Naše kongregace je jednou z dvanácti ženských františkánských rodin působících v Čechách a na Moravě. Hlavní sídlo kongregace je v Brně v Grohově ulici č. 10 -18. Do Brna se sestry vrátily  v listopadu 1994 z Lechovic u Znojma, kde žily po třicet šest let odsunuty. V Lechovicích je poutní kostel Panny Marie Pastýřky, která kongregaci i v této době vedla a opět ji přivedla do Brna ke Svaté Rodině.

 

 

Historie kongregace

Kongregace byla založena pro ošetřování raněných vojáků v případě války.  Podnět dal spolek Červeného kříže, který žádal brněnského biskupa o řádové sestry připravené pro  ošetřování nemocných. Dr. František Saleský Bauer požádal kongregaci Šedých sester v Praze, aby do Brna vyslaly sestry, které by založily samostatnou kongregaci.

 

Patnáctý březen 1886 je tedy dnem založení kongregace. Do Brna přijely tři sestry z Prahy v čele s Bernardinou Hoškovou, vlastní zakladatelkou kongregace - budoucí generální představenou, kterou byla třicet šest let.

 

Nová kongregace rostla, sester přibývalo a zacvičovaly se v ošetřování nemocných. Ošetřovaly je po domech i v nemocnicích. Za I. světové války čtyřicet sester odešlo ošetřovat raněné vojáky do vojenských nemocnic. Polovina z nich šla přímo na frontu do Itálie, Ruska a Polska. Mezi válkami byl největší příliv dorostu - bylo na čtyři sta sester. Za II. světové války sestry ošetřovaly raněné a nemocné v nemocnicích.

 

Kongregace také vybudovala dva domy: na Žernůvce u Tišnova a ve Velkém újezdě, kde jsou dodnes domovy důchodců s možností návštěvy kaple a denní mše svaté.

 

Při velkém bombardování Brna padla jedna bomba na budovu vedle kostela a také  vážně poškodila kostel, který byl vybudován roku 1902 v těsném sousedství klášterní budovy, kterou pro sestry nechal postavit spolek Červeného kříže. Dříve narození kostel dobře znají jako „Bílou svatyni“. Je vybudován v novorenesančním slohu, na jeho stavbě má zásluhu biskup Frant. Sal. Bauer (píše o něm prof. Procházka ve třech knihách z názvem „Pod kopulí Bílé svatyně). Kostel byl opraven až po válce, ale v roce 1958 byl znovu uzavřen a sloužil komunistickému režimu pro různé účely. Pořádaly se zde stranické schůze, ale i varhanní koncerty pro studenty apod.

 

sestry se musely vystěhovat do Lechovic u Znojma. Ty, které byly propuštěny z nemocnic, nastoupily službu v domovech důchodců na dvaceti místech naší vlasti. Byla to služba často velmi náročná, ale sestry sloužily vlastně těm, kteří to nejvíc potřebovali.

 

 

Činnost kongregace dnes

 

Vůdčí myšlenka kongregace: „Obětovat své modlitby, práce a  utrpení za posvěcení kněží, za kněžský a řeholní dorost a tak se skrze kněze podílet na záchraně duší.“

 

Charisma naší kongregace: „Milosrdná a obětavá práce ve službě potřebným. Se svatým Františkem následovat chudého a ukřižovaného Pána.“

 

Kongregace se stále věnuje charitativní činnosti, ale je ochotná přijmout i poslání jiná, která bude potřebovat církev v určité době. Františkánský apoštolát může vyvolat a udržovat jen Boží láska, která je stále živá. Protože se zjevila v Kristu, praví následovníci Ježíše Krista mohou být jen ti, „kteří milují duše“, jak náš učí sv. František. „Církev se zrodila k tomu, aby šířením Kristova království všude na světě k slávě Boha Otce učinila účastnými spasitelného vykoupení všechny lidi a aby jejich prostřednictvím byl celý svět opravdu usměrňován ke Kristu“ (Dekret o apoštolátě laiků).

 

Apoštolské poslání je až tehdy vnímatelné v plnosti, když k zvěstování slovem se přidruží charitativní činnost. Obojí tvoří apoštolské poslání. II. vatikánský koncil vyzval řeholníky, aby znovu pochopili ducha zakladatele - pro nás ducha sv. Františka - a aby věrně žili podle něho. Tím dar daný sv. Františkovi jeho životem nekončí. Pokračuje dále v jeho společenstvích a je pramenem, ze kterého mohou následovníci neustále čerpat novou sílu.

 

Naše činnost dnes je ještě omezena, protože chybí střední generace sester, jako ve všech společenstvích zasvěceného života.

 

V Brně byla obnovena roku 1990 církevní zdravotní škola - dříve ošetřovatelská škola založená kongregací roku 1936 a první na území Brna. Studium je zakončeno maturitou, obor  všeobecná sestra. V sousedství školy vznikl Domov u Svaté Rodiny, internát dívek středních škol. S. Immaculata vystudovala po dokončení gymnázia zdravotní nástavbu a nyní má již dokončení vysokoškolské vzdělání a vyučuje ošetřování nemocných, chodí se žákyněmi na praxi. Sestry na internátě se vzdělání teprve doplňují studiem při zaměstnání.

 

Dnes ostatní sestry slouží především našim zestárlým sestrám v našem klášteře v Brně, některé pracují v domovech důchodců ve Velkém újezdě a na Žernůvce. Naší touhou je podle vzoru sv. Františka služba nemocným a umírajícím, kteří potřebují nejvíce pomoci a lásky.

 

Podle možností se podílíme i přímou pomocí kněžím při výuce náboženství, hraním na varhany a službou sester na dvou farách a na biskupství v Brně. Sestry také pořádají exercicie pro dívky a věnují se jim i při prázdninovém pobytu v našich domovech na Žernůvce a ve Velkém újezdě. Dívkám, které mají zájem o zdravotnictví, nabízíme studium na naší zdravotní škole. Ubytování zajišťuje škola. Mimo studium se snažíme předávat i lásku pro milosrdnou službu. Každý člověk je osobnost a i ten nejubožejší lásku a péči si zaslouží a ji potřebuje.

 

Začátkem roku složily naše novicky své sliby a dostaly řeholní jména: sestry Ivana, Marietta a Johanka. A o týden později byla Pánem povolána naše sestra Gilberta. Mladé nastupují na místa těch, které svůj úkol již splnily. Prosíme naši zakladatelku - Matku Bernardinu a 425 sester, které již jsou na věčnosti, aby se za nás přimlouvaly a vyprosily nám otevřenost pro potřeby doby, dostatek spolupracovníků z řad laiků a kvalitní řeholní dorost. Chceme být ochotné ke každé službě v církvi, jak to budou okolnosti a doba vyžadovat. Hlavně ať celým životem následujeme chudého a ukřižovaného Pána po vzoru sv. Františka a nezapomínáme vše obětovat za kněze.

 

S. M. Patricie