Zprávy
Duchovní cvičení v Olomouci
Ve dnech 6.-11. července se konalo v Olomoucí na Dolním nám. u otců kapucínů duchovní cvičení vedené P. Augustinem Šváčkem OFMCap. Organizaci mělo na starosti místní společenství SFŘ a jmenovitě jáhen ing.Tomáš Černoušek, zdejší ministr, který se (i se svou ženou) cvičení účastnil a měl rovněž promluvy během bohoslužeb. Mezi 16 účastníky až na jednu výjimku byli všichni členové SFŘ. Kromě manželů Černouškových zde byly další dvě manželské dvojice, z toho jedna i se svými dětmi, takže exercicie měly rodinný ráz a františkánskou spiritualitu.
Začátek prázdnin, mezidobí mezi svátky patronů Evropy (sv. Cyrila, Metoděje a Benedikta), bylo zvlášť vhodné pro obnovu. P. Augustin pojal exercicie jako součást roku Ducha svatého a Řeholi SFŘ jako jeho dar, který nás přivádí k Otci (tím jsme si připomenuli rok Řehole - 2O výročí jejího dnešního znění). Jako učitel jsem obdivoval pedagogickou promyšlenost exercicií: mluvené duchovní slovo bylo ilustrováno na tabuli obrázky a schématem Božího plánu spásy a evangelizace (průběžně doplňované během výkladu) a rozumová argumentace byla vyvažována emocionálně duchovními písněmi, jejichž texty P. Augustin namnožil pro všechny a které hrál na kytaru. Svorníkem této Boží didaktiky pak byla láska, v níž jsme poznávali, jak nás Pán miluje...
V Olomouci mohl člověk zjistit, že výškový rozdíl mezi Horním a Dolním náměstím bude patrný jen oku Hanáka (při loňských záplavách se ale ukázalo, že pro vodu je i jen půl metru dost). V klášterní zahradě si mohl člověk vyzkoušet, jaké to je, když život je - a to jen na pár dní- omezen zdmi, za které se nemůže. Toto omezení se dá pochopit i jako přednost: najednou se nám otevírá malý svět, kde je při procházce a modlitbě důvěrně známý každý strom, keř a květina, to, čeho jsme si jaksi ve shonu velkoměsta neměli čas všimnout. Exercicie jsou výsledkem staleté duchovní zkušenosti a moudrosti našich předků: je obdivuhodné, jak se během čtyř-pěti dnů může člověk občerstvit na duši a jak může dostat příležitost k rozpoznání pohybu „po šikmé ploše“, který předtím ani nestačil zaznamenat. Bohu díky, budeme mít z čeho žít po následující týdny a měsíce!
Stává se, že i bratři a sestry v našich společenstvích si nemohou ani jednou za rok najít čas na duchovní cvičení. Už to se mi zdá důkazem, že tím spíše takové zastavení se nutně potřebují. Jednu z příležitostí ještě tento rok nabízí duchovní cvičení na Velehradě, které povede O. R. Janča OFM ve dnech 5.-8. listopadu ,a to pro ženy a muže nad 50 let, ve františkánském a mariánském duchu. (Přihlášky posílejte na adresu „Poutní a exerciční dům Stojanov, 687 06 Velehrad 62“, telefon i fax 0632/71420).
P. Augustin zakončil exercicie obnovou profesních slibů. Jako duchovní osoba odpovědná za náš Sekulární františkánský řád asi pocítil, jak nutně potřebujeme onu trvalou formaci. To je možné pochopit jako výzvu pro místní společenství, program znovuupevnění naší spirituality, kterou doba - a naše nevěrnosti - nahlodávají....
Na závěrem jeden „duchovní postřeh“: od exercicií jsem si m.j. sliboval, že budu konečně moci nahlédnout, jaký je vlastně rozdíl v chápání františkánské spirituality u otců kapucínů, když předtím jsem měl zkušenost jen s OFM. Při pátečním postním obědě, kdy jsme dostali suché brambory a vajíčko natvrdo, se mi zazdálo, že by to snad mohla být přísnější askeze. Ke konci oběda však vyběhl z kuchyně bratr s hrncem a voláním „vždyť vy jste si nevzali koprovou omáčku!?“ Vzhledem k tomu, že jsem zrovna četl ze životopisu sv. Františka a opozdil se tak, měl jsem šanci na oběd jak měl být...Nicméně rozdíly ve františkánských spiritualitách mi zůstávají dál nejasné, když v přísnější askezi to nebylo a na koprovou omáčku by zřejmě mohli zapomenout i minorité!?