Moc, Alois OFM

V práci libý pokoji, smiřiteli v rozbroji,

rač nás v pláči utišit!

l. V práci libý pokoji. - Nejen tělo někdy zakouší tvrdou námahu a touží po klidu a odpočinku, ale i duše, když je  zmítána různými starostmi,  až je na pokraji vyčerpání, touží po odpočinku a klidu.

Ale kde duše najde svůj pokoj? Najde jej  jedině v Bohu. Dobře to vyjádřil sv. Augustin: „Naše srdce jsi stvořil pro sebe, a proto nemůže najít pokoj mimo tebe.“ Proto píše i autor „Následování Krista“:  „Nade vše a ve všem odpočívej, má duše, vždy v Pánu, poněvadž on je věčné odpočinutí svých svatých.“ Kdyby někdo mohl uprostřed prací a starostí, které unavují lidské srdce, vždy odpočívat v Pánu! Nebyl by to sladký odpočinek v námahách, nebyla by to předchuť onoho věčného odpočinutí, které nám bude dopřáno, až dokončíme namáhavé dílo na této zemi?

K tomuto milému odpočinutí nám může dopomoci Duch svatý, který v nás přebývá,  prostřednictvím své milosti v nás pracuje a námahu zpříjemňuje tak, že při veškerém vnějším vypětí je vnitřně prováděna s posvátným klidem, s důvěrou v Boha, s odevzdaností do vůle Boží, s útěchou Božího zaslíbení. Při veškeré námaze se neunaví ten, koho nese Duch svatý svou mocí, svou milostí, a přitom stále přebývá v hlubinách jeho srdce

2. Smiřiteli v rozbroji - podle latinského „in sestu temperies - chládku v úpalu“. Jak velké je dobrodiní, když někdo skoro zmírá horkem a ocitne se ve stínu, kde nalezne osvěžení u chladného pramene! I duši nezřídka zachvátí zžírající horko, a přitom často nemůže nalézt stinné místo. Tento spalující žár, který mučí duši, působí náruživosti, které v ní sídlí a obklopují ji ze všech stran. Každá z nich vyvolává v duši horečku, která spaluje více než palčivé sluneční paprsky. Je to především žádostivost těla, která i ve zbožných a nevinných duších působí jako žhavé uhlí. A kde se shladit v boji s pokušením? Jen u Ducha svatého!

Znáš příběh tří mládenců v ohnivé peci na rozkaz krále Nabuchodonosora. Pomoc jim zjednal chladivý vánek „jako když vane z rosy“ (Dan 3,50). A vanutí Ducha svatého do duše, to by nezjednalo osvěžení a rosou milosti by ji neuchovalo čistou uprostřed pokušení?

 Kdo dopřál sv. Vavřinci osvěžení na rozpáleném rožni, aby přemohl vnější oheň vnitřním  žárem lásky? Duch svatý, který v jeho srdci zapálil lásku.

3. Rač nás v pláči utišit! - Ve Zjevení sv. Jana se říká o těch, kteří  vejdou nebeskou branou: „Bůh jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo“ (Zj 21,4).

Jako matka svému dítěti stírá slzy z očí a přitom něžně hovoří, a dítě se uklidní a zapomíná na všechnu svou bolest, tak v nebi dobrý Bůh stírá těm, kteří přišli z velkého soužení tohoto světa, slzy z očí - a to tak dobrotivě, mírně a důkladně, že z těchto očí už nevytrysknou slzy pláče.

Toto je obraz - tímto způsobem se to ovšem v tomto pozemském světě neděje. Děje se to však zcela jiným způsobem, než osušují slzy lidé. Tento úkol převzal Duch svatý, protože je určen, aby byl naším Utěšitelem. Na tomto světě se ovšem pláče - jinak to nejde. Z toho Bůh nevyňal ani svaté - ty často požehnal hojnými slzami, ale přitom je neponechal bez mnohé útěchy.

uštěl ji Duch svatý, který ji v srdci těšil a oblažoval přes všechny vnější bolesti. Totéž činí všem, kteří ho věrně nosí ve svém srdci.

Rač nás v pláči utišit!

Alois Moc OFM