Houška, Petr Alk. OFM

„Učitel lidstva a s ním klíčník nebes bran,

soudcové věků, světla, která září nám, z nich jeden křížem, druhý mečem vítězí,

a s věnci slávy v nebesích se věčně skví.“

(Z hymnu k nešporám sv. Petra a Pavla.)

Svatopetrskému náměstí vévodí starověký obelisk, který kdysi stával v Heliopoli. Římský císař Kaligula jej dal dopravit do Říma a umístit ve svém novém cirku, který byl později pojmenován  podle známého pronásledovatele křesťanů císaře Nerona. V tomto cirku umíralo mnoho křesťanů a zde byl také asi r. 67 po Kristu ukřižován apoštol sv. Petr hlavou dolů. Papež Sixtus V. (1585 - 1590) si umínil obrovitý obelisk přemístit na Svatopetrské náměstí, ačkoliv mnozí architekti se obávali, že se zlomí. Technicky velmi obtížnou akci projektoval i provedl stavitel Fontana se svými pomocníky. Obelisk byl za jásotu tisícového davu v září 1586 vztyčen na určeném místě. Na jeho vrcholu byl umístěn bronzový pozlacený kříž. Na západní straně podstavce jsou vyryta latinská slova „Kristus vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne.“

Náměstí před bazilikou sv. Petra vroubí Berniniho kolonáda, zdobená na vrcholu sochami světců. Bernini zahájil jako stavitel a sochař svou činnost v Římě za papeže Urbana VIII. (1623 - 1644) a působil zde padesát let. Kolonáda před sv. Petrem není zdaleka jeho jediným dílem. Příznivcem Berniniho byl i papež Alexander VII. (1655 - 1667), jehož jméno je zvěčněno na svatopetrské kolonádě, která byla vybudována dodatečně po dokončení baziliky.

Rozsáhlý prostor náměstí oživují i dvě fontány.

A to již vystupujeme po schodišti k bazilice sv. Petra. Její průčelí, opět ozdobené ve výši sochami světců v čele s Kristem, nese latinský nápis: „Na počest knížete apoštolů Pavel V. z rodu Borghese, římský velekněz, léta Páně 1612, roku 7. pontifikátu.“ V současnosti je průčelí v lešení kvůli rekonstrukci.

Do baziliky se vstupuje sedmi branami, z nichž jedna se otevírá pouze v milostivém létě.

Bazilika sv. Petra, tak jak ji známe dnes, stojí na místě dávné baziliky konstantinovské ze 4. století. Ta v polovici 15. století již hrozila sesutím. Proto papež Mikuláš V. (1447 - 1455) zahájil stavbu velkolepě projektované svatyně, avšak jeho smrt započaté dílo na půl století přerušila. Teprve počátkem 16. století stavba pokračovala. Během let se podíleli na budování baziliky především Bramante, dále Raffael, Sangallo, Peruzzi, Michelangelo, Maderna a nakonec Bernini. Půdorys baziliky má tvar kříže, nad středem se zvedá mohutná kopule tvořící dominantu stavby. Svatyně, na  jejíž stavbu se sbíraly prostředky po celém křesťanském světě, byla konečně vysvěcena papežem Urbanem VIII. r. 1626.

Chrámová předsíň upoutá ozdobným stropem, sloupy z barevného mramoru a jezdeckými sochami císařů Konstantina Velikého a Karla Velikého. Vnitřek baziliky vyniká rozsáhlostí i harmonickým souladem. Hlavní oltář, který je vybudován nad hrobem apoštola sv. Petra, tzv. konfesí, je ozdoben baldachýnem ve výši 29 m, který spočívá na čtyřech bronzových sloupech. U tohoto oltáře může slavit liturgii pouze Svatý otec. Zmíněná kupole, která je nad tímto oltářem, dosahuje výšky 112 m nad chrámovou dlažbou. Na její nejspodnější části čteme velkými zlatými písmeny latinskou citaci z Matoušova evangelia: „Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou. A tobě dám klíče království nebeského.“ Na pravé straně od hlavního oltáře, hledíme-li od vchodu. je věřícími uctívána starobylá kovová socha apoštola Petra. V zadní části chrámu za  hlavním oltářem je oltář Stolce neboli katedry sv. Petra, vybudovaný pro uchování relikvie tradičně ztotožňované s dřevěným biskupským stolcem (katedrou) apoštola.

Málokterý národ se může prokázat, že má v této ústřední svatyni katolického křesťanství také oltář svého národního patrona. Půjdeme-li dozadu za hlavní oltář, který je nad konfesí, nalezneme poněkud vpravo oltář našeho svatého Václava. Historik Václav Bělohlávek OCr. prý říkával, že je to zásluhou našeho Karla IV. Myslím, že tato hypotéza je přinejmenším pravděpodobná. Je historickým faktem, že 5. dubna 1355 byl náš král Karel dvěma kardinály zplnomocněnými papežem, který tehdy sídlil v Avignonu, korunován v bazilice sv. Petra za římského císaře toho jména Čtvrtého. Byla to událost evropského významu a je zcela možné, že z  Karlova popudu byl už  tehdy ve staré bazilice postaven oltář ke cti sv. Václava. Je zajímavé, že na oltářním obraze, který je ovšem pozdější, je dnes sv. Václav vyobrazen s korunou na hlavě. Zdá se, že tradice z doby Karlovy ovlivnila skutečnost, že i v nové bazilice svatopetrské byl oltáře sv. Václavu zasvěcen.

V bazilice nalezneme místo posmrtného odpočinku sv. Josafata, polockého arcibiskupa, mučedníka Unie s Římem (+ 1623), jehož ostatky sem doputovaly oklikou přes Vídeň, dále sv. Pia X. a bl. Innocence XI., kterého beatifikoval Pius XII. Podle tradice jsou zde pohřbeny i ostatky sv. apoštolů Šimona a Judy. Náhrobky papežů jsou uměleckými díly, mezi nimiž vyniká zejména hrobka Klementa XIII. (+1769) od Canovy a Pia VII. (+ 1823) od Thorwaldsena. Avšak něžnou mystickou krásou vyniká Michelangelova Pieta, dnes chráněná proti dalšímu pokusu o zničení neprůstřelným sklem.

V kapli Nejsvětější svátosti je   celodenní výstav.

Z baziliky je možné sestoupit do podzemí, do tzv. vatikánských grott. Nově dal upravit tento prostor nynější papež Jan Pavel II. Je zde hrob sv. Petra. nalézáme zde zbytky zdiva staré baziliky, která měla  pět lodí a řadu přilehlých kaplí, a také řadu hrobů papežů - starších i novějších. Nahoře vedle sakristie jsou na velké desce vytesána jejich jména - od nejstarších až po poslední. Nalézáme zde hrob Pia XI., Pia XII., Jana XXIII., Pavla VI. a Jana Pavla I.

Pro nás Čechy je drahým místem hrob  našeho kardinála Berana,  který  k podivu cizích poutníků se ocitl ve společnosti mnoha pohřbených papežů. Jeho hrob na nejposvátnějším místě města Říma, v srdci církve, je jakoby symbolickým pojítkem české církve s hlavou křesťanstva. Dnes již může být tento plzeňský rodák nazýván Služebníkem Božím, protože letos v dubnu byl oficiálně zahájen arcidiecézní proces jeho blahořečení. Prostý náhrobek je ozdoben deskovou malbou umístěnou nad ním. Latinský nápis oznamuje těm, kdo se zde zastaví: „Hrob kardinála Josefa Berana, arcibiskupa pražského, zesnulého ve vyhnanství roku 1969. Papež Jan Pavel II. r. 1988  přikázal ozdobit hrob uměleckou malbou od I. B. Ricciho z Navary.“

Kardinál Beran je třetí český biskup, který zemřel v římském vyhnanství.  Prvním byl pražský biskup Ondřej (+1224) a druhý již dříve  zmíněný arcibiskup Jan z Jenštejna (+1400), po své abdikaci titulární patriarcha alexandrijský.

29. června se od nepaměti slavil svátek apoštolů  Petra a Pavla, kteří stáli u zrodu římské křesťanské obce. Protože však baziliky, jež byly vybudovány už za Konstantina Velikého nad hroby obou apoštolů, byly od sebe velmi vzdálené, soustřeďovala se kdysi společná liturgie papeže  s římským duchovenstvem a lidem (tzv. stacionární bohoslužba) 29 června na baziliku svatopetrskou a druhého dne se putovalo k sv. Pavlu za hradbami při ostijské silnici, kde byl tento apoštol jako římský občan sťat.

I my se tam v duchu vydáme a alespoň na chvíli se zde zastavíme.

Bazilika byla od poloviny 15. století přestavována, r. 1626 znovu vysvěcena, ale r. 1823 těžce zasažena požárem. Po restaurování byla znovu vysvěcena r. 1854. Před hlavním oltářem je krypta s hrobem sv. Pavla, apoštola národů. Na vítězném oblouku je mozaika představující Krista ze Zjevení sv. Jana, 24 starců a v oblacích symboly evangelistů. Nalevo od kněžiště je kaple Nejsv. svátosti.

Bazilika svou velkolepostí i vnitřní krásou důstojně reprezentuje vděčnou památku na velikého apoštola a jeho gigantického ducha, který čelil všem překážkám silou lásky ke Kristu.

Při bazilice je benediktinské opatství. Klášterní ambity, z nichž je výhled do „rajského dvora“, jsou přímo kouzelně krásné. Jsou dílem mistrů v ozdobném zpracování mramoru, kterým se říká „Kosmaté“. Byl to otec a syn,  oba se jmenovali Kosma, a založili jakousi uměleckou školu, která se po nich jmenovala. Ambity pocházejí ze 13. století, práce započala za opata Petra de Capua a byla dokončena od magistra Petra.

V listopadu 1989 u příležitosti kanonizace Anežky České navštívili jsme také tuto baziliku, abychom zde za přítomnosti českých a slovenských věřících koncelebrovali mši sv. s našimi biskupy,

Stalo se zvykem, že Svatý otec zde každoročně koná bohoslužbu na svátek Obrácení sv. Pavla 25. ledna, kdy končí týden modliteb za jednotu křesťanů. 25. ledna 1997 byl zde přítomen slavnostní liturgii, které předsedal Jan Pavel II., představitel arménských křesťanů z Cicilie Catholicos Aram I. Kashishian.

V bazilice nacházíme nad úrovní sloupořadí, jež rozděluje rozsáhlý prostor, oválné portréty všech papežů, počínaje svatým Petrem. Je to  početná galerie tváří, které na nás shlížejí jako svědkové dvou tisíciletí křesťanství. Při liturgickém zpěvu žalmů, které zde zaznívají zvláště při nedělních nešporách, myslíme na to, že lodička církve pomalu ale jistě vplouvá do třetího tisíciletí a my si opakujeme staré rčení, že i když se častěji zmítala na vlnách, nikdy se nepotopila.

Petr Alk. Houška OFM