Moc, Alois OFM

Božský Utěšiteli, něžný duší příteli,

rač nás mile zotavit!

1. Náš Spasitel nás mnohokrát ujišťoval, že Duch svatý je Utěšitel. Když dobrý Spasitel odešel k Otci a  své zanechal uprostřed nebezpečí a pronásledování, měl být Duch svatý jejich jedinou útěchou. Jak skvěle však  tehdy Duch svatý tento svůj úkol plnil, nás poučují Skutky apoštolů, které stále a znovu vypravují o radosti a jásotu srdce, jimiž přes všechny nesnáze bohatě zahrnoval první křesťanskou obec v Jeruzalémě. Tato vnitřní útěcha byla tak velká, že apoštolové dokonce „odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro Ježíšovo jméno“ (Sk 5,41).

Můžeme tedy Ducha svatého zcela po právu nazývat „tím nejlepším Utěšitelem“. útěcha světa je marná útěcha, protože neproniká až do srdce, které touží po útěše, a lidská útěcha je slabá útěcha, často ani nevychází ze srdce, proto ani nejde k srdci. Mnohé srdce nemůže potěšit ani celý svět a neutěšilo by se ani útěchami všech lidí.

Vstoupí-li však božský Utěšitel do srdce, prchá všechen smutek a strach. Řekne-li on jediné slovo, duše se utiší. Dotkne-li se srdce, vzejde v něm pokoj a radost, vše je klidné a dobré y duše prožívá pokoj. Neexistuje žádné tak zdeptané, starostmi stísněné, tak zcela opuštěné srdce, které by nemohl tento Utěšitel ponořit jediným paprskem své milosti v nejsladší útěchu.

Když sv. Terezie Veliká jednou při zakládání kláštera se ocitla v největší tísni srdce, uslyšela vnitřně toto jediné: „Terezie, jsem u tebe!“ Tato slova stačila naplnit její srdce nebeskou útěchou.

2. Není tedy divné, že je Duch svatý také „něžný přítel duše - sladký host duše“. Neboť po čem více touží lidská duše než po útěše, co potřebuje lidské srdce v tolika starostech tohoto života více než útěchy?

Chceš-li však, aby Duch svatý k tobě vstoupil jako přítel duše, musíš se také postarat, aby měl místo v tvém srdci, a proto musíš od sebe zahnat falešné a marné těšitele. Neboť útěcha světa a útěcha Boží nemohou být hosty v jednom srdci. útěcha světa vylučuje útěchu Boží. Čím více se tedy vzdaluješ světských požitků a rozptýleností, tím více můžeš doufat, že k tobě přijde. Nezapomínej také ho opravdu často a naléhavě  zvát.

Uvědom si však také, že Duch svatý s námi jedná jako host, který není vždy k dispozici, ale  přichází a odchází, jak je to pro duši neužitečnější. Zároveň však duši zcela neopouští, pokud ona ho neopustí, ale loučí se s ní jen dočasně tím, že odnímá svou  pociťovanou útěchu a přenechává ji rozličným trampotám, pokušením a těžkostem, aby ji vyzkoušel a utvrzoval ve ctnosti. Tak jednou sv, Magdaléna z Pazzi byla celých pět let ponechána bez světla, útěchy a osvětlení, až konečně na svátek Letnic znovu přivítala Hosta duše, po kterém dlouho toužila. Právě ve svatodušní noci při liturgických hodinkách zjistila, že je náhle zbavena velkých bolestí a je zalita plností milosti a lásky. To bylo osvěžení.

3. Nemodlíme se marně: „Rač nás mile zotavit!“ Jak je tělu příjemné, když po práci, dlouhém nedostatku a únavě se může zotavit příjemným odpočinkem, jídlem a pitím. Zajisté však je mnohem lépe duši, když si po těžkých bojích, trpkých zkušenostech, po zlých dobách zase může odpočinout v pokoji božím a zakoušet Boží útěchu. toto blažené zotavení jí přináší Duch svatý. S ním to je však opačně než s pozemským hostem: toho ty musíš hostit jídlem, pitím a odpočinkem. Zde však je to božský Host duše, který jí přináší blažené zotavení, které přesahuje vše, co může nabízet svět.

Snad i ty potřebuješ pravou útěchu duše, možná, žes Ducha svatého správně nezval, své srdce jsi pro něho nepřipravil. Volej proto tyto dny opravdu často a vroucně: „Přijď, božský Utěšiteli, něžný duší příteli, rač nás mile zotavit!“

Alois Moc OFM