Gryczyński, Michal

"Tak jako Ježíšek, jemuž se obdivujeme na tomto obraze, který  uctíváme, tak i my chceme stisknout tvou ruku. Nechybí ti ani  moc, ani dobrota, abys nám pomohla v každé potřebě, kdykoli  je to nutné. To je tvoje hodina!..."

Tak se modlil Svatý otec 30. června 1991 před zázračným obrazem Boží Matky Ustavičné pomoci. Jan Pavel II. při setkání s redemptoristy vzpomínal takto na dobu války: "Pracoval jsem tehdy v jedné továrně v Krakově. Po práci jsem často zacházel do kostela redemptoristů, okolo něhož jsem šel cestou domů. V tomto kostele jsem se modlil před obrazem Matky Boží Ustavičné pomoci, který jsem považoval za mimořádně krásný. A i když už jsem byl kardinálem, nadále jsem rád navštěvoval váš kostel i tento obraz."

Kdo z nás by neznal tuto neobvyklou ikonu, jeden z nejvíce rozšířených a uctívaných mariánských obrazů jak na křesťanském Východě, tak na Západě? Známe tento obraz, ale přece se zastavme na chvíli, abychom se pozorně podívali na obsah, který přináší, a vyčetli jeho hlubokou symboliku. Je řazen do skupiny východního náboženského malířství a byl namalován temperovou technikou na ořechovou desku rozměrů 53 x 41,5 cm, stylistikou ikon byzantsko-krétských. Vznikl na Krétě, pravděpodobně kolem XI./XII. století.

*

Na zlatém pozadí vidíme postavu Bolestné Matky s Dítětem na levé ruce. Zarmoucená tvář Marie, zvláště oči olivové barvy hledící z tváře barvy zralé pšenice, vyjadřuje smutek, bolest a zamyšlení. Dívá se na nás tak, jako by nám chtěla dodat odvahu, že i my můžeme čerpat ze všech milostí Vykoupení, díky jejímu Prostřednictví. Oblečená do červené tuniky se zlatým lemováním kolem krku (symbol lásky), je zakryta tmavým pláštěm se zelenou podšívkou (symbol víry), který v záhybech padá na její postavu. Na čele Madony září hvězdy (symbol panenství). Příčinou jejího zármutku je jistě osud Dítěte, které dělá dojem polekaného a tiskne oběma ručkami palec Matky. Dítě má vlasy kaštanové barvy a je oblečené do zelené tuniky (symbol božství) přepásané červenou šerpou (symbol královské důstojnosti) a do hnědého pláštíku (symbol lidství).

Detailem přitahujícím naši pozornost je sandálek volně visící na řemínku z pravé nohy Dítěte. Je to jen fantazie umělce, anebo snad symbol vyjadřující hlubší záměr? Neboť Dítě se dívá směrem k archandělu Gabrielovi, který drží předzvěsti umučení a smrti Spasitele: kříž a trní. V levém rohu obrazu je vidět siluetu archanděla Michaela s nástroji dalších atributů budoucího utrpení: kopím a houbou. Jak se Dítě prudce obrátilo směrem ke kříži, při otočení těla překřížilo nožky, a tímto pohybem mu mohl sandál sklouznout.

Pozorný umělec použil rovněž symboliku řeckých písmen, jejich červená barva kontrastuje se zlatým pozadím a označuje jednotlivé osoby představené na ikoně: MP oY (métér theou) - Matku Boží, IC XC - Ježíše Krista, Ó AP ¬ - archanděla Gabriela, Ó AP M - archanděla Michaela.

*

Historie této neobvyklé ikony byla bouřlivá. Jistý kupec z Kréty prý ji ukradl a převezl po moři do Říma. Po jeho smrti ukrývala obraz ve svém domě jistá římská rodina, a teprve po mimořádných viděních, při nichž prý Matka Boží požadovala, aby byla přenesena do kostela sv. Matouše na Esquilinu, dostal se pod ochranu augustiniánů. To bylo v roce 1499, kdy na Petrově stolci vládl Alexandr VI.

Uplynula tři staletí, během nichž ikona získala slávu díky mnohým milostem, když do Říma vstoupilo francouzské vojsko a byla vyhlášena Svobodná římská republika. Bylo zničeno mnoho kostelů, mezi nimi i kostel sv. Matouše; augustiniáni i s obrazem našli útulek v klášteře sv. Eusebia, a v roce 1819 přesídlili do kostela Santa Maria in Posterula. Půl století byla ikona v řeholní oratoři, neboť kostel měl již jiný obraz Marie - Nejsv. Panny Milostné. Vzpomínka na "svatý obraz" přetrvala díky stařičkému bratru Orsettiovi, který do ní zasvětil ministranta Michaela Marchiho. Ten v roce 1855 vstoupil k redemptoristům, a když po několika létech v jednom z římských kostelů jezuita o. František Blosi připomenul v kázání obraz slavný svými milostmi, odevzdal dále zprávy, které v dětství slyšel.

V té době redemptoristé na místě bývalého kostela sv. Matouše postavili nový kostel ke cti sv. Alfonse. V roce 1865 se obrátili na Pia IX. s prosbou, aby odevzdal tuto ikonu do tohoto kostela. Došlo k tomu 26. dubna 1866 a Pius IX. pověřil redemptoristy posláním šířit úctu Matky Boží Ustavičné pomoci po celém světě. Do konce XIX. století bylo do světa rozesláno 2270 věrných kopií ikony, spolu s dokladem o autentičnosti a apoštolským breve udělujícím odpustky a výsady.

Matka Boží Ustavičné pomoci je patronkou četných řeholních i laických společenství, a od 8. prosince 1942 je uctívána jako patronka Haiti. Dne 27. června je celosvětový svátek Matky Boží Ustavičné pomoci.

Michal Gryczyński

Przewodnik Katolicki 26/98

Z polštiny přeložil: Radim Jáchym OFM