Říský, Bernard OFM

František zasažen Láskou  odpovídá Pánu svým vyznáním: Můj Bože, mé všecko! Celý den mu nestačí na chválu Lásky - vstává v noci, aby celou noc strávil opakováním těchto několika slov, vyjadřujících, čím přetéká jeho srdce. Jeho hostitel Bernard z Quintavalle  ho potají pozoruje a stržen Františkovou opravdovostí a láskou, chce s ním prožívat toto okouzlení. Odpověď, jak ho společně prožívat, jdou hledat v Božím slově. Zaslechnou ji při opakovaném otevření evangelia: Chceš-li být dokonalý, prodej všecko, co máš, a dej to chudým. - Nic si neberte na cestu. - Kdo chce jít za mnou, zřekni se sám sebe!

Bůh je pro ně výzvou - chtějí se mu přiblížit. On je dokonalost sama - a láska přetváří milovaného k svému obrazu. Dokonalost je jen v lásce, která spojuje tři božské osoby v jedinost Boha. Snaha o lásku se projevuje tak, že se jí člověk vydává - a to za cenu zřeknutí se sebe i svých představ o dokonalosti.

Františkova láska svou opravdovostí strhuje druhé a získává Františkovi první druhy: Všichni

žijí  společnou touhu po Bohu. Ale každý to vidí pod vlastním zorným úhlem: Je možno toužit po přiblížení se k Lásce, která se nám zjevuje v lidství Božího Syna - ten se stal pro nás chudým a posledním z lidí - aby tím, že se zmaří z lásky k Otci - vykoupil člověka z moci smrti - a dal mu možnost stát se synem Božím.  František  svou láskou k Pánu zapaluje a současně i spojuje ty, kteří Boží slovo slyší, aby je konali, každý podle svého osobního daru.

První  Františkovo společenství  nachází přístřeší v chatrči v Rivotorto. Problém začíná, když se k Františkovi hlásí učení bratři z tehdejších vysokých škol. Chtějí jít za Pánem s Františkem, ale přinášejí si s sebou mnišské představy. Tak velký počet bratří nelze ponechat jen charismatickému duchu a osobní svobodě. Je třeba pro ně napsat řeholi - dát jim nějaký řád, který by chránil bratry před libovůlí a stanovil minimální požadavky pro nově příchozí. Tak se společenství mění ve společnost a uzákoňuje se současný stav a vývoj - nutná vlastnost života - dostává prostor jen v daných mantinelech. František nechce uzavřít své bratry do příkazů - proto vybírá jen několik vět z evangelia jako základní řeholi - a posílá bratry do světa po dvou - Pán je mezi nimi jako třetí - aby se sešli vždy o Letnicích a na podzim ke kapitule u Panny Marie Andělské v Assisi. Tam si mají prožít ve sdílení svých zkušeností s Pánem svou jednotu - své společenství.

František vzhledem k okolnostem doby se cítí povinen projevit se jako věrný syn církve, v níž vnímá přítomnost svého Pána. Žádá papeže o dovolení žít podle evangelia. Tento úmysl však musí být  nějak právně podchycen - a František píše novou řeholi. Ta je příliš rozvláčná a nedojde schválení. Nakonec s pomocí kardinála - právníka píše konečnou řeholi. V ní musí ustoupit od charismatické svobody: přijímá povinnost zkušebního roku - noviciátu pro kandidáty, závazek chórové modlitby a existenci domů - klášterů. František ví, že Pán od něj chce, aby opustil i své představy. Rozdílné názory bratří na vnější formy jeho řádu - mnišské prvky - mu nebrání milovat a svou láskou sjednocovat všechny bratry v živé společenství - v prožívané bratrství.

František nechce, aby představený sám byl odpovědný za život komunity. Proto představené nazývá služebníky - ministry bratří, kteří mají všem pomáhat ke společné cestě za Pánem. Cesta je Františkovou ústřední myšlenkou: Jít a nic si nebrat na cestu a cele se spolehnout na Pána. Každý bratr je sám zodpovědný za realizaci své cesty v rámci řehole a vlastního svědomí.  Tato odpovědnost je také poutem společenství.

František spojuje svou láskou všechny bratry a když vidí, že jeho zástupci nejdou toutéž cestou, zříká se vedení řádu - aby mohl všechny bratry spojovat svou láskou. Jeho první druhové, kteří viděli svou cestu ze Bohem v Ježíšově chudobě, nechtějí přijmout omezení své svobody, vyjádřené chudobou - a tak František píše pravidla pro ty bratry, kteří se chtějí věnovat kontemplativnímu způsobu života v poustevnách, v krajní chudobě.  Františkova láska spojuje všechny - učené i prosté - a všem dává svobodu, aby mohli svým způsobem realizovat své povolání - žít evangelium v jeho prostotě a chudobě. Tak František vytváří svou láskou komunitu i v mezích řádu, v nějž se proměnilo jeho charismatické hnutí. Společenství se nemusí nutně prožívat na jednom místě - je založeno na jednotě ducha - lásky, která je ochotna dát život za bratry.

A právě v této komunitě - společenství, v němž se František rozdává všem a všechny spojuje, stojí sám osamělý, protože z lásky se sobě vyhýbají dva si nejbližší - František  a jeho prvorozený syn Bernard z Quintavalle. Aby mohl být všem vším a tak vytvářet společenství lásky, zříká se sám sebe a je sám se svým Pánem, který se k němu hlásí vtisknutím svých svatých ran.

Bernard Říský OFM