Beneš, Petr Regalát OFM

Svatý Jan Kapistrán (1386-1456), jeden z hlavních představitelů františkánské Observance, nepřestává přitahovat pozornost odborníků ve více historických oborech, zvláště pro své mimořádně obsáhlé pole působnosti v životě církve a společnosti své doby. Je právem nazýván „apoštolem Evropy“ a mnozí čtenáři jistě ví, že zavítal i na Moravu a do Čech, kde dal základ vzniku naší současné českomoravské františkánské provincie. Ve dnech 15.-16. května jsem měl možnost se zúčastnit sympozia, které se konalo na hradě v jeho rodném městě Capestrano. Bylo to třetí setkání tohoto druhu v posledních letech a letos ho pořádalo poměrně nedávno vzniklé Centrum studií o sv. Janu Kapistránovi. První setkání se konalo také v Capestranu a v Aquile v roce 1986, při  příležitosti 600. výročí světcova narození, druhé setkání se konalo v roce 1989 v Aquile.

Název sympozia byl Svatý Jan Kapistrán, historiografický přehled. Po úvodních oficiálních přivítáních setkání otevřela maďarská profesorka žijící v Římě Edith Pasztor, která se asi od roku 1985 věnuje studiu postavy Jana Kapistrána a spolu se svým zemřelým manželem Lajosem má na prohlubování těchto studií velké zásluhy. Jejím profesorem a předchůdcem byl Raoul Manselli. Pro Maďary je sv. Jan Kapistrán významnou postavou zvláště díky jeho podílu na vítězství křesťanských vojsk pod vedením Jana Hunyadiho nad Turky v Bitvě u Bělehradu 1456. Kapistrán je patronem maďarského vojska i patronem vojenských kaplanů na celém světě. Jistě pro nás není také bez zajímavosti, že maďarská revoluce proti komunistickému režimu začala 23. 10. 1956, což je přesně den 500. výročí Kapistránova úmrtí v městě Ilok. Tato zvláštní shoda má pro Maďary určitě svůj význam.

V prvním příspěvku mluvil Bruno Bosco o čtyřech základních životopisných pramenech sv. Jana. První je od Girolama da Udine a byl napsán jen devět měsíců po Kapistránově smrti. Druhým životopiscem je Nicola da Fara, který byl jedním ze svěcových průvodců v posledních šesti letech jeho života, ale nebyl přítomen bitvě ani Kapistránově smrti. Tento životopis byl napsán s odstupem pěti let. Nejkompletnějším a nejvyzráleším se zdá být životopis Cristofora da Varese, napsaný v roce 1489, tedy 33 let po světcově smrti. Čtvrtým důležitým pramenem, o kterém byla řeč, je „Zpráva o bitvě u Bělehradu a o smrti bratra Jana Kapistrána“ od Giovanniho da Tagliacozzo, také jednoho z Kapistránových druhů.

Druhým a vysoce hodnoceným byl příspěvek Daniele Solviho Jan Kapistrán - inkvizitor, jež se snažil toto samo o sobě rozsáhlé téma začlenit také do širšího kontextu, jak se mění v poslední době pohled na studium inkvizice samotné. Toto téma má v Kapistránově životě významné místo, neboť byl zaangažován například do řešení situace s fraticelli, kteří byli zároveň určitým nebezpečím pro Observanci samotnou.

Druhý den začal velmi zajímavým příspěvkem Marca Bartoliho Pietro di Giovanni Olivi a Jan Kapistrán. Pietro di Giovanni Olivi (+1298) byl jedním z vůdčích duchů františkánského hnutí Spirituálů ve Francii i jinde a jeho vliv byl značný také později na Observanty. Některé jeho spisy byly za jeho života cenzurovány a roku 1326 byl jeho komentář Apokalypsy formálně odsouzen. Dnes je Olivi jedním z nejcitovanějších a nejstudovanějších františkánských autorů. Přednáška umožnila odkrýt překvapivě úzký vztah, který měl Kapistrán k některým spisům Oliviho, především z oblasti spirituality, asketiky, polemiky o chudobě. Jeho spisy měl u sebe v knihovně, jeden dokonce dvakrát, a nezřídka je citoval.

Následující příspěvek Enrica Zimeiho přímo s Kapistránem nesouvisel, nicméně byl zajímavý a uváděl do problematiky bojů o chápání a vykládání chudoby o sto let dříve. Šlo o popis velmi dramatických událostí, jež souvisely s textem nacházejícím se dnes v jednom kodexu z konventní knihovny v Capestranu. Jedná se o Appellatio od Michele da Cesena, ve kterém se tento generální ministr Menších bratří (1316-1328) snažil dokázat, že papež Jan XXII. je heretik. Jsme ve zřejmě nejnebezpečnějším období františkánské historie, kdy se řád postavil proti samotné hlavě církve. Spis Michele da Cesena byl reakcí  na papežovu bulu Ad conditorem canonum (1322), jež se týkala tehdy velmi ožehavého problému chudoby a formulovala, že evangelní dokonalost spočívá v podstatě v lásce a nikoli ve zřeknutí se časných dober. Z popisu událostí je zřejmá vypjatost doby a celého sporu s jeho historickými souvislostmi.

Poslední přednášku přednesl maďarský profesor Péter Kovacs působící v Římě, tématem byly Zázraky sv. Jana Kapistrána. Představil nám 188 dokumentovaných zázraků, které se udály u jeho hrobu v první době po pohřbu. Dokumentace popisuje uzdravení 102 mužů a 86 žen, jiný typ zázraků není uveden. Místo dnešního uložení Kapistránových ostatků není s jistotou známo, neboť byly přeneseny jinam před hrozícím tureckým nebezpečím. Výzkum v této oblasti provádí Filippo de Marchis, který byl také na sympóziu přítomen.

Zatímco v minulosti se studiu Jana Kapistrána věnovali zvláště samotní františkáni, dnes je vidět zřejmý zájem profesorů - laiků, snad proto, že Kapistránův vliv na veřejné události a kulturu své doby je stále nedostatečně ohodnocen. Určitý nedostatek jsem viděl v nedostatečné propagaci celého sympozia, kterého by se jinak možná rádi zúčastnili i další posluchači. Každopádně na závěr zbývá dodat, že další sympozium se bude konat už letos v říjnu opět v Capestranu, a to bude už k dispozici sborník textů z tohoto květnového setkání.

Petr Regalát Beneš