Čech, Zdirad

19. února            + 1351

Je jistě několik způsobů, jak  vyhnat zvěř z ochrany stromů na paseku. Vášnivý lovec Konrád(Corrado) Confalonieri  jednou zvolil ten nejhloupější. Zapálil houštinu na kraji lesa. Díky větru oheň slušně prosperoval, ale na lov už nějak nebylo ani pomyšlení. Uhasit požár se Konrádovi nepodařilo, tak se raději nenápadně vytratil.  Bylo to zlé, ale mělo být hůř.  Zatím přiběhli hasit lidé z blízkého města a našli  tam vystrašeného chudáka, tak vyděšeného, že ani nevěděl, jak se jmenuje. Měšťané chlapíka lapili, a aby se mu lépe mluvilo, natáhli ho na skřipec. Kdo by se v takové situaci nepřiznal! Oheň byl uhašen, viník nalezen, mohlo se věšet. S piačenským světákem Konrádem ale bylo zle. Jistě – byl lehkomyslný, družný, miloval hlučné zábavy a lov, ale byl i spravedlivý. A tak nezbylo než odhodit společenské postavení, zapomenout na prestiž a přiznat se. Vždyť hrozilo, že za jeho hloupý nápad pověsí nevinného muže. Na pokutu za požár padla polovina jmění, ale Konráda už netěšil  svět. Tak se domluvil s manželkou Eufrozií. Ona odešla ke klariskám, on se stal terciářem a odešel na Sicílii do poustevny. Ale mělo být ještě hůř. Konrádovo tělo bylo navyklé na pohodlnou postel, vybrané pokrmy a veselá potěšení. A teď měl lehat na holé zemi, jíst ovoce a kořínky a být sám. Ale protože byl opravdovým mužem, vytrval ve své chýši, až nakonec jeho srdce naplnil Pokoj.

Kresbu světcovy postavy provázejí znaky sicilského království a města Noto, kde je Konrád ctěn jako patron, znakové štíty papeže Lva X., který r. 1515 povolil úctu v sirakusské diecézi, papeže Pavla III., který r. 1544 schválil úctu na celé Sicílii, a znak papeže Urbana VIII., který r. 1625 potvrdil zvláštní mešní oficium v celém řádu sv. Františka.

Zdirad Čech