Školské sestry z Hoješína

Asi jen málokdo ví, kde je Hoješín. Vezměte si tedy mapu Čech a hledejte  ve východních Čechách Železné hory. Položte ukazováček na Čáslav, jeďte kousek na sever a pak na východ.  Od Čáslavi až po Hlinsko se táhnou jejich hřebeny, z pohledu z dálky velice půvabné.

V Železných horách je mnoho památných a zajímavých míst a ještě víc krásných přírodních scenérií, ale nejkrásnější je Hoješín - malá obec s pěknými domky i domy a s rokokovým zámečkem. Leží blízko velké vodní nádrže známé pod jménem Seč. Seč je rekreační středisko, značně přeplněné vkusnými a méně vkusnými i zcela nevkusnými chatami, čímž je značně narušena ekologie zdejšího přírodního prostředí i klid zdejších občanů, zvláště o prázdninách.

Zámek, jehož dominantou je rozlehlá červená střecha s věžičkou uprostřed, byl vybudován pány z Běstviny a sloužil jim jako lovecký zámeček. Na jeho štítu je letopočet 1750. Pod zámkem je něco jakoby studánka, je to však sklep s vodou, kde prý si páni ukládali ulovenou zvěř, zvláště divočáky. To svědčí o tom, že zde musely být hvozdy, v nichž se výborně lovilo.

Dnes zde žijí, modlí se a pracují sestry, které patří do kongregace Školských sester svatého Františka z Assisi. V zámečku bydlí staré sestry důchodkyně již od šedesátých let. V novější budově, která byla přistavěna později, v takzvané pětce, je zřízen noviciát. Mezi zámečkem a pětkou je malý skleník s přístavbou, kde se dá rovněž bydlet. Ke skleníku patří velká zelinářská zahrada a zámek obklopuje park, protkaný cestičkami. Blízko hlavního vjezdu je malé hospodářství, zastíněné  vzrostlými borovicemi.

Zámeček stojí na kopci a je stejně vzdálen jak od přehrady, tak od hřbitova. Mladé sestry mají k vodě zrovna tak daleko jako sestry důchodkyně na hřbitov.  Nemají si co vyčítat, neboť platí: Kam jsme chodily my, chodíte i vy a kam dojdeme my, dojdete i vy.

Některé sestřičky důchodkyně ještě pilně pracují, jiné jsou nemocné a potřebují trvalé ošetřování a pomoc. Avšak stále se po františkánsku těší ze života, i když jim každý den přináší nové potíže a další příznaky nastávajícího či již pokročilého stáří. Na krásném Hoješíně se přece leccos unese! Kdyby dnes svatý František přišel na svět, určitě by se nastěhoval do Hoješína blízko svým sestrám a bylo by mu tam dobře.

Dobře je tam i mladším sestrám, které  pracují v kuchyni nebo na zahradě, v hospodářství, v šicím oddělení, u prádla, při úklidu či v kanceláři a u nemocných. V šicím oddělení se sice neřídí podle poslední módy, ale  také nezhotovují oblečení s rysy módy středověké. V čase třešní, kdy se provozuje stromolezecká turistika, je naše pracovní oblečení plně v souladu s ideály svatého Františka o chudobě. Sestřičky v kuchyni už dávno nerespektují Gineprovy záliby v míchaných pokrmech, řídí se hygienickými předpisy a naším sebezáporem, nebo s ním alespoň počítají. Naše hospodářství nyní sestává jenom z bílých králíků. Jsou vykrmování sestrou, která pro ně připravuje jen vybraná jídla. Mívaly jsme dlouhá léta vždy jedno prasátko, aby měl kdo - kromě nás - konzumovat zbytky, ale musely jsme se ho zbavit, sestřičky to už nezvládly.

Králíky nám hlídá pes Rigo a nad přemnožením myší bdí několik koček. Rigo, jak se nám zdá, má i řeholní sklony, alespoň k poslušnosti. Má totiž velmi teplý kožich - je to kolie - a je schopen se nabídnout k ohřátí rukou. Stačí na něho zavolat: Rigo, pojď sem na chvíli, chci si u tebe ohřát ruce! Jde, ale nejdříve se otočí,  zda není nablízku sestra z hospodářství, což je jeho nadřízený orgán, a když je čistý vzduch, jde k brance, zvedne bradu a můžeme si v jeho kožichu hřát ruce.  Ale je-li sestra z hospodářství v dohledu, nikdo ho nedonutí, aby poskytl tuto službu, ledaže by mu to poručila. Tím nám připomíná náš slib poslušnosti.  Kdysi jako štěně to s ním bylo hrozné, ale nyní už je moudrý. Je to i námět k meditaci: Za mlada jak jsme byly nemoudré, to by jistě dosvědčily sestry formátorky, ale nyní už jsme trochu jako Rigo a hledíme nahradit své nevěrnosti z mládí. Tak to je minulost a přítomnost.

A nyní vzpomínky na budoucnost. Naší budoucností jsou mladé sestry, zvláště naše novicky. Své povinnosti u nemocným sester konají s Františkovým zanícením, s jakým šel ošetřovat malomocné. Jsou tak zamilovány do Františkova způsobu života podle evangelia, že je jim při vší práci dobře a aby jim bylo ještě lépe, hraji na kytaru, flétnu, bubínek, harmoniku a ještě jiné nástroje a přitom  krásně zpívají. Však víte, jak znějí mladé hlasy v souzvuku se srdcem! Sestry novicky po ukončení noviciátu odcházejí na svá nová působiště podle přání a potřeb kongregace a církve. Některé jdou na další studia do Prahy anebo i do Itálie, ale při odchodu nás ujišťují, že na Hoješín nikdy nezapomenou a vzpomínky na něj je budou těšit v dobách zlých i dobrých.

Také byste měli něco vědět o naší kapli. Je zasvěcena Nejsvětější Trojici a mimo ni a svatou eucharistii ve svatostánku v ní není nic moc. Svatostánek, obětní stůl, u něho obyčejně náš duchovní otec Titus se svou láskou k ukřižovanému Pánu a ke svatému Františkovi i k nám, pak jsou v ní lavice v nich sestřičky. Na stěnách je mozaika svatého Františka a Panny Marie s Ježíškem. Na chóru je překrásná soška naší svaté Anežky a harmonium. V kapli je denně mše svatá, ojediněle i dvě, a vždy se při ní zpívá.   Třikrát denně se zde modlíme církevní hodinky.

Prosíme Pána, aby nám poslal nové sestřičky, potřebovaly bychom jich trochu víc. Musíme ho uprosit. On dobře ví, jaké sestry potřebujeme, jak to dnes i v klášteřích chodí. Dříve se říkalo, že řeholní sestra to má mít srovnané v hlavě, v šikovných rukách a hbitých nohách, a dnes se k  těmto požadavkům přidává umět hrát na kytaru a mít řidičák. Naše sestřičky to dokonale splňují, hrají na kytaru, zpívají, mají řidičák a dovedou výborně jezdit i pozpátku. Jedna sestřička je v tom přeborník a má to štěstí, že si toho policajti ještě nevšimli. Zřejmě je to tím, že ji má archanděl Rafael velmi rád a ochotně ji provází na jejích cestách. Naše druhá sestra řidička jezdí s Ladou, což je vůz hodný skromnějšího diplomata. V tomto případě se zapotřebí početnější andělské ochranky, protože tato naše sestřička i tento vůz za to stojí.  Další sestra řidička už projezdila víc než třicet let a už je unavena a zdá se, že i tým andělů, který ji vždy spolehlivě provázel, si potřebuje odpočinout, protože byl po celých třicet let v jednom kole.

A ještě pár slov o našem parku. Máme zde velmi staré stromy, listnáče, smrky, modříny a borovice, stříbrné smrky a douglasky, různé keře, túje a rododendrony. Dominantou parku je velký dřevěný kříž, přivezený ze Slatiňan, kde byl za protektorátu velmi uctíván a promodlen. Za komunismu ho kdosi začal ničit a tak jsme si ho vyžádaly a dostaly jsme ho. Kristus Pán je na něm znázorněn ještě živý. Je to práce nějakého lidového umělce. Dále máme v parku sochu Panny Marie a svatého Jana Nepomuckého a - včelín. Ale ke včelínu se v létě poněkud bojíme chodit, včely jsou někdy nesnášenlivé, ale pokud se týká medu, tak jsou velmi snášenlivé i štědré a mají tedy dost velký podíl na našem sladkém životě.

V zahradě pěstujeme také růže a různé květiny, které potřebujeme pro výzdobu kaple a k svátkům sestřiček. Za zelinářskou zahradou je rozlehlý třešňový sad, ve kterém je velmi hezky zvláště na jaře když třešně kvetou. Na opačné straně parku se velmi pěkná chata, ve které o prázdninách a někdy i jindy, podle počasí, bývají ti, kdo si chtějí u nás odpočinout a nadýchat se čerstvého vzduchu, ale hlavně ti, kteří nemají  moc peněz na nějaké větší prázdninové povyražení.

Ale nad tím vším, co jsme zde vylíčily, je úžas a údiv nad krásou, tichostí, pokojem a harmonií našeho životního Božího prostředí. Je ryze  františkánské, prosycené vnitřními modlitbami a oběťmi sester a soužitím se vším živým, co v těsném okolí našeho domova poskakuje, běhá a leze, lítá a zpívá, kuňká a žbluňká, ve vánku se chvěje a voní a o čem  náš Pán i nás svatý František říkával, že jsou to všechno i naši bratři a sestry. Kéž by to tak bylo i mezi lidmi. Ale k tomu můžeme my všichni přispět právě svým františkánským cítěním, svou službou a rozhodnutím se k životu podle evangelia na způsob svatého Františka. Tento život bereme velmi vážně, ale samy sebe moc vážně nebereme a tak prožíváme se všemi tvory pravou radost.

Ke cti a slávě našeho Pána a ke chvále svatého Františka. Amen.

Školské sestry z Hoješína

538 07 Seč u Chrudimě