Gryń, Stanislav OFMConv.

Řeholní život je úplným zasvěcením bohu – osobě nejvíce milované. Řeholní sliby jsou vyjádřením této lásky evangelního radikalismu.

Čistota činí srdce člověka svobodné a rozněcuje větší lásku ke všem lidem a je znamením nebeského dobra a také účinný prostředek hojné služby a milosrdných děl (PC 12).

Žít v čistotě:  Abychom dobře porozuměli, co to pro sv. Františka znamená, je třeba tuto čistotu rozjímat ve spojení s čistotou srdce a prostotou, které často doporučuje bratřím. Tady také vyniká základní ideál chudoby.

Čistota srdce je synonymum oddělení, osvobození od toho, co je překážkou na této zemi, aby se duch vznášel vzhůru.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha.“ Čisté srdce mají ti, kdo nedbají o věci pozemské, vyhledávají nebeské a tak, čistí v srdci i na duchu, snaží se bez ustání sloužit Pánu, pravému a živému bohu, a hledět na něho (Napomenutí 16).

Čistota srdce vidí Boha – říkával bratr Egidio. Čisté je jen to srdce, které překovalo a zvítězilo nad vlastním já – ambicí, potěšením, zábavou, city, egoismem – proto se cítí svobodným pro Boha a pro lásku bez omezení.

Sv. František chtěl, aby bratři  podle svých nejlepších sil očištěným srdcem a ryzí myslí sloužili Pánu Bohu, jeho milovali, klaněli se mu a ctili ho, neboť to on žádá nade vše (Napomenutí 22).

Základem evangelní čistoty je  zdrženlivost pro Boří království (Mt 19,12).

Kdo přijímá tento závazek  ze zvláštního charismatického daru, žije osvobozen od starostí, aby sloužil Pánu a myslel jen na to, jak se Bohu zalíbit. Svatý na těle i na duši se může více intimně sjednotit s Pánem, bez překážek a s nerozděleným srdcem (srov. 1Kor 7,32).

František nemluví o čistotě v Chvále ctností. On smýšlí biblickým jazykem. Chudoba pro něho  je předpokladem dispozice pro zasvěcení Bohu v jedinečné lásce – v čistotě. Rozuměl jí jako oběti složení Bohu a bratřím, s úplným odevzdáním srdce. Čistota není jen zřeknutí se manželství nebo sexuálních styků. Jeto více čistota ducha než těla. Pramen, který ji oživuje, je láska bez hranic, bez omezení. Její cíl je milovat Boha a klanět se mu čistým srdcem a čistou myslí (List všem věřícím).

Je třeba pamatovat na to, jaký význam má pro Františka slovo „tělo“. Tělesné pro něho je všechno, co pochází z egoismu, osobního pohodlí, touhy po naplnění  vlastní vůle, pýchy, sebelásky, žádosti, chtivosti. Jen ten, kdo se očišťuje a osvobozuje od těchto věcí, má ducha Páně a jeho svaté působení, modlí se neustále čistým srdcem, je pokorný, trpělivý v pronásledování a nemoci a miluje ty, kteří ho pronásledují, ponižují a tupí (srov. PŘ 10). Proto František napomíná, abychom pohrdali tělem a jeho neřestí a hříchy, jinak se nemůžeme zalíbit Bohu.

Mějme v nenávisti své tělo s jeho neřestmi a hříchy, protože chce žít tělesně a připravit nás tím o lásku našeho Pána  Ježíše Krista i o věčný život a tak se samo i se vším chce řítit do pekla. Neboť vlastní vinou jsme odporní, bídní, odpíráme dobrému, zlu však jsme nakloněni, jak Pán  říká v evangeliu: „Z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všechno toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka“ (NŘ 22).

Františkánská asketika čistoty má své centrum v lásce, která inspiruje pozitivně v každé situaci.

Proto milujme Boha a klaňme se mu čistým srdcem a čistou myslí, neboť on sám si to přál nade všechno, když řekl: „Opravdoví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a pravdě“ (List věřícím 3).

Svatá láska – píše sv. František – utišuje všechna ďábelská a tělesná pokušení a všechen tělesný strach (Chvála ctností(.

Prostředky, kterými samotný  František překonával pokušení k nečistotě, byly velmi tvrdé, např. se bičoval provazem (2Cel 116). vrhl se nahý do sněhu atd.

Je jasné, že bratři, kteří šli do světa, se vystavovali pokušení, proto XII. kapitola Nepotvrzené řehole říká, že bratři se mají chránit nečistých pohledů a styku se ženami, a XIII. kapitola: Kdyby některý bratr byl sveden zlým nepřítelem a dopustil se hříchu smilstva, ať úplně odloží řeholní oděv, který pro svůj ohavný zločin už stejně pozbyl, a ať je z našeho řádu zcela vyloučen. Potom ať koná pokání za své hříchy.“

Přesto postoj Františka vůči ženám je velmi odlišný od asketiky jeho současníků, kteří viděli v ženě „sladké zlo“,  „sladký jed“ a „masku ďábla“. Postoj Františkův je rytířský, plný úcty, jaký měla tehdejší středověká společnost. Je věrný Kristu Králi, duchovníma očima vidí, že každá žena patří božskému Snoubenci.  Kdo by se mohl dívat na Kristovu nevěstu -–odpověděl sv. František bratru, který se zeptal: Bratře, proč ses nedíval na zbožnou pannu? Přišla k tobě ráda a s oddaností (2Cel 114).

 

 

Čistota a přátelství

Jednomu spolubratru František řekl: Nejmilejší bratře, přiznám se ti po pravdě, nepoznal bych tvář žádné ženy, s nimiž jsem mluvil, kromě dvou (2Cel 112)

Domníváme se, že ženy, které znal, byla Jakuba ze Settesoli a sestra Klára.

Bratr Jakuba, jak ji František jmenoval, ho pohostila, když byl poprvé v Římě r. 1212. Její hrobka je u vchodu do kaple ostatků sv. Františka v Assisi.

Sv. Klára s povzbuzením Františka opustila svět a stala se jeho nejvěrnější spolupracovnicí na stejné cestě života podle evangelia.

Mezi Františkem a Jakubou a Klárou bylo hluboké duchovní přátelství.

 

 

Čistota a bratrská láska

Člověk je povolán k životu v lásce.A když někdo volí život v čistotě pro  nebeské království, znamená to, že jeho rozhodnutí je ospravedlněno ještě větší láskou.  Čistota se nerodí z toho, že chybí láska, ale z přebytku lásky (Rabindranáth Thákur). Zvolená jako plnější forma lásky k Bohu je charismatickým darem Pána.  Kdo může pochopit, ať pochopí! Mt 19,12).

Abychom žili čistotu autenticky, nestačí ji přijmout jako podmínku řeholního života, ale je třeba odkrýt v ní dar, který otvírá srdce k Bohu a bližnímu a pomoc v hledání Božího království.

Život řeholní, čistota pro Boží království jer stavem, v kterém člověk prožívá také samotu. Ale právě samota je místem setkání s Bohem.  Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu (1Kor 7,32). Celibát vyjadřuje odevzdání se Kristu „až do smrti“, ale ono „až do smrti“ neznamená jen fyzickou smrt, ale „smrt“ pro své lidské touhy, pro sebe.

Dobré společenství bratří a krásné přátelství mohou napomáhat v zachovávání čistoty. Ale vždy je třeba řídit své city a odevzdávat je Pánu. Tím způsobem samota se může stát školou lásky.

František, který věděl, co je to pokušení, dovedl vytvořit ve společenství klima důvěry a lásky, a proto bratři před ním otevírali svá srdce. Ta vzájemná otevřenost, láska a pochopení zbavovala pokušení její moci.

Jeden bratr, který trpěl pokušením, světci řekl: „Milý Otče, modli se za mne, neboť věřím, že když se za mne pomodlíš, budu pokušení zbaven. Jsem pokoušen nad síly a vím, že ti to není skryto!“ Otec mu odpověděl: „Můj synu, věř, že tě nyní ještě více podkládám za Božího služebníka. A také věz: čím víc budeš pokoušen, tím milejší mi budeš,“ a dodal: „Žádný se nemá pokládat za Božího služebníka, dokud neprošel vítězně pokušeními a strastmi. Překonané pokušení je takřka prstenem, kterým se Pán s duší svého služebníka zasnubuje. Mnozí si zakládají na dlouholetých zásluhách a radují se z toho, že nemuseli přestát žádná pokušení. Nechť však vědí: Pán bere v úvahu jejich slabost,  neboť už před pokušením by strachem padli. Kde nebylo třeba těžce bojovat, není dokonalých ctností.“ (2Cel 118).

Aby žil sám s Bohem v čistotě pro nebeské království, musí se člověk naučit žít v samotě – píše Thomas Merton.  A jistě ji nepřekonáš, jestliže se touha po ní zrodila ze zklamané lidské lásky. Řeknu to přímo, nevydržíš v klášteře, budeš-li si myslet, že tě nikdo nemá rád. Musíš se naučit překonávat lidské touhy a jednoduše milovat celý svět v Bohu stejnou čistou láskou, a neočekávej nic navzájem. Jestli si myslíš, že to je jednoduché, pak tě ujišťuji, že jsi na omylu (T.Merton).

Zralý člověk, který žije v celibátu, je volný od iluze, která často existuje v oblasti lidské lásky. Ve vztahu k druhému pohlaví si musíme být vědomi toho, co se děje v oblasti našich vlastních citů i v oblasti citů druhé osoby, s kterou navazujeme kontakt.

Někdy děláme chybu tím, že nemyslíme na pocity druhé osoby, které vyvoláváme svým chováním. Zdánlivým projevením stálého citu druhému, zvlášť když to v té chvíli hluboce potřebujeme, můžeme druhého neuvědoměle, ale bolestně ranit. Zklamání a nenaplnění očekávání je příčinou velkého utrpení. Proto je potřebná jasnost všech přátelských vztahů, aby nebylo klamných očekávání jak u nás, tak u jiných. Takovou průhlednost nám pomůže získat náš spirituál.

Potřebujeme nové oči a nové srdce, abychom v každé ženě viděli matku nebo sestru. V Kristu jsme bratři a sestry. V listu k Zelenému čtvrtku 1995 papež Jan Pavel II. napsal: Povolání se neutvářejí v izolaci. Každý kandidát kněžství – to platí i pro řeholníky – má při vstupu do semináře za sebou zkušenosti ze své rodiny a ze školy, kde se mohl setkávat s mnoha vrstevníky a vrstevnicemi. Aby kněz mohl prožívat celibát zralým a pokojným způsobem, jeví se jako mimořádně důležité, aby v sobě hluboce rozvinul obraz ženy jako sestry (List 4).

Postava „sestry“ nepochybně představuje specifický projev duchovní krásy ženy; ale zároveň odhaluje její jakousi „nedotknutelnost“.  Jestliže kněz s pomocí Boží milosti a pod zvláštní ochranou Marie, která je Panna a Matka, dává v tomto smyslu dozrát svému přístupu k ženě, uvidí, že jeho službu bude provázet pocit velké důvěry právě ze strany žen v různém věku a různých životních situacích, o které se bude starat jako o své sestry a matky (List 5).

Čistým řeholním životem jsme povoláni žít naplno láskou podle vzoru Ježíše Krista. On nás ujišťuje a své lásce k nám a zve nás, abychom setrvávali v jeho lásce.  Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce (J 15,9).

Modlitba Páně: neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého  v dnešní době, dnešní civilizaci, nabývá mimořádného významu.

Pane, zbav svět hédonismu, egocentrismu, smyslnosti a nečistoty.

Nejvyšší, slavný Bože, osvěť temnotu mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku, hlubokou pokoru, rozum a poznání, abych zachoval tvá přikázání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen (Modlitba sv. Františka před křížem u sv. Damiána).

Stanislav Gryń OFMConv.