Moc, Alois OFM

Jako byl Ježíš pravým ctitelem Otce, tak ať je duší jejich existence i činnosti modlitba a kontemplace (Řehole 8a).

 

 

1. způsob: Vezmeme duchovní knihu (Nový zákon nebo Následování). Čteme s přestávkami vždy několik řádků. Přemýšlíme o tom, co jsme četli, snažíme se tomu porozumět a zapamatovat si to. Pak vzbuzujeme úkony lásky, lítosti atd. a dáme si předsevzetí, že se budeme snažit získat určitou ctnost. Nechtějme přečíst mnoho najednou. Při každé přestávce se pozdržíme tak dlouho, dokud je příjemné a užitečné o uvedeném místě rozjímat.

 

 

2. způsob: Použijeme některých slov Písma sv. nebo některé ústní modlitby (Otče náš, Zdrávas, Věřím). Opakujeme je, zdržíme se u každého slova, vzbuzujeme zbožné pocity, při nichž vytrváme tak dlouho, dokud se nám to líbí. Nakonec prosíme Boha o určitou milost nebo ctnost plynoucí z toho, o čem jsme rozjímali. Jestliže nám rozjímání o některém slově již nic nového nemůže přinést, nezdržujeme se u něj a přejdeme k jinému slovu. Najdeme-li něco, co nás povzbuzuje, zůstaneme u toho a nemyslíme na další pokračování. Není třeba, abychom vzbuzovali pocity nové a nové. Někdy stačí, udržujeme-li se v přítomnosti Boží a opakujeme tiše slova rozjímání.

 

 

3. způsob: Pokud nenalézáme v připraveném textu dost látky k rozmluvě s Bohem, můžeme vzbuzovat úkon víry, klanění, díků, naděje, lásky atd. podle libosti, každý necháváme určitou dobu působit.

 

 

4. způsob: Nemůžeme-li již rozjímat ani vzbuzovat pocity pro neschopnost a vyprahlost, ujišťujeme Pána, že bychom chtěli vzbudit tolik úkonů, např. lítosti, kolikrát vdechneme a vydechneme, kolik růžencových zrnek pustíme prsty nebo kolikrát vyslovíme nějakou krátkou modlitbu. Toto ujišťování občas opakujeme. Dá-li nám Bůh jiný  zbožný cit, přijmeme jej vděčně a pokorně a necháme jej působit.

 

 

5. způsob: Při vnitřním utrpení a vyprahlosti, jsme-li prázdní a neschopní myslet a jednat, neznepokojujeme se, ani se nesnažíme z něj dostat. Nevzbuzujeme jiné úkony než úkony oddanosti do vůle Boží, že poneseme trpělivě tuto zkoušku a jakékoli jiné utrpení, které na nás Bůh sešle. Nebo spojujeme svou modlitbu se smrtelnou úzkostí Páně na hoře Olivové a s jeho opuštěností na kříži. Představujeme si, že jsme tam se svým Spasitelem, a povzbuzujeme se jeho příkladem, abychom byli vytrvalí v utrpení až do smrti.

 

 

6. způsob: Pohled do našeho nitra. Poznáváme své chyby, vášně, slabosti, nedokonalosti, svou neschopnost, bídu, nicotu. Klaníme se vůli Boží v tom stavu, ve kterém právě jsme. Podrobujeme se jeho vůli, velebíme ho za jeho spravedlivé tresty a jeho milosrdenství. Pokořujeme se před Bohem, upřímně se Bohu vyznáváme z nevěrností a z hříchů a prosíme za odpuštění. Odvoláváme nesprávné úsudky a omyly, litujeme všech provinění, dáváme si předsevzetí. Toto rozjímání se děje nenuceně a lze při něm vzbuzovat všechny svaté pocity. Můžeme je dělat kdykoli, především po nepředvídané události, abychom se podrobili spravedlivému trestu Božímu, nebo po obtížné práci, abychom se opět soustředili.

 

 

(pokračování )

 

 

Alois Moc OFM

 

 

(vybráno z připravované knížky Duchovní život)