Jáchym, Radim OFM

                            Franco Cardini

 

 

                           FRANTIŠEK Z ASSISI

 

 

                           (Francesco d\'Assisi, Milano 1989)

 

 

                           Přeložil Vítězslav Pavlík

 

 

                           Vydaly 1998 ve spolupráci

 

 

                           VYŠEHRAD a ZVON Praha

 

 

                           Stran 232. Cena Kč 148,-

 

 

    Zase nový Františkův životopis? Ano a ne. Kdo by v knize hledal další "Kvítky", romantické příběhy Františka s jeho bratřími a Božím stvořením, nic takového nenajde. Neboť toto je kniha "o" Františkovi, kterou snad nejlépe charakterizuje autorův výrok "drama Františkovy osobnosti" (str. 64). Je to kniha přísně odborná, historická, autor si nedovolí vyslovit nic, co by neměl podloženo historicky, třebaže (pochopitelně) musí některé okolnosti domýšlet, ovšem vždy na základě přísných logických závěrů. Kniha neobsahuje žádný bližší údaj o autorovi - jako by se vědomě skrýval: z obsahu však poznáváme jeho hluboké seznámení se s Františkem a jeho dobou, jeho "zamilování" do Františka (zřejmě se zbytečně nejmenuje "Franco"), a rovněž básnického ducha (stačí přečíst názvy kapitol).

 

 

    Chtíc nechtíc srovnáváme Cardiniho Františka s "Bratrem Františkem" Juliena Greena. Obojí chce být historickým doplněním známých skutečností, avšak zatímco Green píše spíše historický román o Františkovi, s kterým se (jako mnozí, zejména filmoví autoři) ztotožňuje, jak to prozrazuje v závěrečné kapitole ("snil jsem o tom, abych se stal takovým jako František z Assisi") - Cardini zůstává střízlivým historikem. Uveďme pro srovnání: (Cardini:) "... možná, že také již v boji usmrtil některého z nepřátel. To jsou věci, které se už nikdy nedozvíme, ani nám není moc příjemné na ně myslet..." (str. 59). Naproti tomu Green (odkud bere tu jistotu?) tvrdí, že František určitě v bojích někoho zabil. Green jako romanopisec 20. století si vůbec libuje krvavých a prostopášných scénách, zatímco Cardini píše střízlivě: "Bitvy sváděly poměrně nepočetné skupiny rytířů, a ztráty proto nebyly velké... Podobně jako při turnajích i v boji bylo snahou protivníka vyhodit ze sedla a odzbrojit, nikoli zabít - za (něho) bylo možno získat výkupné, naproti tomu zabitý musel být pomstěn a stával se tak...nebezpečnějším jako mrtvý než jako živý" (str. 58).

 

 

    Přes tuto historickou střízlivost - anebo možná právě pro ni - je to čtení živé a poutavé, velmi srozumitelné, kterému dává autor dokonce poetický rámec: jako ve filmu začíná "od konce" Františkovým "přechodem" v podvečer 3. října 1226 v doprovodu hejna skřivanů, aby pak stejně poeticky knihu zakončil. Jednotlivé kapitoly s oblibou nadpisuje citátem (např.: "Proč právě ty?"), aby se k němu vrátil až na jejím konci.

 

 

    V úvodní kapitole shrnuje autor přehledně různé pohledy na Františkovu osobnost, od Celana přes spirituály, Bonaventuru s Giottovým cyklem v assiské bazilice až po Sabatiera a Kazantzakise, aby tento přehled uzavřel zjištěním: "Tento František, o kterém byly napsány celé knihovny... zůstává velkou neznámou... František nepotřebuje další životopisce... Životopisci potřebují Františka, každá nová generace cítí potřebu vyrobit «svou» verzi «svého» Františka, pátrat po tom, co právě jí může světec říci... i my (v těchto stránkách) klademe Františkovi stejnou otázku (jako kdysi) bratr Masseo: «Proč zrovna ty?» Tato kniha... pokud se jí podaří odpovědět čtenáři na jeho otázky, nebyla napsána nadarmo" (str. 23-25).

 

 

    Uveďme stručně nejobjevnější pasáže knihy. K osobní Františkově charakteristice patří i poznámka, že přes všechnu veselost byl pravděpodobně introvert (str. 73). Nalezneme zde zvláštní pohled na setkání s Ukřižovaným v jeho životě v kontrastu k běžným náboženským představám (str. 73-79), upozornění na nepohoršující ráz nahoty ve středověku (str. 81). A je tu důkladný obraz sociálně-ekonomického a náboženského prostředí doby, která tvoří pozadí Františkova života - Assisi a Perugia, maiores a minores, cechy a rytíři, bohatství a chudoba, humiliati, Inocenc III. a Fridrich II. (II. kapitola). Obšírně jsou líčeny zvyky mládeže třídy "maiores", mezi které se mladý František snažil zařadit, včetně jejich slavností (III. kapitola), s výstižnou poznámkou, že "tu nejde o rozhazování, ale spíše o investici" (str. 50). Nalezneme zde přiblížení problému malomocných ve středověkém světě (str. 65n). Je tu výstižný rozdíl mezi poustevníkem s jeho "stabilitas loci" a poutníkem, kterým se stal František i celé jeho hnutí (str. 86 a 144), popis jeho oblečení (str. 89-90). Najdeme nový pohled na první setkání s papežem (VII. kapitola), pozitivnější pohled na Kvítky (str. 103), charakteristiku a rozdíly mezi bludaři doby a Dominikem a Františkem (str. 108-117), obšírné pojednání o cestě do Svaté země, o vztahu Františka ke křížovým výpravám a o tajemství jeho zvláštního vztahu k islámu, který je v řádu živý dodnes (IX. kapitola), o vztahu ke zvířatům (str. 193-198), upozornění na rozdílný pohled na přírodu v porovnání s naší dobou (str. 213). Výstižný je pohled na Františkovo formální zřeknutí se vedení řádu, které mu umožnilo, aby zůstal jeho charismatickým vůdcem a přitom sám sebou (IX. a X. kapitola).

 

 

    Patrně nejdůležitějším přínosem knihy (aspoň podle mého názoru) je vystižení jedné příznačné známky Františkovy povahy. Když jej podle životopisců charakterizuje jako mladíka mimořádně veselého, štědrého, který chce být středem pozornosti, říká: "Jisté je, že měl značné schopnosti pro roli dvorního šaška" (str. 51), včetně výstředního oblékání do šatu z různobarevných látek, ba v kombinaci vzácných látek a hadrů (Legenda tří druhů 2), což je rys, k němuž se vrací, když si ke konci života nechává zesílit hábit záplatami nejen uvnitř, ale také navenek (str. 183). K úloze šaška patří, že tu a tam "hraje"; tento rys zůstane Františkovi i po jeho obrácení, např. když si v Římě vymění šaty s žebrákem (str.67), když "hraje" Vánoce v Greccio (str. 184-187). Autor však hned upozorňuje: "Ovšem i blázen má svůj přesný statut,... je to ten, komu je všechno dovoleno,... člověk chudý duchem, ale zároveň nadaný duchem prorockým" (str. 52). Je to moudrý dvorní šašek stylu bratra Palečka českého krále Jiříka. Zvláštním způsobem projevil tento rys povahy v perugijském vězení, kde dodával odvahu spoluvězňům (str. 59), když se lupičům prohlásil za herolda velikého krále (str. 86), když kázal ve spodkách (str. 123), při slavnosti v San Leo 1213, která mu vynesla La Vernu (str. 133), když v přestrojení žebral u bratří (str. 137), a ve vnějším projevu i při setkání se sultánem (str. 161).

 

 

    Snad tyto charakteristiky stačí k doporučení knihy každému příteli svatého Františka, který touží pochopit jej hlouběji.

 

 

                                                 Radim Jáchym OFM