Bůh Otec  

- se nám připomíná v tomto roce -

 

abychom nepropadali malomyslnosti z toho, že nic nevíme o svém původu:

 

Máme Otce - ten se za nás nestydí, naopak: posílá Syna, aby nás hledal.

 

Aby nám řekl, že i když jsme se od Otce odvrátili, On přece nás vyhlíží a čeká. Jeho dům – náš rodný dům – je otevřený. Když vejdeme, najdeme ho zaplněný sourozenci. Otcovská láska nás sem přivedla, aby nás navzájem seznámila a naučila nás objevovat ji v našich bratřích a sestrách. Ti, kteří mají Františkovo otevřené srdce, s úžasem vnímají otcovskou Lásku také v nezměřitelných rozměrech kosmu i v její péči o každý kvítek a broučka. Otevřeme-li se její chvále, dýchne na nás její tajemství, v němž nacházel bratry loupežníky i sestru bolest a smrt.

 

bratr Bernard OFM

 

 

Chvalozpěv stvoření

 

Nic jiného nežádejme, nic jiného si nepřejme, v ničem jiném nenacházejme zalíbení a potěšení než ve svém Stvořiteli, Vykupiteli a Spasiteli, jediném pravém Bohu, který je plností dobra, všechno dobro, celé dobro, pravé a nejvyšší dobro, … služme mu, chvalme ho a dobrořečme mu, slavme a vyvyšujme, velebme a děkujme jemu, věčnému Bohu, Trojímu a Jedinému… (NŘ 23).

 

Pro Františka všechna díla  rukou Páně byla důvodem k radosti a skrze krásu věcí nazíral na jejich živého Původce. V krásném poznával Nejkrásnějšího a všechno dobré na něho volalo: „Ten, který nás stvořil, je nejlepší“ (2Cel 165).

 

Po celý svůj život František chválil Boha a sloužil mu v dobách dobrých i zlých. Dva roky před smrtí,  těžce nemocen, ležel v chatrči u svatého Damiána v bolestech a útrapách. Tehdy, pohnut bolestí, sám nad sebou zasténal: „Pane, vzhlédni k mé pomoci v mých bolestech, abych  je mohl trpělivě snášet.“ A hned mu bylo v duchu řečeno: „Pověz mi, bratře, kdyby ti někdo dal tak veliký a drahocenný poklad za tvé nemoci a útrapy, že by celá země ve srovnání s ním nebyla ničím, že by ses z něho radoval?“ Odpověděl blažený František: „To by byl, Pane, poklad opravdu veliký a drahocenný, nesmírně podivuhodný a žádoucí.“ A opět mu bylo řečeno: „Bratře, raduj se a plesej ve svých křížích  a bolestech; a v budoucnosti buď tak klidný, jako bys už byl v mém království“ (viz LegPer, 2Cel 213, Zrc 100, 119).

 

František ráno vstal a radoval se ze svých nemocí a křížů a vzdával díky Bohu za tak velikou milost, kterou mu prokázal ujištěním, že ho přijme do svého království. A tehdy, ke chvále Boha, složil Chvalozpěv stvoření – píseň o bratru slunci. Ve starém rukopise z Assisi je psáno úvodem: „To jsou chvály tvorů, které blažený František složil ke chvále a cti Boží, když ležel nemocen u sv. Damiána.

 

Tato píseň  nás bude provázet po celý rok svým textem i zobrazením na první straně obálky.  Chválou Otce  začíná tento Františkův zpěv:

 

 

Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,

 

tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení.

 

Patří tobě jedinému, Nejvyšší,

 

a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.