Říský, Bernard OFM

František je pro svět i církev velikým Božím darem, je prorokem ve smyslu Starého zákona – Jako Ježíš, jeho Pán kterého se snaží napodobovat ze všech sil.

Bůh ho povolal k vnitřní obnově církve. Clunyjská reforma vycházela z klášterů a chtěla z nich učinit centra a buňky Božího království. Bůh posílá Františka mezi prostý lid a on, Prosťáček Boží, jde, aniž tuší dosah svého poslání: výzvu k opravení Pánova domu chápe jako výzvu k opravě kostelíka. Jeho prostota a poslušnost ho činí vhodným nástrojem v Boží ruce:

Inocenc III., největší papež středověku, který byl lenním pánem králům a rozhodoval o tom, kdo bude císařem – poznává v chudém žebrákovi – Františkovi – muže, který zachrání hroutící se budovu církve.

Když bludaři hlásají život podle evangelia a odsuzují struktury církve a chtějí je nahradit vládou Ducha,  František žije chudobu svého Pána,  který neměl, kde by hlavu složil – a jako On je totálně pro druhé: Spása všech lidí mu leží na srdci, protože všichni byli vykoupeni Kristovou krví. A protože Pán svěřil své Slovo i své Tělo do rukou kněžím, František  je chová ve velké úctě  bez ohledu na to, jak sami žijí.

Kataři hlásají dualismus – hmota a tělo pochází od Zlého, proto odmítají vtělení, utrpení a smrt Pána i tajemství Eucharistie. Papež proti nim svolává křížovou výpravu – kdežto František strhuje lidi svou láskou k Božskému Dítku v jeslích, na svém těle prožívá  utrpení svého Pána a klaní se tajemství Eucharistie – nepochopitelnému daru Lásky – ve všech kostelích na celém světě.

Myšlenky o novém Božím království, které zaměstnávaly mysl lidí Františkovy doby, František konkretizuje: Jen Duch, který je Láska, sjednocuje a spojuje ve svobodě, která respektuje individualitu každého jedince a naplňuje se ve ztotožnění s Boží vůlí, protože Bůh je absolutně svobodný. Tak František  právě svou prostotou a neučeností, s níž jde za hlasem svého Pána a touží ho co nejvěrněji napodobit, se stává heroldem velikého Krále, prorokem nové doby – Božího království – a dokonalým nástrojem v Boží ruce.

František v několika letech zapálil svět svou opravdovostí, s níž prožíval evangelium. A tím vznikly nemalé problémy: ze všech stran se k Františkovi hrnou lidi, kteří chtějí žít jako on – a tak zakládá Třetí řád, do něhož přijímá všechny, kdo touží po životě s Pánem a chtějí budovat Boží království.

Avšak další problém přinášejí bratři, kteří přicházejí ze všech koutů světa, přinášejí si s sebou minulost, ale i své vzdělání. Jsou ochotni opustit všecko -  ale je jedinou službou Pánu život potulného kazatele?  A tak jsou zdrojem vnitřního napětí mezi bratry. Ideál je vždy zdrojem napětí – pro svou nedostupnost (ideál, který by byl uskutečnitelný, by nebyl ideálem!) a  pro svou nekompromisnost: kdo to může snést? Ale právě v tomto napětí se rozvíjí život. A láska Boží se projevuje nejkrásněji v tom, že spojuje i lidsky neslučitelné protivy.

Bernard Říský OFM