Moc, Alois OFM

Jako byl Ježíš pravým ctitelem Otce, tak ať je další jejich existence i činnost modlitba a kontemplace (Řehole 8a).

7. způsob:Představujeme si živě poslední věci. Vidíme se ve smrtelném zápase mezi časem a věčností, mezi minulým životem a soudem Božím. Co bych si přál, abych učinil? Jak bych si přál, abych žil? Zapamatujeme si tuto bolest. Vzpomínáme na své hříchy, na svůj neuspořádaný život, na zneužívání milosti. Jak bych si přál, abych se byl choval při té či oné příležitosti? Dáme si předsevzetí, že se skutečně napravíme. Představme si, jak jsme pochováni, v hrobě. Zapomenuti ode všech, před soudnou stolicí Ježíše Krista, v očistci, v pekle. Čím živější představa, tím více užitku máme z rozjímání. Tato mystická smrt je nutná, abychom oprostili duši od tělesnosti.  Tímto očistcem musíme projít, abychom se již v tomto životě mohli radovat v Bohu.

8. způsob: Prodléváme v duchu u Ježíše v nejsvětější Svátosti s úctou, kterou vyžaduje jeho skutečná přítomnost. Spojujeme se s ním a se všemi božskými úkony v nejsvětější Svátosti, kde ustavičně miluje a velebí nebeského Otce, jemuž se klaní jménem všech lidí jako oběť za lidstvo. Snažíme se, abychom porozuměli jeho svaté soustředěnosti, jeho skrytému životu, odříkání, poslušnosti, pokoře atd. Povzbuzujeme se, abychom ho v těchto ctnostech následovali. Dáváme si předsevzetí, že je budeme konat. Obětujeme Ježíše  Krista nebeskému Otci jako jedinou oběť Boha hodnou, a to oběť chvály, díků, smíru a prosby. Obětujeme mu celou svou bytost, svůj život, své práce... tuto oběť přinášíme s  touhou, abychom jí co možná nejvíce rozmnožili úctu, kterou vzdává Ježíš Kristus v nejsvětější Svátosti Bohu Otci. Ukončíme duchovním svatým přijímáním.

9. způsob: Toto rozjímání podněcuje důvěru v Boha a uvádí nás do ducha a smýšlení Ježíše Krista.   Zakládá se na skutečnosti, že jsme spojeni se Synem Božím, že jsme jeho bratři, údy jeho mystického těla, že nám postoupil všechny své zásluhy a odkázal odměnu, kterou  mu jeho Otec dal za jeho práce, pro jeho smrt. Tím se stáváme schopnými, abychom Boha uctívali důstojným způsobem. Když jsme spojeni s vtěleným Slovem, můžeme se jako jeho bratři s důvěrou objevit před Bohem, důvěrně s ním jednat, aby vyslyšel naše prosby a udělil nám milosti kvůli svému Synu, s nímž jsme spojeni a sjednoceni. Můžeme tedy přicházet k Bohu, abychom se mu klaněli, milovali jej nebo jej chválili skrze Ježíše Krista, jenž v nás působí jako hlava v údech a svým duchem nás povznáší do božského stavu, nebo abychom jej prosili o milost pro zásluhy Ježíše Krista. A můžeme mu obětovat služby, které mu prokázal jeho milovaný Syn, jeho život, smrt, utrpení, jejichž odměna nám náleží dědickým právem. V tomto duchu pak recitujeme denní modlitbu církve.

10. způsob: Prostá pozornost k přítomnosti Boží. Napřed si promyslíme látku k rozjímání. Potom se vžijeme do přítomnosti boží. Když nemáme nějakou určitou myšlenku ani nevzbuzujeme jiný pocit než pocit úcty a lásky k bohu, který nám vlévá jeho přítomnost, spokojíme se s tím, že se po určitou dobu mlčky udržujeme v přítomnosti Boží. Pak rozjímáme jako obyčejně.

Je dobré, začínáme-li tak každé rozjímání a prospívá nám to i po každém budě rozjímání. Setrváme v tiché pozornosti k bohu, zvykáme si upírat pozornost k Bohu a připravíme se ponenáhlu k nazírání. Ale nesetrvávejme v tomto klidu z lenosti, ani proto, abychom se vyhnuli námaze, spojené s rozjímáním.

Alois Moc OFM

(vypráno z připravované knížky Duchovní život)