vybudován nejstarší papežský kostel - bazilika zasvěcená původně Nejsvětějšímu Spasiteli, později též sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi. Honosí se titulem „Matka a hlava všech kostelů Říma i celého světa“. Posvětil ji papež Silvestr I. patrně r. 324. Bazilika byla vícekrát restaurována, například i Bonifácem VIII. (+ 1303) ke slavnostem prvého milostivého léta v dějinách církve slaveného r. 1300, kdy papež dal přistavět také lóži k udílení papežského požehnání. Bonifácova podoba se nám zachovala v této bazilice na Giottově fresce. Po poslední obnově vysvětil znovu baziliku r. 1726 papež Benedikt XIII. (+ 1730). V lateránské bazilice se konalo pět všeobecných církevních sněmů. Den posvěcení se slaví v celé církvi tradičně 9. listopadu už od 12. století. V bazilice je také náhrobek velikého papeže Lva XIII. (1878-1903), autora mezi mnoha jinými encyklikami též okružního listu s důležitými sociálními podněty „Rerum novarum“ z r. 1891. Tento papež se rovněž zasloužil o zvelebení a úpravy baziliky. Při chrámu je kapitula kanovníků.
V současné době slaví Sv. otec v lateránské bazilice dopolední mši sv. na Zelený čtvrtek (Missa chrismatis), při níž se světí obřadní oleje a kněží obnovují do rukou biskupa své závazky.
Od Lateránu dojdeme po Via Merulana až na Eskvilin k bazilice Panny Marie Větší. Tudy se ubírá o slavnosti Těla a krve Páně eucharistický průvod, který provází sám Svatý otec. Ze strany, odkud přicházíme, je stoupání tak nepatrné, že je takřka nepozorujeme, ačkoliv přicházíme k jednomu z pověstných sedmi římských pahorků. Na prostranství před bazilikou je zase obelisk, tentokrát Vespaziánův, který měl původně připomínat římské vítězství v židovské válce r. 70 po Kristu. Na tomto místě jej nechal vztyčit papež Klement VIII. (+ 1605) a dnes je na jeho vrcholu socha Panny Marie.
Ale to již máme před sebou baziliku, která je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských svatyň na křesťanském západě. Nazývá se také bazilika Liberiana podle papeže Liberia (352-366), který ji založil. Její vybudování je opředeno legendou, že zbožní majetní římští manželé nemající potomky umínili si vystavět mariánský kostel. Bůh jim zjevil ve snu, že si přeje mít tuto svatyni na místě, kde po ránu bude napadlý sníh. Sníh pokryl pahorek Eskvilin, ačkoliv sníh je v Římě naprostou zvláštností. A protože prý to bylo v létě, šlo o naprostý zázrak. Tato zbožná tradice byla příčinou, že původní název baziliky byl Panny Marie Sněžné. Tuto svatyni pak přebudoval papež Sixtus III. (432-440). Měla být monumentem všeobecného církevního sněmu v Efezu r. 431, kde přítomní otcové obhájili titul Panny Marie jako Bohorodičky (Theotokos).
S touto bazilikou se pro nás pojí i významná reminiscence cyrilometodějská. Počátkem r. 868
po příchodu obou slovanských apoštolů do Říma schválil papež Hadrián II. překlad
bohoslužebných textů do slovanského jazyka. Tento církevně právní akt byl zpečetěn i
liturgicky: Papež položil schválené knihy na oltář v kostele Panny Marie Větší a posvětil je a
pak nad nimi za účasti obou bratří a čelných představitelů duchovenstva sloužil slavnostní
mši.
Pod hlavním oltářem baziliky, tzv. konfesí, je kaple Kristových jeslí, v níž kdysi ve starých
dobách sloužil papež půlnoční mši sv. o Vánocích. Podle tradice se tam uchovává část
Kristových jesliček.
Před konfesí je pochován papež Klement IX. (+ 1669), který byl kdysi kanovníkem zdejší
kolegiátní kapituly.
Nalevo od konfese je kaple nazývaná Borgesiánská se starobylým obrazem Panny Marie,
nazývaným Salus populi Romani (Záchrana římského lidu). Je to jakési římské paladium. Náš
pražský kostel Panny Marie Sněžné je ozdoben od minulého století mozaikovou zvětšeninou
tohoto obrazu na průčelí chrámu. Zmíněná kaple je památná i tím, že zde 3. dubna 1899 na
pondělí velikonoční sloužil svou první mši sv. novokněz Eugenio Pacelli, pozdější papež Pius
XII.
Napravo od konfese je kaple s ciboriovým oltářem, který posvětil Benedikt XIV. (+ 1758). V
této kapli jsou hroby dvou významných světců: sv. Jeronýma, církevního učitele a
vynikajícího znalce a překladatele Bible (+ 420 v Betlémě) a velikého papeže z řádu sv.
Dominika Pia V. (+ 1572).
Dnes spravují baziliku dominikáni, kteří se zde věnují převážně obětavé službě zpovědníků v
různých jazycích světa. Je zde i kanovnická kapitula. Arciknězem baziliky je vždy některý
kardinál. 25. února minulého roku zemřel zdejší arcikněz kardinál Hugo Poletti, který byl
kdysi dlouholetým vikářem Sv. otce pro město Řím, a byl zde pohřben.
Na Velikonoce přicházíme do baziliky Panny Marie Větší, abychom s Ježíšovou matkou
sdíleli radost nad vítězstvím jejího Syna.
„Vesel se, nebes Královno, zaplesej, tvorstva koruno,
neb Syn tvůj, jehožs nosila,
vpravdě vstal Kristus, tvá chvála, aleluja!“
Petr Alk. Houška OFM