Houška, Petr Alk. OFM

Vymaníme se teď na chvíli z okruhu římským památností a přiblížíme se více současnosti. Dnešní zastavení bude povýtce františkánské.

Blízko Lateránu na Via Merulana je bazilika sv. Antonína a při ní mezinárodní studentská kolej s papežským vysokým učením pro františkány - Antonianum. Bazilika spravovaná rovněž františkány byla vysvěcena r. 1887, studia byla zahájena r. 1890.

Obrovitý komplex vyrostl na staveništi naproti bazilice sv. Petra a Marcelina. Stalo se tak zásluhou vynikajícího řádového generála Bernardina z Portogruara. Byl zvolen nejvyšším řádovým představeným ve věku 46 let, tři léta poté, co v rámci „kulturního boje“ byl vydán v Itálii zákon, který potlačoval všechny řeholní řády a nařizoval zabavení jejich majetku a konfiskaci knihoven. To vše bylo pochopitelně spojeno se ztrátou řeholního dorostu.

Volba generála Bernardina v r. 1869 byla jakoby prozřetelnostním darem františkánskému řádu. Nový generální představený energicky čelí dobovým obtížím, navzdory všem překážkám pečuje o dorost, cestuje Evropou a především zdůrazňuje potřebu vzdělání. Pochopil, že v době technické civilizace a zavedení povinné školní docházky, kdy stoupá úroveň vzdělání širokých vrstev, nemohou být františkáni prosťáčky, mají-li plnit v církvi své poslání. Otec Bernardin věrný odkazu Serafického učitele sv. Bonaventury zdůrazňoval, že vzdělání musí být spojováno s láskou a studium s modlitbou. Již jako mladý absolvent teologického studia pronesl slova, že „Bohu je protivná služba kněze nevědomce“.

Státní zásahy proti řeholím ohrožovaly vzdělání v klášteřích. Proto jako generál otec Bernardin vykupuje zpět zabavené kláštery a r. 1877 zakládá v Quaracchi u Florencie klášter, v němž se soustřeďuje vědecká činnost. Ztrátu konfiskovaných knihoven má nahradit  tam založená tiskárna. Rovněž se začíná s přípravou kritického vydání spisů sv. Bonaventury.

Prozíravý generál dobře vytušil, že nad starobylým konventem na Aracoeli v Římě, kde až dosud bylo sídlo generálního ministra, se stahují mračna. Proto r. 1884 zakoupí rozsáhlý pozemek na Via Merulana, kde buduje dnešní Antonianum a baziliku. Sem také přenese sídlo generála. Bernardinova předtucha byla správná: již následujícího roku ministerský dekret ruší klášter na Aracoeli, nařizuje  jeho vyklizení a zboření. Při likvidaci knihovny si brali hokynáři starobylé pergameny na balení slanečků.

Otec Bernardin byl generálním představeným po celých dvacet let a nebyla to, jak plyne z uvedeného, doba lehká. R. 1889 skončil jeho úřad, je jmenován titulárním biskupem sardickým a umírá v Quaracchi r. 1895.

Procházíme-li rozsáhlými prostorami Antoniana, nalezneme zde i pamětní desku O. Bernardina s plastikou. Jméno tohoto významného františkána je se zdejším komplexem nerozlučně spjato. V r. 1930 rozšířil pak zdejší areál, zamýšlený jako studijní centrum zejména pro misie,  tehdejší generál řádu Bonaventura Marrani z příspěvků Američanů.

Antonianum odchovalo i dva vynikající odborníky na středověká studia, Baliče a Essera.

V naší době navštívili zdejší řádovou univerzitu dva papežové: Pavel VI. a Jan Pavel II.

Pro utvoření představy o počtu a složení zdejších studentů, vesměs mladých kněží, použiji schématu ze školního roku 1996/97, který mám po ruce. Mám za to, že od té doby nedošlo k zásadním změnám, takže pro názor to postačí.

Studovalo zde v uvedené době 132 studentů z 37 zemí, z toho 24 Italů, 1 z Malty, 1 ze San Marina, 17 Poláků, 1 z Moldavské republiky, 1 z Ukrajiny, 9 z Brazílie, 4 z Argentiny, 13 z Mexika 1 z Venezuely 1 z  Nikaragui, 1 z Kolumbie, 1 z Panamy, 1 z Portorika, 1 ze Salvadoru, 1 z Guatemaly, 4  z Peru, 2 z Ekvádoru, 2 z Bolívie, 2 z Chile, 6 z Chorvatska, 5 z Bosny-Hercegoviny, 4 ze Španělska, 5 z Portugalska, 3 z Indonésie, 4 z Egypta, 4 z e Zairu, 2 z Mosambiku, 1 u Guiney Bissau, dále po jednom z ČR, Maďarska, Německa, Švýcarska, Anglie, USA, Koreje, Filipín a Japonska.

Bazilika sv. Antonína Paduánského nás vítá svým novorománským interiérem. V apsidě se nalézá ohromný chór utvářený do půlkruhu, nad ním dominuje impozantní nástěnná malba zobrazující sv. Františka obklopeného z obou stran světci jeho řádu. Pod vítězným obloukem je instalován zřejmě původní hlavní oltář orientovaný teď po přesunu dopředu čelem k lidu. Za oltářem jsou tři sedilia. Prostor je rozdělen sloupořadím na tři lodi, v poschodí je po obou stranách galerie. Oltář sv. Antonína v pravé lodi vedle sakristie je ověšen nesčetnými votivními dary.

Ke kostelu přiléhající komplex můžeme rozdělit na tři části. Obydlí profesorů (Domus Matrix - Mateřský dům) a kolej studujících (Domus Filialis - Filiální dům). Obytné části (klášter) vytvářejí dvojí kvadraturu. Profesoři mají svou kapli a studenti jednu prostornou, vybavenou velmi moderně, a pak jednu malou spíše pro soukromou pobožnost. Ve všech se uchovává Nejsvětější svátost.

V areálu jsou také prostory akademické. Tato část má samostatnou vrátnici.

Antonianum  má ve svém znaku, který je v podstatě znakem řádovým, heslo: Sanctitate et scientia - Svatostí a věděním. Toto heslo odpovídá duchu sv. Bonaventury, který zcela nepochybně autenticky interpretoval sv. Františka a odpovídá i úmyslům a zaměření zakladatele kolegia - otce Bernardina z Portogruara (někdy též z Porto Romantino).

Dnes, kdy je generalát už na jiném místě - na Via Mediatrice nad Vatikánem - slouží areál na Via Merulana již pouze účelům studijním. Při návštěvě zdejších prostor nemůžeme my, kteří jsme z provincie sv. Václava, nevzpomenout, že v době, kdy u nás vládli komunisté, byl v Antonianu dlouholetým knihovníkem člen naší provincie - exulant P. Leo Barabáš, který zde zemřel na počátku devadesátých let.

Zbývá jen jedno přání - a za to se chceme modlit: aby schopní bratři z celého světa, kteří zde studují nebo budou studovat, svou svatostí i věděním se účinně v duchu církve podíleli na nové evangelizaci v třetím křesťanském tisíciletí. Obojího, jak svatosti, tak vědění, je navýsost zapotřebí.

Petr Alk. Houška OFM