Polášek, František

            V olomoucké arcidiecézi probíhá šetření svatosti života Mons. ThDr Antonína Šuránka, který byl působil 3 léta v duchovní správě a pak desítky let byl spirituálem kněžského semináře v Olomouci, později internován v Želivě, po propuštění pracoval jako dělník v kamenolomu ve Štramberku až do svého důchodu. Jeho příkladný život ovlivnil dvě generace kněží olomoucké diecéze.

            Narodil se v Ostrožské Lhotě č. 28, okr. Hodonín  29.5.1902 jako páté dítě chudým rodičům. Téhož dne byl pokřtěn místním farářem P. Janem Kolomazníkem ve farním kostele v Ostrožské Lhotě. Jeho matka , členka III. řádu sv. Františka, zemřela, když Antonínovi bylo 10 let. Otec se po druhé oženil. Antonín od dětství trpěl nemocemi průdušek, očí a občasným hučením v hlavě. Rád vzpomíná na ty, kteří v dobrém ovlivnili  jeho život: pana faráře Antonína Manu, za něhož byl v r. 1908 postaven v Ostrožské Lhotě nový kostel, na nadučitele Jadrníčka, na učitele, kteří jej učili na gymnasiu v Uherském Hradišti a na mnohé další. Dospíval však v době, kdy se vedl boj proti katolické církvi a velkou roli sehráli v tomto boji právě učitelé, které úřady posílaly z Čech na moravské Slovácko, aby tam vnášely “světlo“.

            Po absolvování gymnasia v Uherském Hradišti, po maturitě a po překonání vnitřní krize se 13.8.1922 rozhodne pro vstup do kněžského semináře. Po prvním a druhém ročníku bohosloví prodělal ještě další dvě vnitřní krize, kdy se zdálo, že opustí kněžský seminář a vystuduje v Praze jako laik. V roce 1926 přijímá postupně podjáhenské, jáhenské a kněžské svěcení a má 11. července primiční mši sv. v rodné Ostrožské Lhotě. Je ustanoven 2.8.1926 kaplanem do farnosti Slatinice u Olomouce. Po smrti faráře (28.7.1929) je v této farnosti ustanoven administrátorem, ale z rozhodnutí arcibiskupa Prečana nastupuje jako spirituál do kněžského semináře v Olomouci. Pastorační horlivost se nevyčerpává jen prací v semináři, ale též publikační činností ve více katolických tiskovinách a také snahou učinit z kopce nad Blatnicí s kaplí sv. Antonína duchovní centrum pro Slovácko. Pro vybudování duchovního centra na hoře sv. Antonína založil Matici svatoantonínskou. Jeho zásluhou je kaple opravena, vybavena rozhlasem a telefonem po zavedení elektrického osvětlení. V době války, kdy byly u nás zrušeny vysoké školy a mnozí bohoslovci museli nastoupit na nucené práce do říše, zůstává P. Šuránek s nimi v písemném styku a vypracovává pro ně duchovní úvahy. I jeho zásluhou se většina z nich po válce vrací do semináře, aby dosáhli kněžství. Po válce vypomáhá v duchovní správě v pohraničí, odkud odešli kněží. V Olomouci je jmenován kaplanem pro farnost sv. Mořice, přednáší na fakultě pastorálku, vede Stojanovu studentskou kolej a především je spirituálem. 29.45.1950 - po zrušení kněžského semináře státními úřady - je jmenován kaplanem ve farnosti Velký Ořechov.  V době, kdy je léčen v nemocnici v Kroměříži, je 11. 7. 1951 zatčen příslušníky StB a odvezen do koncetračního tábora  v Želivě. V Želivě je dán na isolovanou místnost s biskupy Tomáškem a Otčenáškem. 18.10.1955 je z tábora vykázán,  když se domáhal oznámení důvodu, proč byl internován. 27.10. 1955, i když jej i lékař od toho odrazoval, nastoupil těžkou práci ve vápence Štramberk. úřadům vadí, že bydlí u svého synovce P. Antonína Dominika na faře a proto si nachází podnájem v Štramberku u rodiny pana Stanislava. Poslední rok před nastoupením do důchodu je fysicky zcela vyčerpán a je rozhodnut odejít do důchodu, i kdyby mu nebyla uznána odpracovaná léta pro důchod , kdy byl v duchovenské činnosti. 29. 5. 1962 odchází do důchodu a bydlí v Uherském Hradišti. Je mu od státních úřadů za pro něj nepřijatelných podmínek nabízena možnost výpomoci v duchovní správě, což zásadně odmítá.

            V září 1968 - v době dočasného uvolnění - působí jako spirituál v obnoveném kněžském semináři v Olomouc. Po dvou letech byl i spolu dr. Dýmalem, rektorem semináře, zbaven státního souhlasu pro práci v semináři. Po roce 1970 vypomáhá bez nároku na plat v Blatničce pod sv. Antonínem. Tato činnost je mu opět zakázána 20.2.1975. Přechodně bydlí opět v Uherském Hradišti a pak u synovce P. Antonína Dominika v Písařově a pak Ludgeřovicích. Denně zpovídá a celebruje nebo koncelebruje. V roce 1982 se jeho zdravotní stav velmi zhoršil. Jeho písmo je téměř nečitelné, jeho řeči je obtížné rozumět.

2.11. 1982 je odvezen do nemocnice v Petřkovicích, kde následující den ve 4 hodiny ráno umírá. Pohřební obřady se konají na třech místech (Ludgeřovice, katedrála v Olomouci a v místě jeho pohřbu, v Ostrožské Lhotě). Těchto obřadů se zúčastnilo velké množství kléru i laiků. Zanechal po sobě velmi obsažný písemný materiál.  Vzpomínají na jeho vzorný kněžský život nejen kněží, které vychovával, ale mnozí věřící, kteří jej znali z působení ve farnostech nebo u kaple sv. Antonína na Blatnické hoře. Je dosti těch, kteří jej ctí jako světce a prosí jej o jeho přímluvu u Boha. Jsou tu i vyslyšení na jeho prosbu.

Doporučuje prosit soukromě Boha o vyslyšení Vašich proseb na přímluvu Služebníka Božího P. Antonína Šuránka.

Zprávy o vyslyšení zasílejte na adresu: Arcibiskupství olomoucké, církevní soud, Wurmova 9, 771 01 Olomouc.

Dr. František Polášek