Naše kongregace patří do velké františkánské rodiny. Založil ji v minulém století švýcarský kapucín P. Theodosius  Florentini , narozený r. 1808 v Munsteru ve Švýcarsku. V sedmnácti letech vstoupil ke kapucínům, stal se knězem, brzy nato novicmistrem, profesorem. Přitom kázal, psal burcoval ospalé a netečné věřící k horlivému životu a k hájení práv církve. Svým neohroženým vystupováním se brzy stal populární osobností.

 

S rozvojem průmyslu v této době nastává také velká sociální bída. Ani to nenechává mladého kněze lhostejným. Vypracovává své reformní plány a školu a péči o chudé pokládá za nejpřednější záležitosti své doby. K tomu ovšem potřebuje pomocníky, proto zakládá ženskou kongregaci, aby mu sestry pomáhaly v uskutečňování  plánů.

 

Mezi prvními  dívkami,  které vstoupily do jeho kongregace, byla Kateřina Schererová.  Narodila se r. 1825 v Meggen a v šestnácti letech nastoupila do nemocnice v Luzernu, aby pomáhala při ošetřování nemocných. V devatenácti letech se setkala s P. Theodosiem. Byla nadšená jeho ideály a ochotná spolupracovat na jeho díle.

 

V roce 1845 se zasvětila řeholními sliby Bohu a přijala jméno Marie Terezie. Po krátkém studiu začala učit na základní škole. Ale po pětileté učitelské činnosti ji P. Florentini povolal do chudobince v Nafelsu, kde se měla starat o padesát chudých lidí a zároveň vést školu se šedesáti děvčaty.

 

Zatím  se P. Theodosius stal dómským vikářem v městě Churu. Otřesen bídou nemocných lidí v tomto městě je soustředil do malé nemocnice a sestru Marii Terezii ustanovil představenou této nemocnice.  Mladá představená se neúnavně starala o pacienty, měla čas a porozumění pro každého.  Její  klidná, radostná povaha si podmaňovala každého, kdo se s ní setkal a mladé dívky následovaly jejího příkladu  při vstupu do nové kongregace.

 

R. 1856 se stal mateřincem kongregace Ingenbohl a sestra M. Terezie byla zvolena první generální představenou. Smysl a činnost kongregace byla dána samým zakladatelem: „ústav Ingenbohl se má zabývat výchovou a vyučováním mládeže od kolébky až do dospělosti, péčí o chudé a nemocné, zanedbané a sirotky, slabomyslné, o všechny lidi jakkoliv nešťastné, i o trestance.“ Od svých sester požadovat naprosté vydání se. Je známý jeho výrok: „Potřebuji sestry, které rozumějí kříži, s nimi dosáhnu všeho.“

 

Kongregace rychle rostla a rozšířila se i za hranice Švýcarska.

 

Po smrti zakladatele převzala všechnu starost o duchovní a hmotné záležitosti Matka M. Terezie Schererová. Tajemstvím jejího úspěchu i zdrojem síly vydržet v těžkostech bylo její spojení s Bohem a neochvějná důvěra v Boží pomoc.  Zemřela se slovy: „Nebe, nebe,“ K jejímu hrobu přichází neustále mnoho lidí, aby jí svěřovali své těžkosti a potřeby. Dne 29. října 1995 byla v Římě prohlášena za blahoslavenou.

 

V závodě o svatost předběhla svou duchovní matku obyčejná sestra sv. Kříže, Ulrika Nischová, , prostá sestra kuchařka, která věděla, že její život bude naplněn v té míře, jak se dovede vydávat za druhé. Zemřela r. 1913 v Německu v 3l roce svého života. Blahořečena byla l. listopadu 1987 v Římě.

 

V dnešní době je kongregace rozšířena v devíti státech v Evropě, v Severní a Jižní Americe, v Indii, v Africe a na Formose.

 

Na Moravu přišly sestry sv. Kříže v roce 1872 do Malenovic, a to na přání hraběnky Luisy Šternberkové, která tyto sestry  a jejich blahodárnou činnost poznala v Rakousku, kde byla na dovolené. Sestry začaly svou činnost ošetřovatelskou péčí o nemocné a chudé a vyučováním dětí v mateřské školce.  S narůstajícím počtem sester se rozšiřovalo i jejich působení. Postupně přejímaly činnost v nemocnicích, v sirotčincích, vyučovaly na základních školách, dávaly kursy šití a vaření, vyučovaly hudbě a cizím jazykům. Vedly domácnost v arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži i v bohosloveckém semináři v Olomouci.

 

V padesátých letech byla všechna  tato činnost zakázána a sestry vyvezeny do pohraničí v Čechách, kde pracovaly v různých továrnách. Později byly z továren povolány k péči o staré lidi v domovech důchodců, v ústavech sociální péče i do psychiatrických léčeben.

 

Po roce 1989 se sestrám znovu otevřely všechny možnosti působit pro duchovní obrodu národa. Mladé sestry se věnují vyučování náboženství, na dvou církevních školách působí jako učitelky a vychovatelky. skupina sester ošetřovatelek pracuje v nemocnici v Praze Na Františku. Malé skupiny sester pomáhají také na farách a v pastorační práci. Po obnovení bohosloveckého semináře v Olomouci  tam pomáhá skupina sester  při domácích pracích, některé pomáhají na biskupských rezidencích. Žádné dílo křesťanské lásky nemůže být vyloučeno z činnosti sester sv. Kříže, jak si to přál zakladatel P. Theodosius: „Potřeba doby je vůle Boží.“

 

Naše moravská provincie prošla za sto  dvacet pět let svého trvání nejednou „křížovou cestou“. Ale Pán ji vždy pozvedl a posílil. V roce 1989 nastalo nové jaro i pro naši provincii. Byl nám navrácen náš provinční dům v Kroměříži, který bylo potřeba zcela a téměř znovu vybudovat. S pomocí Boží a našich dobrodinců bylo dílo se zdarem dokončeno a my jsme se mohly do něho vrátit přesně v týž den, kdy jsme jej musely před 43 lety opustit.

 

V červenci r. 1996 začaly dvě naše sestry působit v Rumunsku u české menšiny: jedna katechetka a jedna zdravotní sestra.

 

S velkým díkem v srdci za Boží ochranu a pomoc se díváme do budoucnosti, povzbuzovány výrokem našeho zakladatele P. Theodosia: „Tak nás Bůh posílá na různá místa, abychom tam působily pro čest a slávu Boží.“

 

 

Sestry svatého Kříže

 

Koperníkova 1446/3

 

767 01 Kroměříž