Kasanická, Olga

Jméno a osobnost otce Pia – jeho občanské jméno je Francesco Forgione – je známé po celém světě. Tento kapucín padesát let nosil na svém těle znamení Kristových ran. Narodil se v roce 1887 a od jeho narození pro nebe, 23.9.1968, uplynulo loni třicet let. V současnosti jsou shromážděny veškeré materiály pro jeho blahořečení,  ke kterému dojde 2. května letošního roku.

Své kněžství prožíval otec Pio s mimořádnou vážností a přijímal je jako vzácný a největší Boží dar. Skromný a pokorný kněz, který téměř celý život prožil v kapucínském klášteře v San Giovanni Rotondo v jižní Itálii, našel smysl svého života především při oltáři a ve zpovědnici. Při sloužení mší svatých prožíval skutečnost Kristovy výkupné oběti na Kalvárii s takovou vírou a účastí, že byl touto skutečností zcela proniknut. V určitém smyslu – ve ztotožnění se s Kristem – prožíval toto spásonosné tajemství bolesti a utrpení v jedno s Kristem.To silně působilo i na přítomné. Už od čtvrté hodiny ráno přicházeli zblízka i zdaleka ti, kteří  se chtěli účastnit jeho mše svaté, kterou sloužil každodenně – až do své smrti – o páté hodině ráno. Stejný zájem projevovali poutníci také o možnost svátosti smíření u otce Pia, která léčila rány jejich duše a navracela radost z čistého a pokojného svědomí.

Co učinilo z tohoto jednoduchého, pokorného bratra tak přitažlivou osobnost? Abychom alespoň částečně pochopili osobnost otce Pia, uveďme slova apoštola Pavla: „Spolu s Kristem jsem ukřižován“ (Gal 2,19)  a „nosím na svém těle Ježíšovo znamení“ (srov. Gal 6,17). Tyto věty výrazně vystihují otce Pia, živého, ukřižovaného a trpícího, který byl celých  padesát let samá rána, krev a slzy. Ukřižovaný Ježíš vtiskl do otce Pia svou vlastní podobu a obnovil  v něm svou nevýslovnou přítomnost mezi lidmi. Láska otce Pia k ukřižovanému Ježíši  vysvětluje jeho poslání smírné oběti, ale také jeho vroucí lásku k duším.

Stigmata otce Pia postavily významné osobnosti lékařského světa před nevysvětlitelný jev: rány, které padesát let krvácely, nezpůsobila žádná choroba nebo zranění. Po celá tato léta byly stále živé, čerstvé, přičemž je známo, že rány jakéhokoliv původu se po určité době zahojí, nebo zhnisají. Vědecká hypotéza nemá přirozené vysvětlení pro tento jev.

Dalším nevysvětlitelným jevem u otce Pia byla nadměrná tělesná teplota, která dosahovala

48 °C, takže při měření lékařskými teploměry rtuť  stoupala tak prudce, že sklo prasklo. V lékařských kruzích se teploty nad 42 °C označují jako teploty agónie a jsou znakem smrtelného zhroucení. Otec Pio však pokojně žil životem modlitby a apoštolátu.

Jinou zvláštností byla vůně, která vycházela z jeho ran. Tuto  zvláštní vůni potvrzovalo mnoho lidí a bylo ji cítit i na dálku.

Vedle jevů, které překračují přirozené zákony a vědecké poznatky, otec Pio byl mystik. Jeho mystické schopnosti překračovaly hranice přírody a vědy i běžné lidské zkušenosti. Bohem byl obdarovaný již od narození. Sám o svém vstupu do života řekl: „Už od narození mi Bůh projevoval zcela zvláštní zalíbení. Dokázal mi, že bude nejen mým Spasitelem a mým největším Dobrodincem, ale také oddaným, upřímným a věrným Přítelem srdce – a nekonečnou láskou, útěchou, radostí, posilou, celým mým pokladem (Epist. di Padre Pio).

Jedním z největších charismat otce Pia byla schopnost vidět do duše člověka, který k němu přicházel  při svátosti smíření. Viděl, je-li v duši upřímná lítost, četl v duši, zda bylo předsevzetí pevné, poznal velmi přesně vnitřní stav kajícníka. Jeho poznání nebylo možné uniknout.  Odhalil všechno, co se hříchu týká, a když někoho odmítl, tak jen proto, aby jím otřásl a probudil nesmiřitelnost s hříchem. Přes tuto nekompromisnost ho věřící vyhledávali, neboť právě u něho získali uspokojivé a radostné vědomí, že co tady odpustí Boží milosrdenství, to po smrti už nebude soudit Boží spravedlnost.

Z dalších charismat otce Pia bylo vidění do budoucnosti. Je známé, že  předpověděl například papeži Pavlu II. dva roky před jeho zvolením, že bude papežem. Podobně předpověděl zvolení za papeže také nynějšímu Svatému otci Janu Pavlovi II. Jeho schopnost poznávat budoucnost dosvědčilo mnoho lidí. Jeho prorocké předpovědi se netýkaly jen papežů,  koncilu a budoucnosti církve, ale i politické situace a sociálního vývoje.

Se životem otce Pia jsou spojeny mnohé zázraky, především zázračná uzdravení a duchovní obrácení. Vždyť on sám byl živým zázrakem. V jeho těle byly přírodní zákony a normální fyziologické pochody překonané mnohými skutečnostmi: hypertermia (neobyčejně vysoká teplota), trvalý půst, téměř úplné omezení spánku, krvavé slzy, levitace, bilokacie, stigmata, nadpřirozená vůně. Jeho vědomosti přesahovaly vědomosti génia a projevovaly se proroctvím, zkoumáním duší, viděními, extázemi, vlitým poznáním, darem jazyků. Dá se tedy říci, že otec Pio byl zázrak, který působil zázraky. Přitom bychom měli mít na paměti proces mystického přetváření. Jak se ve světci postupně zušlechťuje lidská stránka, tak narůstá i božská složka, podobně jako se kus železa v ohni mění a stává se ohněm, plamenem. Pro duši takového světce platí slova sv. Pavla: „Už nežiji já, ale ve mně žije Kristus (Gal 2,20).

Vroucí láska otce Pia k duším se projevovala také hlubokým vcítěním do bolestí a trápení lidí, kteří se na něho obraceli s nadějí, a projevovala se i v konkrétní podobě. Dal postavit v blízkosti kostela komplex nemocničních budov s nápisem:  Dům úlevy pro trpící. Postaral se, aby tam bylo všechno nejlepší ke službě nemocným. Do nemocnice byly všechny potraviny dodávané z těch hospodářských podniků, které sloužily výlučně pro nemocnici. Říkal, že  v nemocných a trpících máme vidět samotného Pána Ježíše a podle toho mu máme také sloužit. Komplex nemocničních budov má nyní více než osm set lůžek a kapacita bude zvýšena na tisíc.

Život otce Pia byl naplněn vroucí láskou k Panně Marii. Protože byl mocně spjatý s Kristovou Kalvárií, byl stejně mocně spjatý s přítomností Sedmibolestné.  Ve svých rozjímáních zanechal úchvatnou kontemplaci o Neposkvrněné, v níž popisuje Pannu Marii jako „nepřekonatelné dílo, jaké vyšlo z rukou Stvořitele“. Růženec pro něho byl nástrojem pro spásu hříšníků a zbraní v boji proti hříchu. Pro své duchovní děti napsal několik dní před smrtí v závěti: „Milujte Pannu Marii a vzbuzujte lásku k ní u druhých.“

Otec Pio se dožil 81 let. Jeho pohřbu se zúčastnilo sto tisíc lidí. Mládež nesla transparenty se slovy:  „Otec Pio žije.“ Žije ve svém poselství pro církev i pro celý svět. Vzývejme ho s důvěrou, aby nám vyprosil sílu pro náš duchovní život.

Ave 9/1998, podle zahraničních materiálů zpracovala Olga Kasanická,

ze slovenštiny přeložila Olga P. Šotolová