Moc, Alois OFM

Člověk bez tvé pomoci slábne a je bez moci, vše mu může uškodit

l. Člověk bez tvé pomoci. Je všeobecně známá pravda, že vše, co máme - tělo i duši, existenci i život - máme od Boha, a nikdo nemůže mít ani to nejmenší, co by mu nebylo darováno Bohem.  Jako však nic nemůžeme mít bez Boha, tak to ani nemůžeme uchovat bez Boha. Jako Bůh vše stvořil z ničeho, tak také musí vše uchovávat, aby to nepadlo do propasti nicoty.

Když toto platí v přirozeném řádu věcí, oč více to platí v řádu nadpřirozeném. Jako tedy celé stvoření s celým svým bytím, životem a působením  potřebuje stálou podporu Stvořitele, tak potřebuje i duše pro své nadpřirozené bytí, život a působení podporu a pomoc Ducha svatého, který jí vlil tento nadpřirozený život. Jako má tělo skrze duši všechno dobré: život, sílu, krásu, užívání smyslů - má duše vše dobré, jímž je nadpřirozeně vybavena, od Ducha svatého, a přestane-li ji on oživovat, stane se jako s tělem, které opustí duše: duchovně zemře!

Ať  máš cokoli dobrého ve své duši, nemáš to sám ze sebe, je to štědrý dar Ducha svatého. Proto se ptá apoštol Pavel: „Co máš, abys to nebyl dostal?“ A o sobě říká tento apoštol, který měl tak výtečné dary a vykonal tak veliké skutky: „Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou“ (1Kor 15,10)- A opět: „Já nejsem v ničem pozadu za těmi nadapoštoly, třebaže sám nejsem nic“ (2Kor 12,11).

Všechno dobré, co máme,  je  od Ducha svatého a co konáme, je jeho dílo, jak říká apoštol: „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: Ježíš je Pán“ (1Kor 12,3).

Z toho všeho vyvozuje autor „Následování Krista: „Jak pokorně a skromně musím o sobě  samém smýšlet - jak málo dbát, když myslím, že na sobě mám něco dobrého! Jak hluboce, ó Pane, se musím podřizovat tvým neproniknutelným úradkům, neboť uznávám, že nic jiného nejsem než nic a zase nic.“ - Kdo však je potom vše, od koho pochází všechno dobré v tobě, kdo působí všechno dobré skrze tebe - je Duch svatý. Bez něho mně

2. vše může uškodit. To vysvětluje „Následování Krista: „Přenecháni sobě samým klesáme a hyneme; navštíveni však tebou, Pane, pozvedáme se a žijeme. Ze sebe jsme nestálí, tebou však jsme upevňováni; ze sebe jsme vlažní, ale tebou je zapalována naše horlivost.“

Nyní snad pochopíš, proč sv. Filipo Neri, dříve než opustil klášter, aby v Římě projednal své záležitosti, míval ve zvyku vzývat Pána, aby ho neopouštěl, aby se nevrátil domů jako nevěřící. Nyní snad pochopíš, proč se sv. František Borgiáš mohl nazývat s nejvnitřnějším přesvědčením velkým hříšníkem a sv. František z Assisi dokonce největším hříšníkem.  Určitě z toho můžeš odvodit, jak daleko ještě jsou od pravé svatosti ti, kteří si nějak zakládají na své ctnosti. Vryj si proto hluboko do srdce tuto pravdu: Člověk bez tvé pomoci slábne a je bez moci, vše mu může uškodit.