Alexa, Petr OFS

Sestra Restituta, jejíž proces v Římě je před ukončením, bude s velkou pravděpodobností blahořečena papežem Janem Pavlem II. 21. června při mši sv. na nám. Heldenplatz ve Vídni.

Helena Kafková se narodila 1. května 1894 v Brně v rodině ševce jako šesté dítě. Vyrůstala ve Vídni ve čtvrti Brigittenau. Po ukončení školní docházky pracovala nejprve jako trafikantka. O dva roky později odchází do nemocnice jako ošetřovatelka. Tam poznává „Hartmannské sestry“ III. řádu sv. Františka. V roce 1914 k nim vstupuje do kandidatury, při obláčce v roce 1915 dostává jméno Restituta podle raněkřesťanské mučednice. Od roku 1919 působí po 20 let jako operační sestra v nemocnici v Mödlingu u Vídně. Pro její energické vystupování ji nazývali sestra Rezoluta. Je třeba vyzdvihnout především její nasazení pro lidi v nouzi, pro pronásledované a utlačované. Tak např. v roce 1937 zachránila dokonce i jednoho mladého nacistického lékaře před zatčením. Po obsazení Rakouska Hitlerem věděla zcela jasně, co může od nového režimu očekávat: Hitlera nazvala bláznivým. Na rozdíl od mnoha současníků poznala, jaký je skutečný duch národního socialismu.

Když se otevíralo v nemocnici nové oddělení, pověsila sestra Restituta do každé místnosti kříž. Když pak rozhodně odmítla kříže odstranit, požadovali nacisté její odvolání. Vedení řádu ale tomuto požadavku nevyhovělo s odůvodněním, že sestra Restituta je pro nemocnici nepostradatelná. Následovalo její zatčení. Bylo zdůvodněno tím, že sestra si údajně opsala nějakou posměšnou básničku na Hitlera. 29. října 1942 byla vídeňským soudem za vlastizrádné napomáhání nepříteli a přípravu velezrady odsouzena k smrti a ztrátě občanské cti. Podle jejích vlastních slov by skutečnost, že je řeholnicí,  jistě přispěla k udělení milosti, kdyby o ni sama požádala. Ona ale odmítla požádat o milost. Žádali však jiní. Tehdejší vídeňský arcibiskup, kardinál Theodor Innitzer, s podporou berlínského nuncia Orseniga žádal o udělení milosti na říšském církevním ministerstvu. Ta byla ale zamítnuta s odůvodněním, že konkordát s Vatikánem se nevztahuje na území „Východní marky“ (Rakouska). Všechny další žádosti o milost byly odmítnuty. Samotný nacistický ministr spravedlnosti chtěl trest smrti změnit na 10 let vězení. Ale Martin Borman byl proti: „Považuji vykonání trestu smrti za žádoucí především jako výstrahu.“

30. března 1943 v 18:21 byla sestra Restituta sťata v budově zemského soudu ve Vídni jako jediná řeholnice v Německé říši. Ostatní řeholnice, které padly za oběť řádění nacistů (především v Polsku) neměly občanství 3. říše. Ještě před vykonáním rozsudku odepřelo gestapo případné posmrtné vydání jejího těla, protože od řeholního společenství „je možno očekávat nevhodnou propagandu a oslavu odsouzené na smrt jako mučednice.“ Nacisté věděli zcela zřetelně, čeho se mají obávat: Neohrožené svědectví víry sestry Restituty je působivé i v dnešní době.

Z německého životopisu sestry Restituty přeložil Petr Alexa