Moc, Alois OFM

Přijdi, Otče nebohých, Dárce darů přemnohých,

rač nám mysl osvítit!

1. Tímto Otce nebohých je Duch svatý. A kdo jsou ti nebozí, které Duch svatý otcovsky miluje, stará se o ně a jedná s nimi jako se svými dětmi? Jsou to chudí - ne bohatí; pokorní - ne pyšní; nevědomí - ne světsky moudří. Těm patří jeho volání, jak píše apoštol: „Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých (lidí) podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou ´něco´, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet“ (1Kor 2,26-29).

Proč je toto zalíbení Ducha svatého právě v tak ubohých lidech? Předně proto, že u nich většinou nalézá pokorné srdce. Dále proto, že jejich srdce není naplněno věcmi, které svět cení a miluje. Nemůže přece sestoupit tam, kde vládne pýcha. Nemůže své nebeské dary spojovat s marnými a klamnými věcmi světa. Nemůže vystavit své dary zneužívání. Proto již náš Spasitel ujišťoval, že svět nemůže Ducha svatého přijmout, protože ho nezná. A dodejme, že ho ani nechce znát!

To ovšem neznamená, že by bohatí a urození a učení  světa byli vyloučeni z působení Ducha svatého. Nejsou vyloučeni - Duch svatý nikoho nevylučuje-, musí však odpoutat své srdce od lásky k pozemským věcem, musí se vzdát svého světského smýšlení a přijmout smýšlení pokorné - musí se stát chudými duchem. Potom i oni patří k oněm chudým - a čím více oprostí své srdce ode všeho světského a od sebe samých, tím blíže je Duch svatý přivede k sobě. To je něco tak velkého a vznešeného, že dokonce mnozí se úplně všeho vzdali - velkého bohatství, vysokých poct, skvělých vyhlídek ve světě - aby jako zcela chudí se mohli účastnit darů, milostí, nebeských pokladů Ducha svatého.

2. Duch svatý je také Dárce darů. Jsou to dary zcela jiného druhu než nabízí svět. Jen poslyš, co je napsáno v Knize Moudrosti o daru moudrosti: „Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, bohatství jsem pokládal za nic ve srovnání s ní, nepostavil jsem jí naroveň nejdražší kámen. Všechno zlato je vzhledem k ní jen hrst písku a všechno stříbro má proti ní cenu bláta. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, dal jsem jí přednost před světlem dne, protože její záře nepohasíná“ (Moudr 7,8-10).

Je-li první dar Ducha svatého tak cenný, myslíš, že snad ostatní dary a milosti Ducha svatého budou mít menší hodnotu? Každý z jeho darů  a milostí má vlastní přednosti, každý přináší duši netušený poklad a mnohé z nich ještě útěchu, sladkost srdce a radost, která zastiňuje všechny radosti světa. A rozdává je štědře, udílí každému tolik, kolik jich může pojmout, každému podle toho, co se pro něho hodí. „Toto vše působí jeden a tentýž Duch, který jednomu každému rozdává tak, jak chce.“

3. Bohužel jsme chudí na milosti vlastní vinou, protože jsme málo pokorní, málo chudí duchem a příliš často dokonce nabízené milosti promarňujeme z lenosti nebo lehkomyslnosti. Ale tentokrát chceme opravdu vážně vynaložit všechnu námahu, chceme opravdu vroucně prosit milostrdenství Ducha svatého: „Přijď, Světlo našich srdcí!“ Nech jen jediný paprsek svého nebeského světla padnout do mého srdce - a tento jediný paprsek mě učiní bohatším a šťastnějším než vše, co může nabídnout svět!

Nevíš-li, o který dar máš zvlášť prosit, radím ti: vyprošuj si paprsek jeho světla, který v tobě zapálí lásku Boží. Neexistuje totiž šťastnější a bohatší srdce na zemi než to, které je navštíveno láskou k bohu. Proto dnes i následující dny vysílej k Duchu svatému modlitbu: „Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky!“

Alois Moc OFM