Alexa, Petr OFS

Po čtyřměsíční (prodloužené prázdninové) přestávce pokračujeme další formační stránkou pro SFŘ.

 

 

Podívejme se nejprve, co nám k tomuto tématu říká naše řehole:

 

 

Sekulární františkáni ať hledají v bratřích ... živou a působící Kristovu osobnost. (Řehole 5)

 

 

Sv. František v Závěti říká: „Pán mi dal bratry“ (Test 4) a myslí tím řádové spolubratry. Bratry a sestry ve společenství si nevybírám, dává mi je Pán - jako povzbuzení, obohacení i jako zkoušku lásky. Okruh bratří a sester, které od Pána dostáváme, není samozřejmě na společenství omezen:

 

 

Jako Otec spatřuje v každém člověku podobu svého Syna, prvorozeného mezi mnoha bratry, tak ať sekulární františkáni všechny lidi přijímají pokorně a laskavě jako dar od Pána a jako obraz Kristův. (Řehole 13a)

 

 

I ty, kteří jsou mi nesympatičtí, ke kterým mám třeba odpor, jsou darem od Pána. Potřebuji je, tak jako František potřeboval malomocného, aby ho mohl políbit (2 Cel 9). V Závěti pak mohl říci: „... to, co se mi zdálo hrozné, proměnilo se mi v radost pro duši i tělo.“ (Test 1)

 

 

Smysl pro bratrství ať jim dá radost a ochotu být zajedno se všemi lidmi, zvláště s nejmenšími. Ať se snaží pro ně vytvořit životní podmínky důstojné tvorů vykoupených Kristem. (Řehole 13b)

 

 

Sv. Jan Zlatoústý píše (Hom. 50,3-4 - kázání na Mt 25,31-46): „Chceš prokazovat úctu Kristovu tělu? Nepřehlížej tedy, že je nahé: abys mu tady v chrámě neprokazoval úctu hedvábnými rouchy, a venku nepřehlížel, že je deptá zima a nahota. Kdo řekl: To je mé tělo (Mt 26, 26) a tím slovem stvrdil skutečnost, je týž, který řekl: Viděli jste mě hladovět, a nedali jste mi jíst, a také: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.(Mt 25, 42.45) ... Učme se tedy být moudří a uctívejme Krista tak, jak to chce on sám. Tomu, kdo je uctíván, je přece nejmilejší taková pocta, jakou si sám přeje, nikoli taková, jakou si vymyslíme my ... Co prospěje opatřovat zlatem zdobené pokrývky na Kristův oltář, jemu však neposkytnout ani to nejnutnější oblečení? K čemu by to bylo? Řekni ostatně: Kdybys viděl, že se někomu nedostává základního jídla, a ty by ses nesnažil zahnat jeho hlad, a jen bys obložil jeho stůl stříbrem, myslíš, že by ti byl vděčný? Nebo by ho to spíše rozhořčilo? Anebo kdybys viděl někoho oblečeného do roztrhaných hadrů a zkřehlého zimou, a místo abys mu dal oděv, bys mu stavěl zlaté sloupy a tvrdil, že to děláš na jeho počest, nemyslíš, že by se domníval, že si z něho tropíš posměch a že ho strašně urážíš?

 

 

Stejně tak uvažuj i o Kristu, když jde kolem tebe jako žebrák a cizinec, který nemá střechu nad hlavou, ale ty ho nepřijmeš jako svého hosta a místo toho dáváš vyzdobit podlahu, stěny a sloupové hlavice a zavěšuješ světla na stříbrné řetězy. A on je zatím spoutaný v žaláři, a ty se na něho nechceš ani jít podívat. Neříkám to proto, že bych zabraňoval prokazovat i takovéto pocty; jen doporučuji věnovat se navíc i něčemu dalšímu, nebo spíš především tomu.“

 

 

Podobně píší apoštol Jakub (v kapitole o víře a skutcích): Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ - ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné? (Jak 2,15-16), apoštol Jan: Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce - jak v něm může zůstávat Boží láska? Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! (1 Jan 3,17-18) i Tomáš z Celana (1 Cel 17b - jak František odmítl žebráka).

 

 

Otázky k zamyšlení: Kdo jsou ti nejmenší kolem nás? Co pro ně mohu udělat sám, co můžeme udělat jako společenství? Mám pro tyto nejmenší bratry a sestry ve svém srdci místo? Je ve mně nebo v těch nejmenších nějaká překážka, která mi brání být jim bratrem, sestrou?

 

 

Petr Alexa OFS