Šváček, Augustin OFMCap.

První společný

Formační seminář národních duchovních asistentů SFŘ

všech čtyř františkánských obediencí (OFM, PFMCap., OFMConv. TOR) , které se konalo ve Francati u Říma ve dnech 23. 2 - 6. 3. 1998.

Zúčastnili se ho duchovní asistenti z České republiky (P. Augustin Šváček OFMCap., P. Radim Jáchym OFM, P. Miroslav Paluch OFMConv., P. Bonaventura Štivar OFMCap.), Slovenska, Chorvatska, Bosny, Slovinska, Bulharska, Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Ruska, Běloruska, Ukrajiny a Švédska. Touto konferencí začala celá řada  setkání i s dalšími národními a provinčními duchovními asistenty světa s cílem zlepšit komunikaci mezi duchovními asistenty a prohloubit jejich duchovní formaci.

Toto první formační setkání vedl předseda Konference generálních asistentů SFŘ P- Ben Brevoort OFMCap. (Holanďan pocházející z Indonézie) spolu s dalšími třemi generálními asistenty (P. Nills Thompson OFM z USA, P. Valentin Redondo OFMConv.-Španěl, P. Zvonimir Brusač TOR-Chorvat) a generální ministryní SFŘ sr. Emanuelou De Nunzio- Italka). Na programu byla každý den jedna přednáška (simultánně překládaná do italštiny, chorvatštiny a polštiny), následovaly práce v malých skupinách a k večeru bylo zase společné setkání, aby se  v dialogu hledalo nejlepší řešení úkolu či daného tématu.   Z probíraných témat: SFŘ a církev, Dějiny SFŘ, bylo zajímavé téma o budoucnosti, nazvané Vize SFŘ: jak v Duchu svatém je možno oživit a obnovit františkánskou rodinu, jejímž generálním ministrem se Duch svatý, jemuž je třeba dát více prostoru v osobním životě i v komunitě, aby SFŘ bylo opět živým kajícím hnutím jako za doby sv. Františka.

Existuje pouze jedna františkánská rodina, jedno žité františkánské charisma, prožívané ve dvou formách: klášterní a sekulární (světské). Je třeba dbát na vzájemné pochopení, doplňování a obohacování jedné formy života formou druhou, abychom se stali svědky Boží lásky, darem i tomu, kdo nám zdánlivě nic darovat nemůže.

Výsledkem pokoncilní obnovy SFŘ je jeho:

- jednota: SFŘ se už nedělí na různé františkánské  obedience (františkánskou, kapucínskou, minoritskou a TOR),

- autonomie (samostatnost): už nepatří pod jurisdikci či vedení výše zmíněných řádů. Sekulární františkáni si již sami zakládají a vedou svá společenství,

- sekulárnost (světskost): žijí a pracují  ve světském prostředí, ne v klášteře. Ani nenosí zvláštní oděv jako řeholníci v klášteře.

Za duchovní formaci SFŘ ((formaci lidskou, křesťanskou a františkánskou) jsou zodpovědni sami sekulární františkáni, spoluzodpovědni jsou provinciálové prvních františkánských řádů a duchovní asistenti, jmenovaní či delegovaní těmito provinciály. Jejich duchovní asistence je:

- znamením jednoty sekulárních františkánů s prvním řádem a církví,

- znamením spoluzodpovědnosti za duchovní formaci SFŘ.

Duchovní asistent nevede společenství. Pouze je:

- duchovně formuje a animuje,

- usmiřuje protichůdné názory, napomáhá k jednotě společenství,

- slouží mu svátostmi,

- má čas nejen pro společeství, ve kterém je vždy rád přítomen, ale i pro každého jednotlivce,

- dovede chápat, rozpoznávat dary, ocenit, pochválit, povzbudit, dodat odvahu a naději i bratrsky napomenout,

- tam, kde ještě není nebo dobře nepracuje rada společenství, dovede trpělivě vychovávat a formovat budoucího ministra, formátora a další, aby si sekulární františkáni uměli sami organizovat a vást své společenství, aby se stali poslušnými nástroji Ducha svatého, neboť jen on správně vede každé společenství.

Byli jsme informováni, že SFŘ má také zastoupení v Papežské radě pto laiky, szejně jako všechna ostatní  nová hnutí v církvi, jejichž dobrých zkušeností může SFŘ využít, aniž by přitom  ztratil svou totožnost, své františkánské charisma.

V současné době je ve světě asi 450 000 členů SFŘ.

 

 

Se SFŘ je duchovně spojena

Františkánská mládež (FM, it. GiFra = Gioventu Francescana)

Tvoří ji „mladí lidé, kteří se cítí být voláni Duchem sv. ... žít v bratrském společenství ve světle poselství sv. Františka, aby poznali a prohloubili své životní povolání. Považují k tomu za inspirující dokument Řeholi SFŘ a po přiměřené době formace stvrzují svou volbu (jít za Božím voláním) osobní závazkem (it. promessa = příslib) před Bohem a svým společenstvím (srov. Konstituce SFŘ, čl. 96, 97).

FM má svou vlastní organizaci. Je součástí františkánské rodiny. SFŘ má za FM  zvláštní odpovědnost, sděluje jí svou zkušenost evangelního života. Již na místní úrovni je jeden člen SFŘ (obvykle nejmladší) také členem rady FM. Na národní (a mezinárodní) úrovni je prezident FM členem národní (mezinárodní) rady SFŘ. Skupině FM také pastoračně slouží duchovní asistent nebo animátor SFŘ. V každé zemi může mít FM i své vlastní (národní) stanovy.

Svůj počátek má FM v roce 1948 v Itálii, kde mnohé skupiny mládeže, vedené františkány, vytvořily konfederaci. Jejím dlouholetým animátorem byl duchovní asistent P. Vincenzo Frezzo OFMCap., zvaný „bratr oheň“. Dnes má v celém světě FM asi 50 - 70 tisíc členů - mladých lidí ve věku 14 - 25 let, v některých zemích až 30 let. Není tedy možné být ve FM po celý život.

Bratrské společenství FM není založeno na sympatiích, ale na povolání Duchem svatým a na vzájemné lásce. „Kdo nepřijímá druhého takového jaký je, nemůže patřit do FM. Stejně tak kdo přijímá sv. Františka pouze tančícího a jásajícího. Jen kdo ho přijme celého - i s křížem, může patřit do FM“ ,připomněl P. Ben Brevoort.

FM není „nižší seminář“ SFŘ. Tímto seminářem, nebo přímo postulátem se může FM stát pouze některým, které Bůh do SFŘ opravdu volá. Všem mladým však  toto společenství pomáhá rozpoznat, k čemu je Bůh volá, a pak také za tímto Božím voláním či povoláním rozhodně jít a zodpovědně ho žít.

 

 

Ve Frascati jsme se dověděli, že k obnově SFŘ v jednotlivých zemích složí  nejen „Evangelizační školy“, „Obnova v Duchu sv.“, různé semináře a exercicie, ale také především pravidelné formační semináře pro duchovní asistenty, animátory a formátory.

Když budeme otevřeni působení Ducha svatého a jeho darům (mystickým i charismatickým), pak se nemusíme bát o budoucnost SFŘ. Jeho obnova a oživení totiž bude dílo Ducha svatého,  ne naše. Když budeme opravdu menší, chudí, prázdní, bude moci nás  naplňovat Duch svatý a v naší slabosti se bude projevovat jeho síla. Proto neklesáme na mysli, ale jsme plni naděje a často voláme: „Pane, sešli svého Ducha“ a „Učiň mě nástojem svého pokoje!“

Ke chvále Boží. Amen.

bratr Augustin OFMCap.