Mlčoch, Lubomír OFS

Člověk sám, malá společenství jakými je rodina, kolektivy v zaměstnání, vztahy účastníků obchodní směny, finančnictví, politický život, komunikace mezi dvěma lidmi i komunikace "masová", tedy i lidská společnost jako narodní a mezinárodní společenství, nuže zde všude je nezbytná ona křehká věcička, jakou je vzájemná důvěra. V kmenu slova je víra, a víra znamená spolehnutí se na něco nebo na někoho. Důvěru podporuje konzistence slov a činů, diskrétnost, loajalita, otevřenost jednání, vnímavost k druhému, umění naslouchat a umění vést dialog. Důvěru nahlodává oportunismus ve všech podobách, jimiž člověk prosazuje své individuální zájmy: tedy pokud se lidské ego sníží i ke lži či polopravdě, k úskoku, klamu, podvodu či dokonce k tomu nejhoršímu: násilí a vraždě.

Ve světě globální ekonomie, globální výměny informací, v antropologii, jakou přinesla všezahrnující tržní ekonomika,

velice záleží na tom, zda procesy učení se lidí ze vzájemných kontaktů a transakcí vedou k hledání, objevování nového a tvůrčího, anebo zda spíše vedou ke snaze o exploataci a zneužívání těch, s nimiž přicházíme do styku. Kultury mohou být postaveny na osobní cti, a mohou stát na všudypřítomné korupci. Sdílené mentální modely, ideologie a instituce, rozmanité podnikatelské, finanční i politické kultury rozevírají před námi jakousi mentální mapu oné globální vesnice, jakou je dnešní svět. To, že se v tomto světě důvěry stále nedostává, se projevuje již v odborných termínech jednotlivých profesních domén, kde se setkáváme s koncepty jako je "ručení", "smluvní záruky", "zaštiťovací úsilí" či "morální hazard". Čím vyšší je stav nedůvěry ve společnosti, tím vyšší jsou tranasakční náklady v ekonomické i politické sféřa. Transakční náklady jsou vyvolány "třením" ve společnosti, můžeme-li použít hrubé analogie s fyzikou, a toto tření je dáno mírou naší ignorance - stále nedokonalé racionality člověka- a mírou již zmíněného oportunismu v našem jednání.

Jedním z projevů globální propojenosti dnešního světa je skutečnost, že i ve světě vědních disciplin se stále výrazněji prosazuji ti, k nimž euroamerická civilizace přišla kdysi v dvojí možné podobě: jako křesťanské misie, a jako byznys. Stačí nahlédnout do edičních plánů světových vydavatelství, abychom rozpoznali jména japonských, čínských a indických autorů. A co je pozoruhodné: jsou to oni, kdo nám často připomínají kořeny naší civilizace - na něž jako bychom my sami někdy zapomínali. Profesor Amartya Sen píše již před několika lety na téma "Etiky a ekonomie", Francis Fukuyama napsal knihu přímo k našemu tématu: "The trust" - tedy "Důvěra". A konečně mi dovolte připomenout čínského ekonoma Stevena Cheunga, který vystudoval v USA a stal se tam předním odborníkem v teorii vlastnických práv, aby se poté vrátil do Honkongu, kde přednáší institucionální ekonomii. Steven Cheung říká: "Není-liž pravda, že Desatero přikázání bylo ustanoveno k tomu, aby pomohlo snížit transakční náklady ve společnosti?".

Je tomu necelé 4 roky, co jeden z ministrů naší tehdejší vlády na první velké konferenci o etice byznysu u nás, na kritiku ze strany amerických obchodních kruhů, že jednání českých obchodních partnerů vyvolává rostoucí nedůvěru zahraničních investorů, odpověděl protitvrzením, že etika našich podnikatelů a manažerů není o nic horší než jinde. A kdo tvrdí opak, nechť to dokáže!?

Důvěra se nedokazuje. Důvěra je anebo není. Dokazuje se vina či nevina. Tam, kde soudní jednání nesměřuje a nekončí důkazem viny či neviny, roste zákonitě nedůvěra. Důvěra se snadno ztrácí a těžko získává. Důvěra je součástí společného dobra národa, ba jeho předpokladem. Při našich omezených individuálních i národních zdrojích potřebujeme naléhavě a přednostně investovat do znovunabývání ztracené důvěry. Na rozdíl od výroku, který u nás byl vyřčen v letech devadesátých, a od té doby byl mnohokrát citován, napsal Oliver Wendell Holmes již před sto lety: "Nevkládej svou důvěru v peníze, ale své peníze vkládej do důvěry". Jen tehdy nepřevládne ve společenství Proudhonovo přesvědčení, že "vlastnictví je krádež". Naopak, potřebujeme se dopracovat ke starému anglickému přísloví, že "vlastnictví je důvěra". Usilujme společně o zvyšování vzájemné důvěry mezi námi. A pro ty, jimž to není na překážku: dopomáhej nám k tomu Bůh.

Lubomír Mlčoch OFS

Z promočního projevu k absolventům magisterského studia Institutu masové komunikace a žurnalistiky a Institutu základů vzdělanosti, Karolinum, dne 17. září 1998.