»Hledat především Ducha Páně a jeho svaté působení«

(dokončení)

11.       Na základě toho, co jsme již naznačili jako možnou »službu Duchu« v dnešní církvi, chtěli bychom nabídnout k uskutečnění několik jednoduchých a praktických návrhů.

Prvenství Ducha

12.       Nejcennějším plodem tohoto roku věnovaného Duchu svatému by pro františkánskou rodinu mělo být obnovené úsilí vrátit prvenství Duchu. A to nejen ve smyslu kvantitativním, že bychom vyčlenili více prostoru modlitbě, ale také ve smyslu kvalitativním, že to zařídíme tak, aby každá činnost – manuální, intelektuální, pastorační – byla prostoupena oním »Duchem modlitby a zbožnosti«, k jehož dosažení – podle napomenutí našeho serafínského Otce, »všechny ostatní věci mají napomáhat«. Slova, která papež Jan Pavel II. řekl po koncilu o obnově obecné církve platí také pro obnovu františkánského charismatu: »Obnova se nemůže uskutečnit jinak než v Duchu svatém, tj. s pomocí jeho světla a síly«[19] Je tedy vhodná chvíle k tomu, abychom naše kostely a františkánské kláštery a – nakolik je to možné – i naše bratrská společenství SFŘ, proměnili v autentická »střediska duchovnosti«. Prozkoumejme například způsob jak zpřístupnit »školy modlitby«, »duchovní cvičení«, kvalifikované »duchovní vedení«, praktikování a šíření »lectio divina« nebo zprostředkovanou a sdílenou četbu duchovních textů (zvl. františkánských).

Duch jednoty

13.       Děti Františka a Kláry jsou povolány, aby tohoto ducha jednoty žily především mezi sebou a stále více rozvíjely pouta úcty, svornosti a spolupráce mezi různými františkánskými rodinami, majíce na paměti, – jak říká Dante –, že první Františkovi druhové budovali svět již svou »svorností a veselou tváří«[20] Chceme znovu tak jako v předjubilejním dopise z předešlého roku vybízet ke stále většímu společenství a spolupráci uvnitř velké františkánské rodiny. Žádáme, aby se, nakolik je to možné, spojily síly v různých oblastech: např. ve formaci – zvláště co se týče formace vlastní františkánům – v duchovní animaci, v  oblasti kultury, apoštolátu, charity. V rámci tří františkánských řádů (s ohledem na specifické povolání sester II. řádu) ať se podporují také neformální setkání, výměny, společné chvíle modlitby a rozjímání, konkrétní iniciativy komunit a bratrských společenství.

Ekumenické úsilí by mělo ve františkánské rodině nalézt zvláštní připravenost a ochotu. Duch Assisi by nás měl učinit zvláště pozornými a starostlivými propagátory ekumenických iniciativ.

Mír

14.       Vzpomínali jsme, že jedním z nejcennějších »plodů Ducha« je pokoj a víme jak náš Serafínský Otec toužil, aby on sám byl nástrojem pokoje a jeho bratři aby jej šířili ve světě, také svým způsobem pozdravu.[21] Všude tam, kde se usiluje o mír musí františkánská rodiny stát „v první řadě“. Tam, kde rozličné etnické konflikty rozdělují národy a vytvářejí situace napětí, musíme napomáhat pokojnému soužití také odvážnými iniciativami a zaujetím postojů jasně inspirovaných evangeliem i »novým přikázáním« vzájemné lásky. To předpokládá, že především ve svém nitru se usilovně snažíme o vyloučení každé podoby rivality, povyšování se a rozdělení.

Bohatství hnutí v církvi

15.       Různá hnutí vrhají na světlo nutnost živější víry, konkrétnější dobročinné lásky, niternější a spontánnější modlitby: To všechno jsou hodnoty, které františkánská spiritualita a naše životní volba s sebou nesou v hojnosti. Ona povzbuzují naše bratrská společenství, aby byla živější, přístupnější obnově, připravenější k přijetí novosti Ducha, schopnější přehodnotit požadavky poslušnosti a převládání bratrských společenství nad našimi osobními zkušenostmi a rozhodnutími. Umějme přijmout a zhodnotit tyto stimuly, poznávajíce v nich podnět k omlazení bohatství spirituality vlastní našemu charismatu a moudře z nich těžme povzbuzení pro způsob, kterým spiritualitu vlastní našemu charismatu vtělujeme do života. Nebudeme-li se obnovovat, riskujeme, že již nebudeme nic říkat nebo nic dávat církvi a světu.

Závěr

16.       Shledáváme, že hodnoty, které jsme v tomto dopise zdůraznili, našly ve františkánské rodině již pozitivní a odvážné aktualizace. Povzbuzujeme vás, abyste se nespokojili s tím, co už se udělalo nebo dělá, ale abyste si stále stanovovali nové cíle, pamětliví napomenutí našeho Otce sv. Františka: »Začněme, bratři, sloužit Pánu, našemu Bohu, protože až dosud jsme udělali jen málo«[22].

Při psaní tohoto dopisu máme před očima smutný stav františkánských poutních míst v Assisi, poškozených zemětřesením: místa »neodmyslitelná« pro naši spiritualitu a pro živý kontakt se sv. Františkem. Zatímco toužíme po jejich rychlé obnově, aby se znovu mohla stát vytouženým cílem našich poutí, ve světle velkého jubilea prosíme, aby se k materiálnímu úsilí přidala také »rekonstrukce« naší stále autentičtější věrnosti Františkovi a Kláře a jejich prostřednictvím i Kristu a evangeliu.

Naše chudé sestry klarisky prosíme o zvláštní přímluvnou modlitbu, abychom se s pomocí Otce sv. Františka a Matky sv. Kláry nechali zformovat Duchem jako »nová stvoření« (srov. 1 Kor 11,7) učenliví k Duchu, který »všechny věci tvoří nové« (Zj 21,5).

V Římě 1.1.1998